JEŠTĚ NEŽ JSEM ODJELA

17. května 2011 v 13:30 | já |  JEN TAK
Je to tak. Včera v podvečer jsem se zase vrátila od maminky. Odjela jsem tam v pátek a včera mne přivezla dcera.

Pátek byl celý den hektický. Jen jsem ráno otevřela jedno oko, už jsem si říkala, čím hned začnu. Tedy čím, to jsem myslela vaření. Manžel se o sebe sice dokáže sám postarat, ale vařit, to se nikdy nenaučil. Ještě tak kávu nebo čaj.

Čekalo mne tedy navařit mu na tři dny. Ono už dá dost práce vymyslet jídlo, které by sám zvládl ohřát. Ihned po snídani jsem tedy začala polévkou. Nebudu zde popisovat celý proces všeho vaření, jen nahlásím, že v 8,00 hod. ráno jsem už měla uvařenou polévku, špenát a játrovou omáčku. Pak už zbývalo jen uvařit rýži a udělat karbanátky. Knedlík si koupil a ke karbanátkům prý si koupí salát. Tak to by bylo OK, ale čekala mne ještě rehabilitace s tou mou pravou rukou. Dopoledne v 10,30 hod., takový nevhodný čas, ale řekla jsem si, že musím, tak pojedu. Autobusem, nebyl čas. Ještě jsem chtěla koupit mamince nějaké dobrůtky a kytku, bude mít za týden narozeniny. Říkám něco manželovi a ticho. Jdu se za ním podívat do pokoje a on už se zase držel u srdíčka, jaké měl bolesti, že si vezme lék. Nějak jsem zneklidněla. Teď mám jít pryč, pak na 3,5 dne odjet, co dělat?

Přijela jsem na RHB a rozhodla se. Sestřičce jsem řekla, ať mi dnes dá jen razítko, že manželovi není dobře, že musím domů. Honem jsem ještě skočila do obchodu, pro kytičku pro maminku a pospíchala zase domů. Naštěstí to bylo zase "jen" od páteře a lék zabral.

Říkám si, že jeden nikdy neví, že? Stokrát to může být páteř a po sto prvé to bude srdíčko a to bych měla výčitky celý život. Tak jsem po příchodu domů už jen dovařila oběd, ještě jsem si však musela umýt a vyfoukat vlasy.

Za chvíli po obědě jsem se do toho dala a jak jsem pustila fén, za chvíli bylo ticho. Nic. Ani ťuk. Tak to mi ještě scházelo. Vlasy jsem si musela dofoukat kulmofénem a fén se po vychladnutí zase dal zapnout, ale měla jsem to já ten den jednoduché? To tedy ne!

Z domova na autobus jsem musela už ve 14,00 hodin, částečně vynervovaná a tak unavená! Konec dobrý, všechno dobré! K mamince jsem přijela včas a v pořádku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. května 2011 v 14:32 | Reagovat

Libuško, těžko na cvičišti, lehko pak na bojišti. Pak už šlo asi všechno dobře. V této naší životní době jsou změny na denním pořádku, není pořád sluníčko. O to bychom si pak víc měli uvědomovat, když je pohoda a těšit se z toho, že není drámo, jsme všichni a relativně nic nás nebolí. Dobrá zpráva -
není ani o čem psát. Kitty. :-)

2 annapos annapos | E-mail | Web | 17. května 2011 v 15:01 | Reagovat

Každodenní starosti, těšení a pak radost, to je život a tak žijme a radujme se, že jsme relativně v pořádku. Anna

3 signoraa signoraa | Web | 17. května 2011 v 15:05 | Reagovat

Já tomu rozumím. Když jsem odjížděla kdysi někam sama, nebo šla do špitálu, tak jsem rodině také navařila a vše nachystala. A pak jsem trnula, zda všechno zvládnou. Zvládli to vždycky a pak když už dcera byla větší, tak i v pohodě.
Hlavně, že jsi vše stihla, manželovi se ulevilo a tys mohla trávit vzácné okamžiky s maminkou. :-)

4 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 18. května 2011 v 22:09 | Reagovat

Jako bych to psala já,jedu někam a první věc-navařit a dát do mražáku.Manžel sice vařit u mí a vaří,ale mě to nedá.Občas ten náš život je hektičtější.Nakonec jak čtu vše dopadlo dobře.Maminka je šikula a určitě jsi ji potěšila. :-)

5 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 18. května 2011 v 22:10 | Reagovat

Rozmáchla jsem se se psaním komentářů a jsem SPAM :-( Volám SOS vysvobidit ze SPAMU :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama