NĚKDY K SMÍCHU, JINDY K PLÁČI

8. března 2011 v 13:30 | já |  JEN TAK
Manžel šel zase dnes ráno se svými zdravotními problémy k praktické lékařce, mně přišel syn se mi podívat na tu moji zase zlobivou tiskárnu, která tiskla, ale neskenovala a nekopírovala. Napřed také zkoušel to, co už já před tím, ale nakonec přece jen mládí a větší zkušenost s tímto zařízením slavila úspěch. Vyčistil nově naplněné tonery a zatím (klepu na dřevo) pracuje dobře.

"No to víš, s námi už to bude stále horší", říkám mu, "přece jen na všechno sami nestačíme, i když se snažím".
"Ale občas blbnu vesele", říkám a vyprávím, jak jsem si chtěla umýt hlavu a divila jsem se, že je ten šampon nějaký divný, že vůbec nepění! Ještě včas jsem přišla na to, že místo šamponu si dávám na hlavu kondicionér!

"To mně se už také povedlo" říkal syn (no prosím, a není to ještě zdaleka senior), "ale tchyně si prý jednou místo pasty na zuby dala na kartáček krém". No to tedy musela být chuťovka.

Že pořád něco hledáme, na to už si taky zvykám, nebo že v momentě zapomenu, co jsem chtěla udělat, ale když pak zjistím, že se to stává i mým dětem, tak si říkám, že to ještě jde.

Ještě v době, když mrzlo jen to praštělo, tak jsem si navlékala pod kalhoty kamaše. Jsme zvyklí chodit s manželem nakupovat hned ráno, tak abych se neklepala zimou. Už jsem byla venku ze dveří, když jsem si uvědomila, že mám kabát, čepici, dokonce i boty, ale kalhoty zůstaly doma. To jsou situace, kdy se sama sobě dokážu zasmát, ale pořádně.

Jindy už ty naše přehmaty tak veselé nejsou. Párkrát se mi stalo, že jsem zapomněla vypnout plyn a manžel asi za hodinu po obědě šel do kuchyně a divil se, proč je tam takové teplo. Inu, říkám si, díkybohu, že se nic nestalo. To už tak k smíchu nebylo.

Ještě si vzpomínám, jak jsem v kuchyni během jednoho roku už dvakrát udělala takový menší požár. Jednou mi hořely i vlasy, jednou zase cibulka v kastrolku, z kterého šlehaly plameny asi půlmetrové. Ještě štěstí, že to bylo na předním hořáku, na zadním by totiž chytla i ta dřevěná skříňka nad sporákem.

Zase musím opakovat moje oblíbené, že dokud jsme dva, tak to jde. Můžeme se kontrolovat navzájem. Nechci ani pomyslet, coby, kdyby....

Dnes jsem si také ověřila, jak málo stačí seniorům k radosti. Mám tady ve vchodě sousedku, se kterou se známe celou dobu, co tu bydlím a to už je letos (je to možný?) 49 let. Před dvěma roky ovdověla, tak za ní občas zajdu na kus řeči, jednak já proto, že jsem mladší a také proto, že máme na to naše povídání větší klid, když jsme samy. No a když ráno odešel manžel a pak i syn, tak jsem k ní zašla na "kus řeči". Asi po půlhodince jsem se vrátila domů vařit a asi za pět minut někdo zvonil. Kouknu a co vidím? Sousedka přišla nahoru, aby se mi pochlubila, že jí syn přivezl krásné tulipány. V očích slzy a plno lásky, musela se někomu svěřit, jak prý ji to dělalo krásně u srdíčka! Tak takoví jsme my, senioři. Jednou k smíchu, jednou k pláči a já říkám i přesto, že jsem optimistka, že bude hůř!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. března 2011 v 14:01 | Reagovat

... a dneska navíc bývávalo MDŽ. dávaly se prý karafiáty ...

2 Cirrat Cirrat | Web | 8. března 2011 v 14:42 | Reagovat

Hele, s těma přehmatama - mamka si už taky vyčistila zuby indulonou, babička zase místo pleťovýho mlíka jednu dobu používala sprcháč s norčím tukem a ještě jednou moje máti, tentokrát použila do podpaží místo deodorantu lak na vlasy :-)

Prdel moší bét

3 modainout modainout | Web | 8. března 2011 v 14:54 | Reagovat

ahoj navštiv můj blog a zanech koment :) www.modainout.blog.cz budu moc ráda :*

4 Shariony Shariony | Web | 8. března 2011 v 15:02 | Reagovat

Takové věci se stávají všem, nehledě na věk. Tedy doufám. Já třeba si nechala barvu na vlasy o pět minut dýl (podle vzorku, co jsem si udělala, mi to totiž stejně vůbec chytnout nemělo). No a chytlo. Až moc, měla jsem vlasy svítivě oranžové, strukturu chemlonu.. teď už to není tak vidět, ale bylo mi k pláči i smíchu zároveň :X
A moje mamka taky jednou nechala běžet plyn, šla jsem se podívat, co to tam je tak podivně cítit..rozsvítila jsem (byla jsem dítě), ale naštěstí to nebouchlo, to by bylo ve zprávách ještě několik dní.. 8-O  :-x

5 puppup puppup | Web | 8. března 2011 v 15:26 | Reagovat

U nás teda žádné takové přehmaty nejsou, nevím, čím to je :) Také se nejvíc raduju z maličkostí, protože většinou jsou pro mne důležité dost podivné věci...

6 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 8. března 2011 v 15:38 | Reagovat

Tyhle přehmaty  jsou u nás skoro na denním pořádku. Děda přijde každou chvilku z koupelny s tím, že se něčím divným umyl a já pak jdu sondovat, co to vlastně bylo. Jednou si takhle namazal ruce depilačním krémem. Jindy si umyl hlavu kondicionérem(vidíš, že nejsi sama). Já si u dcery zase umyla hlavu tělovým mlékem, protože brýle jsem si do koupelny nevzala a tak jsem chytla první lahvičku, která mi byla povědomá. :-D

7 signoraa signoraa | Web | 9. března 2011 v 8:47 | Reagovat

To je naprosto běžné i u nás. A čím jsem starší, tím těch blbostí dělám víc. Hlavu si dost často myji kondicionérem a nedávno - umytou a spláchnutou jsem místo kondicionérem znovu napatlala šamponem. Občas osolím dvakrát jídlo a pak se můj muž ptá, proč máme v hovězím vývaru brambory. Musím ale povrdit, že brambory opravdu fungují a odeberou přesolenému jídlu slanost. A taky si říkám, že bude hůř.

8 otavinka otavinka | Web | 9. března 2011 v 10:27 | Reagovat

Milá Ježurko,
tvůj článek mi udělal radost. Nejsem sama taková "hosipka". Poslední dobou je to horší a horší. Někdy mi připadá, že se k nám nastěhovbal nějaký domácí skřítek, který nám schválně některé věci schovává a které mi nějak nemůžem najít. Měj se hezky! :-D

9 jezura jezura | Web | 9. března 2011 v 21:57 | Reagovat

Tak jsem ráda, že je nás víc. Někdy neštěstí jiných potěší, že? :-) Ale opravdu, myslím, že tím starší, tím horší průšvihy, přehmaty a tak. Dík, že jsem se mohla pořádně zasmát. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama