NEUMÍM OPLÁCET STEJNĚ!

29. března 2011 v 13:29 | já |  RODINA
Pod toto rčení se podepisuji, protože se opravdu neumím dlouho hněvat ani na toho, kdo mi třeba i vědomě ublížil.

Minulý týden, když jsem jela tramvají za dcerou, abychom šly spolu na ty naše plánované nákupy, tak přistoupili manželé. Ne cizí manželé, ale švagr se švagrovou. Koukala jsem tím směrem - a nic. Tak jsem si řekla, holka nevnucuj se, nemáš to zapotřebí a raději jsem se dívala z okna. Stejně mi nebylo moc do řeči, ruka ten den bolela jako čert!

Asi po pěti minutách na mne mává - kdo? No švagrová! "To jsi nemohla zavolat? Teď se otočím a uviděla jsem Tě, tak jak se máš a kam jedeš.... " ano, rozjela řeč, jako bychom se viděly naposledy včera, nejhůř tak před měsícem. Švagr jen pozdravil, švagrová povídala - to jí jde moc dobře - já jen zírala, švagr jen "přicmrndával".

Jistě se divíte, co je na tom tak zajímavého nebo divného, že o tom píši? Tak se podržte. Stýkali jsme se všichni celkem se dá říct pravidelně, nikdy na sebe "kluci" nezapomněli ani na narozeniny, ani na svátek. Švagr k nám jezdil občas i jako "kutil" něco opravit, a musím říct, že i když je od mého manžela o 14 let mladší, rozuměli si celkem dobře.

Vtom se to stalo. V dubnu to bude sedm let, co byl u nás švagr naposledy. Přijel nám tenkrát vyměnit vodovodní baterii, sám se nabídl, koupil, dostal zaplaceno, až potud vše OK. Manžel byl v té době zrovna u lékaře, tak švára říkal, že na něj čekat nebude a pojede domů, ať ho pozdravuji. Po chvíli mi volal z tramvaje cestou domů, že už k nám nepřijde, abych řekla manželovi, že se mu všechno rozleželo a že už ho nechce vidět! Ano, je to sedm let a opravdu jsme se celé ty roky neviděli.

Zajímá vás také PROČ? Bráchové měli ještě sestru. Byla mezi nimi - o osm let mladší, než můj muž a o šest let starší než jeho bráška. Už v mládí onemocněla ošklivou nemocí, dostala roztroušenou sklerózu, pak už byla na vozíku, vídali se všichni tři, i když ne tak často, ale ano. Když to zkrátím, tak tenkrát ještě nebyly takové léky jako třeba dnes, Evička náhle zemřela, když jí bylo 50 let, ale to bylo v roce 1991 a švagr po třinácti letech vyčetl mému manželovi, že tenkrát nemohli sestře pomoci, že nepřispěl na drahé léky z ciziny! Nevím, proč zrovna po tolika letech přišel s touto výtkou, navíc věděl, že jsme v té době neoplývali penězi, na rozdíl od něho, který tenkrát dělal na šachtě, kde přece jen byly lepší výdělky. A ještě důležitější bylo to, že tyto léky nezaručovaly vůbec nic! Manžel byl z toho moc špatný a taky nevěděl, co si o tom má myslet! Kolikrát jsme to za ty roky rozebírali, ale rozum nám to nebral.

Proto jsem tedy byla minulý týden tak v šoku! Vystupovali jsme z tramvaje na stejné zastávce, švagrová se ještě stačila pozdravit s mou dcerou, já švagrovi řekla, jak je manžel z toho, že spolu nemluví, špatný, jestli mu nemám něco vyřídit a on dost otráveně řekl, abych ho pozdravovala.

Vyřídila jsem to, ale dnes mi to nedalo. Stále vedu v patrnosti všechny narozeniny i jmeniny, jsme přece rodina, ať spolu mluvíme nebo ne, tak jsem mu k dnešním 65. narozeninám poslala za oba dva aspoň SMS zprávu, že mu přeji já i jeho BRATR, což jsem zdůraznila a že má také mobil a jeho číslo, kdyby náhodou...

V té době tenkrát ještě mobil neměl, tak jsem si řekla, že je dobré to vědět. Pak mi ještě došlo se podívat, jestli má manžel vůbec ten mobil zapnutý, on ho často nezapíná, protože všechny hovory jsou přese mne, tak jsem mu ho zapnula a asi tak za 3 minuty mu už zvonila zpráva. Jeho bráška mu poslal aspoň poděkování za přání!

Měla jsem radost, udělala jsem zase já první krok, i když jsem nikomu nikdy - tedy vědomě - neublížila, ale snad se to ještě časem srovná!

Teď už jen držím oběma bráškům palce a bude-li třeba, tak zas někoho kousek popostrčím!
Tady jsou bráškové spolu. To měl můj manžel tenkrát 65 roků, ty dnes slaví jeho bratr.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 29. března 2011 v 13:50 | Reagovat

Tohle se občas v rodinách stává. Je to už několik let, když ještě žil manžel mé sestry. Moje sestra je rozený vtipálek, ráda si dělá legraci z lidí kolem sebe, ale umí si jí udělat i ze sebe a legraci přijmout. Moje dcera je stejného ražení. Mockrát jsme si říkali, že se nám ty geny v rodině pomíchaly. Sestry dcera je podobného povahy jako já a ta moje je jakoby byla mé sestry.
Švagr byl tehdy po operci v lázních a moje dcera si udělala ze své tety (mé sestry) "dobrý den". A tehdy vtip nepadl na úrodnou půdu a sestra s naší celou rodinou přestala komunikovat. Moje omluvy a vysvětlování nebyly nic platné, i když jsem nebyla viníkem roztržky. Vydrželo nám to skoro rok. A kvůli takové blbosti.
Až pak jsme se zase daly dohromady. Prostě už jsem to nevydržela a podala ruku ke smíru ve sporu, jehož jsem ani nebyla účastníkem. Dodnes ale nevím, proč tehdy k tomu všemu došlo. Ale stává se to i v těch nejlepších rodinách.

2 Jarmila Jarmila | Web | 29. března 2011 v 14:17 | Reagovat

Je to smutné, když se něco takového přihodí ve vlastní rodině. Snad k sobě nakonec najdou bratři cestu, když to tak šikovně popostrkuješ. ;-)

3 Shariony Shariony | Web | 29. března 2011 v 14:48 | Reagovat

Možná si to vyčítal hlavně on sám, pokud měl víc peněz, ale nechtěl si to připustit. Je dobře, že jsi udělala tohle smírné gesto, určitě to mrzelo oba a moc.
Moje máma nemluví se svojí sestrou, ale v tom se bohužel nic nezmění. Máma je tvrdohlavej skopec.

4 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 29. března 2011 v 14:53 | Reagovat

Je to tak, cesty sourozenců se stejně většinou v dospělosti rozejdou, zvlášť pokud bydlí daleko od sebe. Každý má svoji rodinu, svoje známé a přátele. Ale je škoda, když se rozejdou ve zlém. Mám bratra - bydlíme od sebe 200 km, vidíme se jednou za rok. SMS si píšeme na Vánoce a narozeniny. Nejsme pohádaní, jen se nevídáme. Moje děti se mezi sebou pořád navštěvují a jsou v kontaktu, bydlí všichni poblíž, tak se vidí každou chvilku a taky si pomáhají. Doufám, že jim to vydrží. A tobě Libuško přeju, aby se vztahy mezi bratry urovnaly.

5 Jane Jane | Web | 29. března 2011 v 14:56 | Reagovat

Máme to stejně... Nedokážu být dlouho naštvaná. A s mými nejlepšími přáteli končí hádky vždycky tak, že se tomu oba rozesmějeme :-D

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. března 2011 v 19:29 | Reagovat

Myslím, že se to stává a je dobře, když se to zase spraví. Zaplaťpánbůh, ať to postrčil kdo chtěl, hlavně že je líp. Držím palce, ať to vydrží. Kitty. :-)

7 Květa Květa | Web | 30. března 2011 v 14:04 | Reagovat

Libuško, pěkně jsi nastínila situaci. To víš, všude v rodinách něco je. Mezi sourozenci to v dospělosti končí většinou nesvárem kvůli dědictví, nebo se prostě nevyhledávají, mají svoje rodiny a starosti. My se snažíme jako rodina držet při sobě, navštěvujeme se, ale také to není tak růžové, jak se to zdá.. Měj se moc hezky!!! :-D

8 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 31. března 2011 v 17:43 | Reagovat

Lidské osudy jsou nevyzpytatelné..

9 jezura jezura | Web | 1. dubna 2011 v 12:56 | Reagovat

[1]: Většina "velkých" hádek bývá kvůli blbostem.
[2]: Budu se snažit, seč mi síly stačí.
[3]: Třeba se taky časem usmíří, nikdy neříkej nikdy!
[4]: Hezké, já sama jsem také rodinný typ a nejraději bych je měla často v houfu kolem sebe. Tvoje děti jsou super!
[5]: Tak to má být, i když to asi pokaždé nevyjde!
[6]: Děkuji moc!
[7]: Máš pravdu, ale rodina by měla držet při sobě ???
[8]: Souhlasím a moc. :-?

10 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 4. dubna 2013 v 14:12 | Reagovat

Je to už spousta let.Maminka se sestrou se nepohodli a místo,aby si to vyřešili mezi sebou,zatáhli do toho nás,svoje potomky.Dnes už jsme všichni dospělí ,ale společnou cestu jsme i přes mojí snahu stále nenašli :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama