JSTE NÁLADOVÍ?

22. ledna 2011 v 13:05 | já
Včerejší rozhovor s jednou mou známou mě donutil se zamyslet sama nad sebou. Ano, přemýšlela jsem, zda jsem také tak náladová, abych se mračila na lidi, kteří mi nic neudělali?
Já si tedy sebekriticky myslím, že ne! :-) Tedy tím nechci říct, že jsem vždy jako ten smajlík, ale bez úsměvu bývám jedině v situaci, když je nějaké trápení v naší rodině. Úplně ze všeho nejhorší je nemoc, to pak nemám úsměv na rtech, ale také se snažím...

Zavzpomínám na dobu, když jsme ještě oba s manželem chodili do práce. Chodívali jsme spolu ráno a většinou se spolu i odpoledne vraceli. Pracovali jsme v jednom závodě, i když každý úplně na jiném místě a postu. No a ráno, to si manžel často se mnou užil. Nejvíc jsem snad "zabodovala", když jsem mu schovávala kravatu. On ten můj "kravaťák" totiž bez kravaty nedal ani ránu, tak jsem mu občas tu kravatu pověsila na věšák na chodbě, jindy zase někde v pokoji na okno, někdy zase na kliku u některých dveří, zkrátka jsme se hned po ránu zasmáli. Také jsem se divila, že mi ji někdy nehodil na hlavu, ale ustáli jsme to dobře.

Jezdili jsme do práce tramvají a když jsme ráno přišli na zastávku, občas jsem asi i některým mračounům vadila. Jednou mi jedna známá říkala, že tomu nerozumí, jak mohu mít každý den dobrou náladu?

Tak jen chci říct, že ono je to jedno, tím, že se někdo mračí, tak se nic nevyřeší a ještě můžete zkazit náladu někomu jinému.

Ale někdy bývám smutná, to ano. Mrzí mne, když mně někdo neprávem vynadá, nebo se na mne utrhne. Na takové chování jsem citlivá, ne zlá, někdy mi to trvá dost dlouho, než se z toho dostavu, ale vliv na okolí to zas takový nemá.

Tak proto všichni s úsměvem do dalšího díla, u nás navíc dnes ještě svítí sluníčko, tak by to neměl být zase takový problém. Jo a ještě něco. Podzimní a zimní plískanice na moji psychiku vliv nemají.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wicky Envy Leviathan Wicky Envy Leviathan | Web | 22. ledna 2011 v 13:20 | Reagovat

XDDD njnj,ja som dosť náladova XD

2 agrrr agrrr | Web | 22. ledna 2011 v 13:27 | Reagovat

myslím, že  náladová jsem... ale asi ne externě... ona moje práce ani moc nedovoluje, abych se mohla na někoho mračit... to bych o tu práci brzo přišla. Ono někdy stačí chtít. Musím se usmívat, usmívám se a ona ta dobrá nálada sama nakonec přijde.
Něco jiného ovšem je, když člověku opravdu není dobře, nebo má vážné trable.

3 Floweenka Floweenka | Web | 22. ledna 2011 v 13:33 | Reagovat

Osobně jsem děsnej cholerik.. takže mě naštve fakt každá drobnost.. hrůza.
Je možný vymlouvat se na to, že od smíchu jsou vrásky? :D

4 Otavínka Otavínka | Web | 22. ledna 2011 v 20:30 | Reagovat

Šťastná to žena ! Pravdou je, že úsměv nic nestojí, ale rozzáří nejen okolí, ale i celičký den. My jsme to nějak měli i v popisu práce. Dělali jsme s lidmi a to se nedá, aby se jeden mračil. Občas  jsem sice ráno byla vyvedena z míry, když mne tramvaj, kterou jsem dobíhala, těsně před vkročením na schůdky zavřela dveře a odjela, ale uvítala jsem pár vtipů po ránu v tramvaji mezi pasažéry anebo rozkvetlou květinku na pracovišti. Ale to už jen vzpomínám, jaké to bylo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama