MOJE SKORO-SESTRA

20. března 2011 v 12:49 | já |  JEN TAK
Je to pravda. Dnes na ni myslím celý den, jsme stejně staré (no, mladé už opravdu ne), ale vlastně ona je o šest týdnů starší, ale proč na ni dnes myslím? Protože dnes má své velké jubileum!

Přání jsem jí už poslala - klasické, krásné, dvojité, ale nedá mi to, abych na ni nezavzpomínala ještě tady.

Proč je skoro-sestra? Jednak proto, že jsme vrstevnice, a také proto, že jsme v době, když jsme spolu pracovaly, byly obě z Moravy. Proč říkám byly? Protože ona se tam v důchodu vrátila. Bydlí v Jihlavě a má tam své sestry. Docela jsem se divila, že tady na severu nechala svou dceru s rodinou a odjela do svého rodného města, ale rodiče jí krátce za sebou zemřeli a ona se nastěhovala do jejich bytu. Tak o to to měla snadnější.

Poznaly jsme se v práci. Už jsem v Mých vzpomínkách psala o tom, že jsem po revoluci dostala funkci, kterou bych dříve dělat nemohla. Pracovala jsem jako vedoucí závodní stráže v dost velké fabrice, kde tato ostraha čítala celkem 112 pracovníků. Jo, byla to docela síla, dělat vedoucí tolika lidem a to se tenkrát ještě sloužilo se zbraní.

A tahle moje skoro-sestra mi dělala zástupce. Byla to opravdu báječná kolegyně, kamarádka, na kterou jsem se mohla ve všem spolehnout. Jezdívali jsme také všichni jedenkrát ročně na střelby a asi si nedovedete představit, co to bylo za nervy. Měli jsme tam totiž v té době většinou ženy a pokud se vyskytoval občas muž, byl to většinou důchodce. A tak si představte, že s touto "partou" máte dělat střelby. Pamatuji se, že některé z nich byly vystrašené týden dopředu. A tahle moje zástupkyně mi pomáhala i v tomhle. Ona totiž začínala jako strážná, tak mě do praktické části této mé funkce vlastně pomáhala se zapracovat. Vždy to ale všechno dobře dopadlo. Tedy s těmi střelbami.

Vzpomínám si jen na jeden průšvih, ale ten stál za to. Odjela jsem tenkrát v pohodě se svou rodinou k moři do Itálie a když jsem se vrátila, tak jsem nestačila zírat. Z naší zbrojnice, kterou měly hlídat moje velitelky směny, se tenkrát ztratilo 35 ks pistolí! To byla záhada! Také jsem se dozvěděla, že policajti mě tenkrát chtěli vyslýchat tak, že za mnou chtěli jet do Itálie! To jsem nikdy nepochopila, já přece byla na dovolené! A víte jak to dopadlo? Pistole se nikdy nenašly, všichni vedoucí byli potrestání dost vysokou srážkou ze mzdy, tedy ti vedoucí nade mnou a také pode mnou. I já jsem dostala peněžitou pokutu a protože mi to přišlo nepatřičné, když jsem byla v té době na dovolené, tak jsem se přes naše právní oddělení odvolala a trest mi byl zrušen.

Tak tohle všechno a další a další zážitky a příběhy mi dnes od rána běží hlavou. Samozřejmě především ty úsměvné, těch jsme zažily spolu také dost!

Teď zrovna jsem si vzpomněla, že ještě v době, když jsme sice pracovaly obě na stejném oddělení, ale každá na jiném postu, tak jsme chtěly dát dohromady naše děti. Ona přišla k nám se svou dcerou a já tenkrát nechala doma svého syna, poseděli jsme, děti se seznámily, ale bohužel. Tchyně se z nás nestaly.

A teď si představte, že tahle moje "sestra" není vůbec na techniku. Nemá ani mobil, natož počítač, tomu se už v práci vyhýbala jak čert kříži! A vrcholem všeho je to, že je ještě i líná psát a já nemám ani její fotku! Tak mi pošle pohled 4 x do roka (vánoce, velikonoce, moje narozky a svátek) a to je vše. Občas jezdila za dcerou a vnoučaty, ale teď už asi tak často nejezdí, nebo si myslím, že spíš jezdí oni k ní. Já ale doufám zase brzy v osobní setkání! Když ne letos, tak kdy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MadameBijou MadameBijou | Web | 20. března 2011 v 12:52 | Reagovat

super blog. :-)

2 nin nin | 20. března 2011 v 13:23 | Reagovat

http://www.zlateslevy.cz/?contest=146d41.2005

3 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 20. března 2011 v 13:29 | Reagovat

Panejo, tak to před tebou Libuško smekám. Já jsem pistoli ani jinou střelnou zbraň nikdy nedržela v ruce a myslím, že při střelbě bych netrefila ani terč. Je škoda, že se tvoje kamarádka odstěhovala tak daleko, takže nemůžete být moc v kontaktu.

4 Jitka Jitka | E-mail | Web | 20. března 2011 v 13:38 | Reagovat

Jako holka jsem střílela ze vzduchovky a dost mě to bavilo. Měla jsem i dobrou mušku. Na pistoli bych si asi netroufala.Jsi dobrá.

5 Jedna Snívajúca Jedna Snívajúca | Web | 20. března 2011 v 13:55 | Reagovat

Hehe no to ste si užili. :D  Teda ale naozaj ťa obdivujem ja by som sa bála
dať pištol do ruky.

6 simka simka | Web | 20. března 2011 v 14:37 | Reagovat

Mám teď taky kamarádku z Jihalavy, dřív bydlela blízko našeho městečka, není to tak dlouho co se odstěhovala, ale Jihlava je krásné město (to vím, protože ji občas jedu navštívit). - Shodou okolností jsem s ní teď vedla delší telefonát :D
Moc hezké vzpomínky :)

7 Shariony Shariony | Web | 20. března 2011 v 16:40 | Reagovat

Jednou na táboře jsem střílela vzduchovkou do terče z pěti metrů. Rozstřlela jsem na kousky pampelišku :-D
Ehm. Ale to jsi dobrá, vést tolik lidí. ;-)

8 jezura jezura | Web | 20. března 2011 v 17:20 | Reagovat

Děkuji všem, ale ono to zas to střílení tak složité není, horší je se trefit, no, možná jsem měla taky trochu štěstí. :-?

9 signoraa signoraa | Web | 21. března 2011 v 13:24 | Reagovat

Krásné vzpomínání u příležitosti kulatin. Já jsem kdysi v mládí střílela a dokonce jsem si vystřílela 3. výkonnostní třídu. Dnes, když bez brýlí na dálku klidně nastoupím do špatného autobusu, protože číslo nevidím, bych asi netrefila ani ten autobus. Zvláštní je, že na blízko vidím pořád dobře.

10 jezura jezura | Web | 21. března 2011 v 13:38 | Reagovat

[9]:Tak to bychom byly dobrý tým. Já dobře vidím na dálku, ale na blíž už je to horší :-D

11 Otavínka Otavínka | Web | 21. března 2011 v 23:31 | Reagovat

Milá Ježurko, krásná vzpomínka. Taky jsem si myslela, jak se na důchod vrátím do Písku, ale můj drahoušek se už stěhovat nechce a tak jsem zůstala na Moravě. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama