ŘEKNI SI, NA CO MÁŠ CHUŤ

13. dubna 2011 v 17:05 | já |  JEN TAK
Přiznávám se, že tuto otázku slyší můj manžel téměř denně. Možná mi řeknete jako mí známí nebo moje rodina, že toho mého moc rozmazluji, ale už to po těch letech měnit nebudu.

Když ještě bydlela moje maminka na Moravě a my k nim i tatínkovi jezdívali, děti byly ještě malé a moje maminka opravdu vařila třeba také tři jídla, aby se všem zavděčila. Děti tam jezdívaly na prázdniny a babička je dokázala téměř vždy hezky vykrmit.

Mám v živé paměti, když tam jednou dcera, které bylo asi 8 let, musela zůstat celých šest týdnů, protože neměla jiný program na prázdniny než jenom 14 dní dovolené s námi, když jsme pro ni přijeli, tak jsem se jí lekla. Proč? No přece jak byla "vypasená". Dokonce mám schované její foto, ale určitě by se mnou nemluvila, kdybych ho tady zveřejnila. Měla opravdu obličej širší než delší, vždy jí chutnalo a tenkrát si s tím hlavu nelámala.

Takže já za to nemůžu, že vařím na přání, mám to po mamince. Dokonce i teď, když pozvu dceru s rodinou na oběd, tak jim řeknu, ať si poručí, co chtějí uvařit včetně polévky. Prostě mi to nedělá potíže. Protože mám ale tento týden jako "Týden návštěv zdravotnických zařízení", prostě každý den něco včetně rehabilitací, ušila jsem si vlastně včera i dnes na sebe bič.

Včera jsem vařila katův šleh a k večeři jsem dělala těstovinový salát. Spousta ingrediencí, spousta krájení, ráno na nákup, pak uvařit a hned po obědě na RHB. Zvládla jsem to všechno včas a dobré, z čehož mám potom velkou radost.

Dnes jsem dělala jen takový obyčejný oběd - nevím kdo z vás to zná, ale mají to rádi všichni mí strávníci, tedy jak manžel, tak i dcera s dětmi. Uvařila jsem dnes těstoviny se zelím. Hlávkové zelí pokrouhám, usmažím dozlatova na oleji, uvařím těstoviny a pak to smíchám dohromady. Nahoru osmažím anglickou slaninu a aby to nebylo zas tak moc mastné, slaniny jen kousek a k tomu jsem přidala jemný krůtí salám. Zdá se to jednoduché, ale toho nádobí!

A když jsem se zeptala manžela, co by si dal k večeři, jestli mám udělat rybí pomazánku nebo salát "rumcajs", tak řekl, že obojí. Zase jsem si tedy dopoledne moc neodpočinula, odpoledne jsme byli oba objednáni na ortopedii, takže volno nic moc.

Ráda vařím i peču když vím, že to chutná mým strávníkům. A proč jim neuvařit to, nač mají chuť, dokud mohu, ne?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. dubna 2011 v 18:57 | Reagovat

No nazdar, ty to vedeš. Kdybych já vařila co chutná Pepínovi, tak by byl širší než delší a plné nádobí by se prázdnilo rychlostí blesku. Má rád všechno, co se dá jíst, to mám štěstí. Však taky podle toho vypadáme. Ale dovedu pochopit tvůj pocit z pochvaly za dobré jídlo. Toho já si neužiju, o pochvalu si musím říct. Ale není to míněno zle, jen chlap neumí chválit. Obecně tě chápu, proto tě milují a ty máš ráda je, že si řeknou... ;-)  :-D

2 signoraa signoraa | Web | 13. dubna 2011 v 19:03 | Reagovat

Vařím taky moc ráda a největší pochvalou je pro mně to, když to chutná. Jediný problém mám, že často nevím, co vařit. Takže taky sonduju, co by kdo chtěl, na co má chut' a snažím se taky vařit na přání.
Když byla moje dcera malá, nechali jsme jí 14 dní u maminky, syn byl na táboře a my předělávali byt. Pak jsme pro ní jeli a naproti nám běžela malá holčička, tváře jako syslík a všechno se na ní klepalo. Můj muž jen pronesl: "Proboha, to je naše Alča, ta je vyžraná". Maminka nám jí taky tehdy pěkně vykrmila. :-D

3 Jitka Jitka | Web | 14. dubna 2011 v 7:33 | Reagovat

:-D  :-D  :-D Teď jsem se od srdce zasmála. Můj starší syn vojančil ve Slaném a přivedl si svoji první ženu z Mostu. U nás bylo zvykem, tak jako u Tebe, uvařit každému podle toho, na co má chuť. Zavedla to taky moje maminka a já v tom pokračuji.Snacha to nemohla pochopit. "Uvařím jedno jídlo a vy buď jezte, nebo nechte být". To byla její slova. Moji synové byli hubeňouři a když jsme chtěli, aby něco snědli, muselo jim to chutnat. Vnoučata si moji kuchyni taky pochvalují a když mají přijet, vařím to, na co si vzpomenou. Taky s tím nemám problém. Těstoviny se zelím se u nás nevařily, ale znám to, protože právě vnoučata z Mostu na to byla zvyklá a tak jsem jim to dělávala o prázdninách. Vnučka mě to  musela naučit.O víkendu čekávám vnoučka, který miluje makové buchty a tak už se na ně chystám. :-D Má rád kačenu se zelím , takže i ta bude. :-D

4 jezura jezura | Web | 16. dubna 2011 v 14:55 | Reagovat

[1]: No, vařím denně, tak také někdy si nechám ráda poradit a my sníme vždy jen tolik, abychom měli tak akorát. To je zatím dobře. ;-)
[2]: Ty naše maminky byly ještě z té staré školy. Dokud dětem chutná, tak jim přidám a vařit tenkrát uměla každá, na rozdíl od těch dnešních, že? 8-O
[3]: Vzorná babička, tak si to představuji i já. No, když jsme tak byly vychovány, že? A tu kachnu se zelím? Tu já miluji, moc ji nesmím, ale občas zhřeším, ale málo, protože můj muž kachnu nejí [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama