SMUTNÉ VÝROČÍ

7. února 2011 v 17:34 | já
tatínek
Dnes vzpomínám víc než jindy na tatínka. Zemřel 7. 2. 1982, tedy před 29 lety.
Narodil se 31. 3. 1916, bylo mu tedy nedožitých 66 let.
Tato fotografie je z doby, když mu bylo 64 let, vím to proto, že maminka tenkrát slavila šedesátiny a my byli všichni u toho.

Tatínek se narodil se za 1. světové války, byl také nejmladší z 5 sourozenců, z toho byli 3 nevlastní a jeden zemřel tragicky ve svých 21 letech. Skočil do vody a již nevyplaval. Také si pamatuji zajímavou historku o babičce a dědečkovi. Babička prý měla dědečka ráda už dříve. Ale on se oženil a měli spolu 3 děti. Později, když ovdověl, vzal si babičku a měli spolu další 2 děti. Proto se babička vdávala až ve svých 33 letech. Vzpomínám na ně ale ráda a mám jen dobré vzpomínky, i když jsem si jich také moc neužila.

Můj tatínek maminku miloval po celý život. On byl z venkova, ona z velkého města, ale to jejich "souznění" bylo dokonalé. Byl opravdu moc šikovný fotograf, napřed jako živnostník měl svůj ateliér, než ho musel v 50. letech zavřít. Škoda. Nabízeli mu, aby dělal vedoucího fotoslužby tam, kde se vyučil, ale on byl tak férový, že nechtěl "vypudit" svého mistra, tak šel raději pracovat do fabriky, kde se musel všechno učit znovu a hlavně to bylo na hony vzdálené tomu, co se vyučil. V roce 1969, to bylo tatínkovi 49 let, přišel o nohu nad kolenem, srazil ho s mopedem řidič, který vjížděl z vedlejší na hlavní a nedal tatínkovi přednost. Bylo to dost kruté, mysleli jsme, že nejhorší, ale tatínek žil a mělo být ještě hůř. Později, když tatínek dostal infarkt, bylo to opravdu horší. Naučil se však s tou protézou chodit i bez hůlky, dokonce i ryl na zahradě. Kvůli tomu srdíčku se pak už nemohl tolik namáhat (stačilo s tou tenkrát dost těžkou protézou chodit).

On ale nikdy nezahálel. Naučit se i vařit a když začala maminka chodit do práce na 3 směny, tak se to moc hodilo. Byl také sečtělý a moudrý. Dodnes některá jeho moudrá rčení používám a stále na něj vzpomínám. Můj tatínek se vždy vzhlížel v mamince a mockrát jsem slyšela i v pokročilém věku, jak říkával : "Naše maminka je pořád kočka".

Tatínku, moc děkuji za všechno a ráda vzpomínám, nejen dnes!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tatranka Tatranka | Web | 7. února 2011 v 17:52 | Reagovat

Krásně napsáno, to jsem si početla :-) Tvůj tatínek musel být teda dobrý, ještě, že přežil 1 světovou válku a i tu druhou..

2 Lady ßrunette Lady ßrunette | Web | 7. února 2011 v 17:53 | Reagovat

chtěla bych mít taky takového tatínka ... :(

3 signoraa signoraa | E-mail | Web | 7. února 2011 v 18:04 | Reagovat

Je to krásně a hlavně citlivě napsáno. Mám pocit, že únor je měsíc, ve kterém se asi víc umírá, organizmus je vyčerpaný zimou, do jara daleko. Já vzpomínala v pátek 4.2. na tchýni a včera na švagra.

4 Taychi Taychi | Web | 7. února 2011 v 18:26 | Reagovat

Hlavně že máme ty vzpomínky na naše blízké.

5 jezura jezura | 8. února 2011 v 8:06 | Reagovat

Děkuji všem, kteří si "zavzpomínali" se mnou. Tatínek byl opravdu zlatý.

6 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 8. února 2011 v 17:30 | Reagovat

To je moc krásná vzpomínka na tatínka. Taky jsem si s tím svým moc rozumněla a dodnes mi chybí...

7 Otavínka Otavínka | Web | 9. února 2011 v 0:21 | Reagovat

Milá Ježurko,
krásné vzpomínání na tatínka. Užívala jsem si tu vzpomínku s Tebou a vybavovala si některé vpomínky podobné. Ono nic naplat, ale dcery a tatínkové mají nějaké větší souznění, že ? :-)  :-)  :-)

8 csfdkofein csfdkofein | Web | 15. února 2011 v 18:05 | Reagovat

Pôsobí na mňa ako dobráčisko. Mám rád takých sympatických taťuldov :-)

9 jezura jezura | 15. února 2011 v 22:02 | Reagovat

[8]:Je to pravda. Byl to dobračisko!!! :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama