MOŘE JE ŽIVOT

30. ledna 2011 v 15:18 | já
Venku dnes krásně svítí sluníčko, tak se moje vzpomínky zatoulaly daleko do teplých krajin, ano, až k moři a zavzpomínala jsem si, jaké to bývalo krásné!

Psát něco o moři, to je jako nosit dříví do lesa. Moře je nádherné, koupat se v moři a válet se na pláži v písku také, nezapomenutelné, jedním slovem NÁDHERA! Já, když slyším MOŘE, tak se mi vybaví ta krásná modrá dost studená spousta vody, ale hlavně nádherné zážitky s vnoučátky.

Po prvé jsem byla u moře sama, bylo to v roce 1968, procházela jsem těžkým životním obdobím, manžel doma měl na starosti naše 2 malé děti, tak ani jsem to moře zas až tak krásně nevnímala, navíc bylo moc studené, byl to Balt na Rujáně. No a samozřejmě se mi stýskalo po dětech. Měla jsem to jako jakousi zdravotní terapii spíš psychického rázu. Na další dovolené u moře, tentokrát v Bulharsku, to jsem již byla s dětmi o 3 roky později, byla jsem s nimi tehdy už sama (ta terapie tedy nezabrala), synovi bylo osm a dceři byly tři roky. Když jsem viděla, jak jsou nadšené, teprve pak jsem si to vychutnávala.

Byli jsme pak ještě jednou a to za další 3 roky, to už jsme byli čtyři. Pak už jako "starší" jsem byla u moře na Jaltě, na Kanárských ostrovech, ve Španělsku, ve Francii a nejčastěji v Itálii, to asi 8 x, ale na různých místech.

Nejhezčí vzpomínky ve spojení s mořem mám z Itálie, když jsme tam jeli celá rodina několikrát - tedy já s manželem, děti a vnoučata. Tomu nejmladšímu byly tenkrát asi tři roky, když jsme jeli po prvé a děda začal malého strašit, že je "žraloček" a chytal ho za nohu, za ruku, honil ho ve vodě, samozřejmě u břehu a já byla babička "zachránkyně". Dodnes vidím tu hrůzu v jeho očích, když mu "žraloček" říkal, že ho sežere se svačince. On věděl, že je to děda, ale stejně se tak strašně bál a křičel babičko, zachraň mě! Postupně se do hry zapojila i starší vnoučata a děda-žraloček pak večer usnul dřív, než ty děti. Je zajímavé, že jsme jezdili k moři potom ještě a častokrát a i když byl už "rozumný", zase chtěl, aby děda dělal žraločka a vždy se bál. Podle mne se bál rád. Bývalo to opravdu moc hezké a proto vždy mám moře spojené s vnoučkem, tedy i s ostatními vnoučátky, ale také s dědou-žraločkem.
Tady je vzpomínka na Itálii, bylo nám krásně a jsou tam s námi i přátelé našich dětí. Hezké!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klidný cvok Klidný cvok | Web | 30. ledna 2011 v 15:39 | Reagovat

Pravdu díš :-) A ta fotka je krásně přelidněná :-)

2 Baffka  Mc Tees Baffka Mc Tees | Web | 30. ledna 2011 v 15:41 | Reagovat

Pravda :D A tá fotka je skvelá taká letná veselá :-D

3 Clarett Clarett | Web | 30. ledna 2011 v 15:49 | Reagovat

U moře jsem byla dvakrát v životě a úplně mi to stačilo. :-) Jsem takový domácký typ; mnohem radši se toulám po lesích, chodím se s přáteli koupat do rybníka... když už k moři, tak na sever. Strašně ráda bych viděla takové pobřeží na Islandu nebo britské křídové útesy, fjordy, Norsko, Švédsko... Každopádně po slunku se taky někdy zasteskne a třeba jižní Francie musí být dozajista kouzelná.

4 Oficiální časopis Blog.cz Oficiální časopis Blog.cz | Web | 30. ledna 2011 v 15:52 | Reagovat

Ahoj!
Nechceš se stát redaktorem oficiálního časopisu Blogu.cz?
Doufám, že k nám zatouláš!  
S pozdravem tým časopisu Blog.cz

5 signoraa signoraa | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 15:55 | Reagovat

Jo, Itálie! Stala se mojí srdeční záležitostí už před několika lety. Poprvé jsem viděla moře už jako dospělá a navíc matka s téměř dvouletým dítětem a shodou okolností to byl taky Balt. Jak šly roky a děti rostly, na moře nezvývaly finance a my jezdili rok co rok na Šumavu. Prospívalo to dětem a nakonec i mně. Pak jsem onemocněla a po operaci mi doktoři doporučili moře. Začali jsme jezdit do Chorvatska, které pak nahradila Itálie. V podstatě kvůli těmto cestám jsem si před rokem založila blog. Letos jedeme zase, už jsme dokonce část zaplatili. A můžu říct, že už se těším jako malé dítě - i kdyby tam byl ten žraloček. :-D

6 diviznacka diviznacka | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 19:34 | Reagovat

No teda! Před minutou jsem tě prášila, že mi chybí dnešní Tvůj článek a tu máš. Už je tu a jako vyšitej.
Jé, já bych taky jezdila, ale ten můj pecivál nepojede nikdy nikam. Tak jezdím aspoň se sestrou každý rok na dovču, ženská jízda. Taky dobrý! Mým snem je Irsko a Norsko, ale s kým? Čas už bych teď měla... :-(

7 otavinka otavinka | Web | 31. ledna 2011 v 10:19 | Reagovat

Milá Ježurko, nádherná vzpomínka na teplé kraje v této zimě. Taky jsem se hned vzpomínkami přenesla do teploučka. Gratuluji taky, žes dostala nabídlu od časopisu Blog.cz. Toho si važ !
Hezký den přeji ! :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama