OŠKLIVÉ KOUŘENÍ

16. března 2011 v 13:47 | já |  TÉMA TÝDNE
Plně si stojím za tím, že kouření je opravdu ošklivé! U nás doma nikdo nekouřil. Dokonce si ani nepamatuji nikoho v naší rozvětvené rodině, že by kouřil. Pardon. Jeden strejda, maminčin bratr, ale ten už to má dávno za sebou.

Můj tatínek prý kdysi kouřil jako hodně mladý, ale když se oženil, tak už asi ne, protože si vůbec nepamatuji, že bych ho někdy viděla s cigaretou.

Ani já se jako mladá nenechala nikým ovlivnit. Bydlela jsem na takovém malém městě, kde se to ještě tenkrát moc "nenosilo". Kouření začalo být moderní až tak v šedesátých letech. Když mi bylo 19 let, poznala jsem svého prvního manžela, který už tenkrát kouřil. Studovali jsme tenkrát oba, já večerně, od dálkově, takže byla jak práce, tak i škola. Jednou mě vzal někde v Brně k jedné jeho známé. Byla to taková "madam" proti mně a když jsme šli všichni tři tenkrát do kavárny na kávu, tak si zapálili oba dva. Tenkrát mně manžel říkal, proč také nekouřím, že je to moderní a že se mu to líbí. Tak jsem to kvůli němu zkusila. Kouřila jsem ale jen někde v kavárně, doma naši o tom nevěděli a přiznám se, že jsem "to" ani moc nemusela. To jen, abych se mu ještě víc zalíbila, já husa.

Když jsem se za rok vdávala, nepamatuji se, že bych někde kouřila, chtěla jsem otěhotnět a tak jsem se bála. Do roka se nám narodil syn, pak jsem delší dobu kojila, tak cigarety nebyly. Manželovo tatínek zemřel ve svých 42 letech a cigarety prý mu nepřidaly. Tak byl trochu i strach.

Později, když jsme bydleli od rodičů už hodně daleko, přišly starosti a já zase kouřila. Ne moc, ale přece. Po třech letech po synovi se mi narodila dcera. Kouřit jsem tedy zase přestala už v době, když jsem zjistila, že jsem těhotná a pak ještě, když jsem kojila. Jakmile mi však ale po šesti týdnech odvezli dcerku do nemocnice a ona zemřela, když měla 3 měsíce, to jsem teprve začala kouřit, už víc a hlavně pravidelně.

Ještě jsem pak stačila jednou přestat. Když jsem přišla do jiného stavu a po dalších dvou letech se mi narodila dcera. Ovšem stačilo málo a strašně jsem se bála, aby to zase nedopadlo, tím pádem jsem brzy přestala kojit a začala kouřit.

Můj tatínek se až do své smrti nikdy nedozvěděl, že kouřím. Vždy jsem to dokázala nějak zamaskovat, šla jsem s mužem, bráchou a švagrem ven a pak jsem mohla říct, že jsem načichla od nich.
Párkrát jsem to zkoušela přestat, to když už jsem byla s mým současným mužem, ale on mi schválně foukal na zábavě kouř pod nos, že to stejně nevydržím. Nejdéle jsem to zvládala tak týden, pak jsem pokračovala.

Ale až do té doby, než jsem se jednou překouřila a i trošku přepila. To jsem si řekla DOST! Je mi tohle zapotřebí? Sekla jsem s tím najednou a jednou provždy! Už je to 25 let!

Můj manžel ale stále kouřil, jen jsem mu stále hubovala, že i když kouří z okna, tak to táhne do bytu a smrdí to všude! Nedala jsem mu pokoj a měla jsem zase pevnou vůli i za něj! Tak dlouho jsem mu to znechucovala, až to vyšlo! Už také nekouří a dost dlouho! A jak si to dnes pochvalujeme oba dva a říkáme si, jak jsme byli hloupí! Jak sousedé otevřou dveře a vyvalí se z nich cigaretový kouř, už zavíráme a větráme! Ale co se povedlo ještě líp? Děti ani vnoučata nekouří, tedy zatím a věřím, že už jim to vydrží a moc jim to přeji!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 16. března 2011 v 14:00 | Reagovat

Krásně napsaná zpověd'. Začít s kouřením je snadné, ale odvykání jde hůř. Dokážu pochopit, že jsi tomu "propadla" po smrti dcery. Já na tom byla obdobně, když mi umřel táta v 55 letech, tak jsem znovu začala. Bylo to jako na kolotoči, začínat a zkoušet přestat a pořád dokola.
A že je život bez cigaret hezčí, vid'? :-)

2 puppup puppup | Web | 16. března 2011 v 14:06 | Reagovat

Nevim, co na koureni vsichni vidi. Ani jsem si na to nedokazala nikdy vybudovat navyk, i kdyz si tak jednou za mesic zapalim, to kdyz se jednou za mesic opiju :) Muj pritel kouri a ja uz se ani nesnazim proti tomu bojovat, je to marne a koneckoncu nepocitam s tim, ze bych s nim byla naveky.

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 16. března 2011 v 14:33 | Reagovat

Mám taky manžela silného kuřáku. Ani přestat nechce. Znechucuji mu to dostatečně a jde i o mé zdraví i našich dětí. přesto odmítá. Musel by si prožít tuhý absťák a něco si tím řeší už od 13 let. Dávám si Tě do žebříčku. Zatím tam mám ale jen nekuřáky a odvyklé kuřáky. Zatím jsme nenarazila na článek kuřáka, který by mě nějak dostal.  
Úplně mě šokovala ta malá informace, že Tvá dcerka umřela:-( To muselo být strašné trauma.

4 myšmamá myšmamá | Web | 16. března 2011 v 15:12 | Reagovat

...ano, kouření je hnusný, všechno všude smrdí, nekuřák líbající kuřačku žije v domnění, že olizuje popelník...a pak cigarety jsou čím dál dražší. dost silné argumenty abych přestala. Ale asi to nezvládnu. Prostě kouřím,není vůle přestat...a když si dám předsevzetí, že končím...s poslední cigaretou v krabičce dostává silný pocit paniky a vyrážím třeba až k benzínce pro svoje brka. a ten blaženej pocit, když je držím v ruce, k nepopsání. No a teď mě zabte...i když, zabíjím se sama, bohužel, nepřestanu...možná až v Pelhřimově... :-x

5 jezura jezura | Web | 16. března 2011 v 16:50 | Reagovat

[1]: O mnoho hezčí a snažší, když lezu k nám těch 63 schodů.
[2]: Taky nevím, co na tom kouření vidí?
[3]: Snad to jednou zvládne i tvůj manžel. No a to neštěstí mě naučilo víc kouřit.
[4]: Musíš vystihnout, až nastane ten pravý okamžik. Teď ti to asi nepůjde, máš pořád bolestné vzpomínky, ale jednou určitě. Zjistila jsem, že to opravdu nejde vždy. Tak držím pěsti, že se to jednou povede. No a v Pelhřimově se stejně sejdeme všichni. [:tired:]

6 skaut68 skaut68 | Web | 16. března 2011 v 17:18 | Reagovat

Ahoj, u Jitky jsem četla, že neznáš starší blogerku od Tebe. Tak Ti sem dám link na jednu: http://nena.pise.cz/ :-)

7 otavinka otavinka | Web | 17. března 2011 v 11:52 | Reagovat

Milá Ježurko, nedovedeš si představit kolikrát já se snažila přestat kouřit v době, kdy jsem permanentně hulila. jenže pořád jsem podváděla sebe sama.V jednom čase jsem slíbila kolegům, že toho nechám. Opravdu jsem se snažila. Jednou jsem se vrátila z porady a u nás byl na návštěvě nějaký pán a popíjel kávu a notně hulil.Asi vzácná návštěva, protože jsme to nikomu nedovolili. Já jak přišla z té porady vytočená a uviděla cigarety na stole, tak jsem si automaticky vzala, zapálila a až kolegyně řekla: " No, ale ty přece nekouříš!" Teprve pak jsem si uvědomila, no ano nekouřím. Cigaretu jsem típla, omluvila jsem se, ale v danou chvíli jsem dostala první záchranu, abych se nesložila. A záhy jsem byla zase zpátky a můj vztah s cigaretou opět pokračoval. :-!

8 otavinka otavinka | Web | 17. března 2011 v 11:55 | Reagovat

Jo a na to hlavní jsem zapomněla. Mám na blogu další "lucerničky". :-D

9 Jarka Jarka | Web | 17. března 2011 v 12:58 | Reagovat

Kouřit jsem se nenaučila a myslím, že tuto mezeru ve vzdělání, už nechám být. :D Vlastně jsem to ani nezkoušela, nějak mě to nelákalo a tak si ani nemůžu připsat nějakou zásluhu na tom, že jsem nekuřák. :-) Můj muž kouřil a stejně jako ty, jsem mu to dost znepříjemňovala. Doma si mohl zapálit jen na záchodě, v létě chodil na balkon a jednoho dne s tím praštil a je klid. ;-)

10 Shariony Shariony | Web | 17. března 2011 v 14:50 | Reagovat

Ani si nedokážu představit, jak těžké musí být s kouřením přestat. Já ten smrad nesnáším, skutečně. Nemohla bych mít přítele kuřáka.

11 jezura jezura | Web | 17. března 2011 v 17:30 | Reagovat

[7]: No, hlavně, že jsi UŽ přestala!
[9]: Výborně! Tak se na ty chlapy musí!
[10]: Já už teď taky ne. Ani přítele, ani kuřáka! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama