JEŠTĚ TEĎ MNE BOLÍ SANICE

25. května 2011 v 13:47 | já |  JEN TAK
Musím dodat, že sanice a celej člověk mne ještě teď bolí od smíchu. Převyprávím vám teď jeden skutečný příběh, který se stal včera.

Žila, byla, jedna dcera, jejíž maminka bydlela úplně na jiném konci republiky než ona. Maminka už byla stará a tak jí musela dcera často navštěvovat.

Protože to byla dost daleká cesta, bylo nutné párkrát přestupovat. Včera bylo odpoledne horko všude, tedy dcera byla ráda, když dojela na téměř konečnou stanici. Autobus jel z posledního přestupu asi 100 km, byl šíleně nacpaný, bez klimatizace, vzduch bez kyslíku. Není tedy divu, že jakmile zastavil, hrnuli se všichni ven, aby se mohli nadechnout. Tak i ona dcera vyběhla rychle ven, no spíše byla vynesena davem. Ještě sice měla jednu cestu autobusem před sebou, ale bylo to jen pár km, měla víc jak hodinu čas, tak si říkala, že zavolá mamince, jestli nepotřebuje něco koupit. Hledá něco v tašce a v tom - hrom do police - jedna taška chybí! Zůstala v autobuse nahoře.

Stačila říct jen moment a utíkala se podívat, jestli už autobus odjel. Samozřejmě, byl pryč a nikde nikdo, koho by se zeptala, kam odjel. Vtom přijel další bus, za jehož řidičem se šla okamžitě zeptat, kam autobusy po vystoupení lidí jezdí. Prý do garáží, ale ty jsou asi 1 km za městem.

Pan řidič byl ale tak hodný, že jí řekl, že jede na druhou stranu, ale za chviličku jede zpět a jestli chce počkat, tak ji tam odveze. Opravdu za chvilku pro ni přijel a zdarma odvezl do garáží.

Tam na vrátnici dcera vylíčila svůj problém, paní vrátná jí ale řekla, že tašku tam nikdo nenechal a ten autobus, jehož řidiče shání, si jen natankoval a zase hned odjel zpět do města 100 km vzdáleného. Bohužel, prý na něj neví ani telefon.

Tak dceru převzal další pán, který zavolal panu řidiči, ten nemohl při jízdě telefonovat, tak prý zavolá z nejbližší stanice. Žádná taška tam nebyla. Pan řidič tedy znovu zastavil, šel se podívat na místo, kde naše pasažérka seděla a vida! Taška byla na svém místě! Tak první dobrá!

Řekl, že až se zase vrátí zpátky, tašku předá v garážích, že si ji tam může tak v půl šesté vyzvednout. Jen podotýkám, že tím autobusem přijela asi ve čtvrt na tři.

Volala tedy švagrové, která má v tom městě obchod, ale ta odjela dřív domů, protože měla jakési jednání. Volala tedy bratrovi, který jel z práce z druhé strany, tudíž ji nemohl vzít do garáží hned cestou. Jel tedy napřed domů, kam mezitím přijela i ona a pak se svou sklerotickou sestrou - jak ji nazval - do garáží pro tašku. Až tam zjistila, že jejího bratra znají a prý mohla říct, ke kterému "klanu" patří, že by ji tu tašku nechali v obchodě.

"Tak tohle se mi ještě nestalo," říkala prý svému bratrovi, ale on jí odpověděl to, co já říkám stále : "Všechno je jednou poprvé".

Jen jsem se zapomněla zeptat, co na to říkala její maminka, když jí tak narychlo položila telefon a jestli se jí pak ještě ozvala. Ale na nákup, na ten určitě už čas nebyl.

Pak se řekne jedna taška, no vidíte, kolik zainteresovala lidí a těch telefonátů! Ale konec dobrý, všechno dobré!

A jedno ponaučení na závěr: Při výstupu z dopravního prostředku přepočítat tašky, prosím!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Infantility* Infantility* | E-mail | Web | 25. května 2011 v 14:20 | Reagovat

Jéj, tak to se mi nestalo, protože jednak moc nejezdím a když, tak mám jednu tašku pevně sevřenou v ruce, protože šmátralové jsou všude :D

Ale nakoec všechno dobře dopadlo :)

2 signoraa signoraa | Web | 25. května 2011 v 15:04 | Reagovat

Mně se včera stalo něco trochu podobného. Zet' má v pátek narozeniny, radila jsem se s dcerou, co mu koupit a dcera říkala, že nutně potřebuje nějaké tenisky. Než dávat peníze do obálky, rozhodla jsem se je jít koupit a jako odborného poradce jsem vzala sebou dceru, navíc mají oba stejně velké nohy. Tedy spíš dcera má na to, že je žena, velké nohy. Prošly jsme několik obchodů v nákupním centru a pak při přesunu jsem zjistila, že je tam prodejna Adidas. Dcera říkala: Mami, tam to bude drahý. Vešly jsme a zjistily, že mají tak velké slevy, že značkové tenisky vyjdou levněji než nějaké podivné kecky z Humanicu. Dcera je vyzkoušela, já zaplatila. A máme po starosti, co s dárkem. Potom jsme ještě vešly do potravin a já tašku s botama pověsila na vozík. Nakoupily a šly k autu. Nohy mě bolely jako psa, s úlevou jsem se usadila a dcera se ptala, kde mám tašku s těma botama. Ztuhla jsem jako Lotova žena. Vystartovala jsem z auta a běžela k vozíkům. Měla jsem štěstí, visela tam a čekala na mně. Budu se muset už nad sebou vážně zamyslet. :-D

3 Jarka Jarka | Web | 25. května 2011 v 15:11 | Reagovat

Uffff, to byla tedy s taškou štrapáce, ale přes všechny překážky, dopadala dobře a taška se našla. :-) Četla jsem i koment "signory" a taky příběh jako hrom. ??? Já, snad až na deštníky, jsem ještě nic důležitého nikde nenechala. Doufám, že jsem to tímto, nezakřikla. :D

4 otavinka otavinka | Web | 25. května 2011 v 19:26 | Reagovat

Díky článku a kvůli komentáři ad 2 jsem neuhlídala čísílka na Top listu. Tak jsem se do toho začetla, že najednou bylo pět jedniček fuč. Tak zase někdy jindy. ;-)

5 Margarita Margarita | Web | 25. května 2011 v 20:13 | Reagovat

Já bych ti o zubech mohla také vyprávět!
Také jsem jednou nechala v Jičíně tašku se šnekem, co jsem si koupila na zahrádku, naštěstí jsem tam za týden jela, ale krám byl zavřený! Šla jsem a na truc si koupila šneka nového, při cestě spět mi to nedalo a šla kolem toho krámku, kde jsem šneka nechal znovu a on už byl otevřený. Paní byla ochotná, celý týden čekala jestli si o  něj někdo neřekne. A to do Jičína jezdím dvakrát do roka, bylo to štěstí, že jsem tam zrovna musela znovu. Teď mám šneky dva!! :-D

6 Luďka Luďka | E-mail | Web | 25. května 2011 v 22:22 | Reagovat

To je radostná zpráva dobří lidé ještě žijí.Na dnešní dobu neuvěřitelné. O_O

7 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 25. května 2011 v 22:58 | Reagovat

Až jsem se při čtení zapotila jak jsem se snažila dočíst rychle konce.Napínák to tedy byl,ale konec dobrý.Jó přestupování nemám ráda,nasednout a jed až do místa určení je to nej.... :-)

8 helena-b helena-b | Web | 25. května 2011 v 23:02 | Reagovat

Hlavně, že všechno dobře dopadlo! Já jsem hodně let pracovala s lidmi a potvrdím, že většina lidí je hodných a těch nepoctivých a neochotných je jen malá část. Ale stejně je lépe se mít na pozoru. :-)

9 Shariony Shariony | Web | 26. května 2011 v 15:18 | Reagovat

Tohle taky znám, i když jsem to nebyla já, kdo tašku zapomněl, ale dovolená bez jediné koruny by byla hodně špatná. Naštěstí se to po určitých peripetiích a po pár dnech dostalo k nám do rukou.

10 jezura jezura | Web | 27. května 2011 v 14:54 | Reagovat

[1]: No, ona obvykle taky, ale vezla něco mamince. ;-)
[2]: Nemusíš, to se může stát i mlaďochům, myslím, že to ještě chvíli vydržíme :-D
[3]: Tak to taky doufám :-P
[4]: No, Hani, to není zas takové neštěstí, ne? Je vidět, když něco děláš, tak se vší vervou, i to čtení. Tak to má být. O_O
[5]: Přeji oběma šnečkům dlouhý život :-)
[6]: Taky jsem si to říkala, ale ni všichni nejsou špatní. Vždy si řeknu, že já bych se zachovala taky tak. :-?
[7]: Jo, když ono to na ty delší trasy dost dobře nejde, leda ... jet vlastním autem, to je pak jiná!
[8]: Správně, prověřuj, ale důvěřuj! ???
[9]: Tak to by bylo opravdu podstatně horší! [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama