Prosinec 2010

BUMERANG

29. prosince 2010 v 17:38 | já
Tak už se všichni "těšíme" na rok 2011, kdy pro nás, obyčejné "socky", tím myslím ty, kteří nemají vlastní bydlení, začíná deregulace nájemného.

Bohužel máme "pana domácího", který je 2. největším majitelem bytů v naší republice a tak je to logicky chudáček, který nic nevydělává, tak se nás snaží sedřít z kůže. Původní výši nájemného na příští rok nám nalajnoval opravdu MOC hezky, když nájemníci začali hromadně vracet byty a dávat výpovědi, tak mírně, ale opravdu MÍRNĚ ubral, přesto si myslím, že to bude pro mnoho lidí bydlení likvidační. Hlavně tedy pro důchodce, eventuálně pro mladé rodiny s dětmi.

Na jedné straně při zvyšování nájmu slibují, jak to bude vše lepší, ale PROČ se nestará aspoň o to základní - slušné bydlení?

Většina z nás v našem domě máme v bytě plíseň. Mnozí z nás se to snažili likvidovat tak, jak umí, ale bohužel, plíseň je fakt vytrvalá. Odborník říkal, že by to chtělo zateplení, ale to i při deregulaci máme slíbeno do 6 let, takže paráda! Už mně došla trpělivost, když mám plnou spíž plísně a bojím se tam něco nechávat, napsala jsem svoji žádost písemně a osobně ji odnesla 16. 11. t.r. na domovní správu. Prý zavolají.

Po 14 dnech, kdy se nic nedělo, jsem se tam osobně vydala znovu. Ano, řekla mi příslušná pracovnice, žádost mi byla schválena(?), dodavatelská firma o tom ví a brzy (?) se mi ozvou. Když ne, mám zavolat, dostala jsem telefonní číslo. Tak jsem po týdnu volala. Pracovnice měla dovolenou, prý mám zavolat za 2 dny, abych jí to připomněla. To už mi začínalo vadit a řekla jsem, že už volat nebudu a poslala jsem SMS. Stejnou formou jsem dostala odpověď, že žádost byla urgována, atd.

Tak jsme si s touto pracovnicí dopisovaly SMS, ale bohužel, pořád se nic nedělo. Na moji žádost mi poslala vzkaz, že moji žádost urguje téměř denně a jméno jejího nadřízeného. Tak jsem volala - a nic. Napsala jsem mu tedy zatím také aspoň zprávu a další den jsem dostala odpověď (to bylo včera), že má dovolenou, ať se obrátím na tu slečnu, se kterou si dopisuji už od toho 16.11.!

No není to skvělé?! Za hříšné peníze a se stále nic neděje! Prodat byty nechtějí a starat se neumějí nebo nemíní! A nikdo s tím nic nemůže udělat! To je taky DEMOKRACIE?!

VÁNOČNÍ OHLÉDNUTÍ

27. prosince 2010 v 13:50 | já
A máme zase po Vánocích! To bylo těšení a příprav! Utracených peněz a je po všem! Zůstaly nám jen krásné vzpomínky (doufám, že aspoň většině).

Také u nás byla sváteční pohoda, nejhezčí den byl pro mne 25. 12., to u nás byli všichni mí nejmilejší - tedy děti s rodinami, ano samozřejmě vnoučátka.
Vánoce 2010-vnoučata
Tady jsou v očekávání, cože jim ten Ježišek u nás nadělil.
Vánoce 2010-dárky a stromeček
Tady jsou vidět aspoň nějaké, určitě se všechny pod ten náš mrňavý stromek nevešly!
Vánoce 2010-rozdávání dárků
A tady už se koukají, co je nebo bylo v balíčcích. A kdo si myslíte, že letos u nás ty dárky rozdával? No přece já! Sama jsem si toto privilegium narežírovala!

Každý rok nechceme žádné dárky, ale známe to asi všichni, jak to pak dopadne. Jistě však vím, že si mám příště dávat před dětmi pozor na to, než řeknu, že se mi něco líbí! Šup a je to tam! Stačilo letos říci, že se mi líbí hranaté talíře a když jsem přebírala velký dárek, málem jsem upadla, jak to bylo těžké a bylo jasno! Zrovna tak přání, drobnější, která se nám snažily děti okamžitě vyplnit. Každý rok mě ale "dostane" dcera! Nevím, kde se tak inspiruje, ale vždy mne u stromečku při rozbalení "oněch" dárečků doslova rozchechtá! Ano, zase jsme dostali JEŽEČKY! A krásné a takové, které ještě nemáme ve sbírce!
Vánoce 2010-ježečkové
No nejsou to nádherná zvířátka? A každý máme svého! Aby bylo jasno, manžel je okamžitě pojmenoval. Ten jeho je Franta a ta moje (to je ten hezčí) je Eliška. Vůbec nevím, jak na taková jména přišel, ale asi jim už zůstanou. V posteli máme z dřívějška už také každý svého.

Tak zase příště, jen abychom se zase u toho stromečku všichni sešli!

PŘEKVAPENÍ? - ANI NIC MOC

25. prosince 2010 v 17:11 | já
aneb jak jsme s vnučkou Laděnkou "kuly pikle". Tak, tak, je to pravda. Manžel má už dlouho klobouk - už poslední, který je už dle mne na odpis. Jemu to ale pořád stačilo, prý už to nestojí zato si kupovat nový. Když už jsem se vzbouřila, že s takovou "ostudou" nikam chodit nebudu, svolil, ale další dilema. Ne sice to Nerudovské, ale obrácené - kde ho koupit?

V našem městě už dlouho žádný specializovaný obchod s takovým ani podobným zbožím není, v okresním městě jsme taky žádný nenašli, tak při poslední návštěvě jsem se zeptala rodiny a ejhle! Laděnka, která studuje UPOL v Olomouci říkala, že přímo proti jejich škole je takový obchod a nabídla se, že dědovi ten klobouk koupí. Tak jsme tajně změřili podle toho starého velikost, ukázala jsem jí, jak by asi měl vypadat a ona slíbila, že se podívá. To bylo o víkendu a pak se mi rozleželo, že si taky nemusí pamatovat takové podružnosti jako je dědovo klobouk, tak jsem ho vyfotila a poslala jí MMS.

Za chvíli jsem dostala zprávu, že ještě v pondělí se podívá do toho obchodu a napíše, jak to vypadá, jednak cenově a tak. Ještě ten den jsem obdržela sdělení, že tam mají podobný, ale o číslo větší. Tak jsme to s mým souhlasem riskly, s myšlenkou, že to nějak dopadne a v krajním případě byla vnučka domluvená, že ho může vyměnit.

To ještě vnučku napadlo, že klobouk nechá doma u nich, že ho zabalí, aby byl děda opravdu překvapený! Já jsem se celou dobu těšila, co na to řekne, jak bude koukat, když nic netušil! Tak jsem se včera dočkala! Večer, když jsme byli u syna a rozdávaly se dárky, podala mi Laděnka ONEN dárek a já radostně říkám : "Tak to je, dědo, dárek ode mne. Domluvily jsme se s Laděnkou, tak si to vyzkoušej!"

Vybalím klobouk, děda ho nasadí na hlavu a řekne : "Jó, dobrý, je mi akorát!" :-(
Konec. Tečka. Puntík. Žádné divení, zvláštní uznání, nic! Myslela jsem, že bude překvapený a bude se divit, jak jsme to hezky vymyslely, ale překvapené jsme byly my dvě. Tedy hlavně já.

Já vím, že to nemyslel zle, ale vůbec mu nedošlo, jak nám zkazil radost, inu mužský! Pardon pánové, ale je to tak!

VÁNOČNÍ RETRO GALERIE

22. prosince 2010 v 13:33 | já
Ráda si prohlížím fotky, hlavně ty starší, tak mne napadlo něco z toho přidat i na můj blog, abych na to nebyla sama.

Vánoce 1943
Začínám mou první fotkou, kterou jsem našla z Vánoc, je pořízená ještě za války, asi v roce 1943, narodila jsem se v Brně, tedy Morava, proto u stromečku klečím!

Vánoce 1945
Další fotka je pořízená asi tak o rok dva později, je vidět, že už jsem starší. To už jsem měla sestřičku, ale společnou fotku jsem nenašla.

Vánoce 1970
Tak teď jsem poskočila o pár roků, tahle fotka je z roku 1970. To jsem zůstala sama se svými milovanými dětmi. Tak jsem se s nimi vyfotila, protože hned 3. ledna jsem nastupovala do nemocnice na operaci, no a co kdyby, jsem si tenkrát říkala!
Vánoce 1994
Tohle foto je z roku 1994 - tento rok se rodině mého syna narodil syn, jejich dcerka už začala chodit do školy - takže jejich první společné Vánoce - Laděnka a Lukášek.

Vánoce 1997
A tady jsou zase první společné Vánoce u dcery rok 1997. Také se jí tento rok narodil syn, dcerka měla čtyři roky. Tedy - Terezka a Tomášek. No a my dva s manželem.
Vánoce 1999
Další rok je rok 1999. Na fotce je moje maminka a zrovna u nás byl syn s rodinou, takže ještě kromě mne a dětí je tam ještě moje snacha.

Vánoce 2002
Rok 2002 u dcery. Já s manželem a vnoučátky. Od syna jsem fotku nenašla.

A letos? To ještě fotku samozřejmě nemám, ale nabízím moje čtyři vnoučátka, která budou i se svými rodiči u nás na 1. svátek vánoční. Už se těším, hlavně, aby vydržely zuby!
Vnoučátka
KRÁSNÉ VÁNOCE!








JAK JSEM TRPĚLA aneb ...

22. prosince 2010 v 12:26 | já
aneb NENECHTE SE PŘITLAČIT KE ZDI! Ano, tak nějak bych nazvala pokračování mého článku, že že mne bude mrzáček! A hned doplňuji, že už je!

Včera jsem tedy absolvovala ten můj den "D". Injekce, ač byla na šestkrát, nebolela. O trhání mých tří drahých zubů jsem ani nevěděla. Potud v pořádku. Akce "AU" začala hned potom. Zuby se mi ne a ne vejít do té mé "huby". Prý mám ty vedlejší křivé, ale musí to jít. Něco tam paní doktorka trochu opilovala a doslova mi je tam natlačila. Pokus, abych si je zkusila vzít sama, se nezdařil, paní doktorka jen řekla, že se to naučím, zaplatila jsem oněch avizovaných 1800 Kč a s přáním hezkých vánočních svátků a utvrzením, že kdyby něco, tak mohu přijít, jsem odešla.

Včera jsem se tedy postila. Směla jsem jen kašičku, jakoukoliv. Protože jsem však už byla po obědě, tak jsem si ji nedala, uvařila jsem si puding a vzala jogurt a vidíte, přežila jsem! Já vím, přežila bych daleko více takových "hladových" dnů, ale za tuhle cenu raději ne. Večer jsem si řekla, že stačilo, zuby se mi podařilo vyndat, ale v noci mě budila hrůza, jak to dopadne ráno.

A ráno bylo vidět, že právem. Asi čtvrt hodiny jsem se pokoušela doslova narvat ty moje nové čtyři zuby k těm mým vlastním, ale ne a ne a ne. Nešlo to. Už jsem z toho byla na nervy a litovala jsem. Proč jenom já jsem si jen nenechala tu díru po tom jednom zubu tak, mohla jsem mít klid. Holt bych se nesměla moc usmívat, což bych asi taky ustála. Takhle jsem utratila spoustu peněz, o bolesti nemluvím, já vím, jsou horší, ale ta psychika! Říkala jsem, jak mě to mrzí, že jsem se nechala od té doktorky přesvědčit, že mi dá rovnou ty zuby čtyři, že ty tři dlouho také nevydrží! Tak na mne pospíchala, že jsem si řekla, je to odborník, musí vědět, co je pro mne nejlepší a podlehla jsem.

Ale teď tu bylo ráno, já na nic nečekala, dala zuby do kapsy a šla. Říkám, nikam nevolám, jdu tam rovnou, to přece nejde! Jo, jo, nejde, jak pro koho! V ordinaci už mají ode dneška dovolenou! Ještě, že mne napadlo, že v 1. patře je ona laboratoř, kde mi tu náhradu dělali, tak jsem šla.

Dost pokorně jsem poprosila paní laborantku a světe div se! Pozvala mě dál, posadila na židli, ještě jednou zkoušela zuby, pak asi tak třikrát obrušovala, nasadila, nechala mne, abych si to vyzkoušela a i když to šlo těžce, také mě utvrdila, že se to naučím! No, co mám dělat? Teď se bojím, že až večer zase zoubky vyndám, jestli půjdou ráno zpět na své místo! Doufám, že tam ještě zítra paní laborantka bude :-) !

Tak mi držte palečky, prosím!

TÉMA : CO SI PŘEJI K VÁNOCŮM

18. prosince 2010 v 16:55 | já
Kdybych měla odpovědět na tohle téma, stačila by jedna věta. Ale přece jenom to trošku rozvedu. Nejvíc ze všeho si přeji kromě zdraví, samozřejmě, to je pro nás, starší, už to nejdůležitější, tak mimo toho hlavně pohodu. Vánoční pohoda je pro mne moje rodina. Kdyby to šlo, tak bych nejraději chtěla, aby aspoň na ten Štědrý den byli se mnou všichni moji drahoušci. Tedy kromě manžela také maminka, děti, vnoučata, sestra, bratr ... já vím, že to není možné, ale věcné dary už žádné nepotřebuji, to, co potřebuji si koupím. Říká se, že dárek má být nějaká zbytečnost - blbost - no a to já také nemusím.

Každý rok říkáme dětem, ať nám nic nekupují, ať to dají raději vnoučatům, ale stejně neposlechnou a vždy nám něco u nich Ježíšek nadělí.

Tedy jak jsem řekla, nejraději jsem mezi svými milými. Maminka je daleko, sestra i bratr též a ti navíc mají své rodiny. Já mám však svoji vlastní rodinu také a zlatou. Když byly děti malé, tak to jsme jezdívali na Vánoce celá rodina k rodičům na Moravu.

Od doby, kdy se narodila vnoučátka, od té doby jsme nebyli ŽÁDNÝ Štědrý večer sami s manželem. Ze začátku jsme jezdili v podvečer k dceři a později k synovi. Vnoučata ale už vyrostla, my zase zestárli a už nemáme na takový fofr ani kondici, tak teď jsme byli už po dva roky u syna, protože tam je to blíž a od nás doveze i odveze autem. Na první svátek přijede dcera s dětmi na oběd a po obědě mi pomohou s vnučkou připravit menší občerstvení a přijede i syn s celou rodinou. To je nás potom "plný dům", pohoda a já jsem ve svém živlu.

Stromeček jsem před chvilkou už ozdobila je připravený na dárky. Ty jsou zabalené a také čekají.
stromeček
Přeji všem krásné Vánoce a ať se jim splní jejich přání!

POMOC! BUDE ZE MNE MRZÁČEK!

16. prosince 2010 v 13:37 | já
Ano, volám o pomoc, křičím, pláču a nic mi nepomáhá! Jsem z toho smutná, ale co mi jiného zbývá, než brát život jaký je.

Už týden se mi tedy pořádně "viklal" řezák dole, na jednu stranu jsem se bála, že ho v noci spolknu, protože mi vypadne sám, na druhou stranu jsem s ním klátila zepředu dozadu, krev mi tekla, zuby jsem si pořádně čistit nemohla, jak to bolelo a nic. U paní doktorky mne objednali až za týden, zub se nakláněl čím dále, tím více, ale zatím držel.

Tak jsem dnes se zatajeným dechem a lítostí v očích šla k paní zubařce. Říkala jsem, že je mi líto, že budu mít o jeden zub méně a to jsem netušila ......... Tedy hned po usednutí do křesla jsem si připadala jako pořádný osel, protože paní doktorka vzala za zub a byl venku. Ani jsem o tom pomalu nevěděla. "No, tak se omlouvám, to jsem si mohla ten zub vyndat doma a nemusela jsem Vás tady otravovat, že?" říkala jsem. Paní doktorka se ani nedivila a hned řekla, že určitě budu chtít nový do Vánoc. Tak jsem se přiznala, že jsem myslela, že mi ještě ten můj do Vánoc vydrží, ale bohužel.

Navrhla mi tedy několik verzí. Ta první byla chodit jen tak, což jsem okamžitě zamítla. Ta druhá, že by udělali částečnou náhradu, ale až se to úplně zahojí. No a ta poslední varianta zní : "Uděláme vám provizorní náhradu, ta by byla v úterý (což je fofr - je to za 5 dní!), ale něco by vás to stálo."

Samozřejmě, že jsem se zeptala, KOLIK? Jé, to jsem si dala! 1800 Kč! A to bude jen náhrada! Nová protéza prý se dělá nejdříve až za 3 roky! Tak proto mi nemohou ani tu náhradní udělat jen na jeden zub! Dlouho jsem to nemohla pochopit, protože holt dřív to bylo přece jen trochu jiné! Do částečné náhrady se dal přidělat další zub v případě, že jiný dosloužil. Ale to ne! Když jsem se tedy poradila s manželem a dohodli se, že obětujeme ty peníze, tak jsem se dozvěděla, že ty další tři, které by určitě nevydrželi ty 3 roky, mi paní doktorka vytrhne hned to úterý, co mi dá tu provizorní náhradu za ty nekřesťanské peníze! Málem jsem upadla! A to mne ještě dorazila sestřička, která ty peníze po mně chtěla ihned zaplatit. No to už bylo moc. Řekla jsem, že si snad nemyslí, že my, důchodci, nosíme jen tak po kapsách u sebe denně dva tisíce Kč?! Tak mohu zaplatit příště.

Ale co ty moje zuby? Bude ze mne určitě poloviční mrzáček, auvej, auvej, ale samozřejmě vím, že jsou na tom lidé hůř! A to ta moje parodontóza na mne byla až moc hodná, že to šlo tak pomalu! Můj tatínek neměl kvůli této ošklivé nemoci ani jeden svůj zub! No a taky byl šťastný, říkával, jen kdyby nebyly horší nemoci!

Tak se utěšuji, no ale přiznám se, že mi to zatím moc nejde.

AKTIVITY NĚKTERÝCH MÝCH VNOUČAT V PROSINCI

14. prosince 2010 v 18:06 | já
Je čas předvánoční a jak vidím na svých vnoučatech, nemáme pilno jen my, dospělí, ale i vnoučata, i když úplně z jiných důvodů. Jsou totiž aktivní v mimoškolní době. Už jsem mnohokrát psala o tom, že vnučka Terka zpívá na gymnáziu ve sboru, kde zpěv občas vylepšuje hraním na flétnu a vnuk Luky je aktivní "profík" v bowlingu. Ne vždy je tak úspěšný, ale řekla bych, že je opravdu úspěšný dost. Někdy, ale opravdu jen někdy je lepší můj syn, tedy jeho otec, ale na Lukyho nemá. Tak představuji napřed Terku při jejích aktivitách :
Vánoce Smog Praha
Sbor zpíval již při rozsvěcení vánočního stromu v Mostě. Druhá zprava je naše Terezka.
Vánoce Smog Astra
Další aktivita je jako každý rok v Domově důchodců. Vždy se moc líbí. Tady úplně vpravo.
Vánoce kostel Vtelno
Tady byl koncert také moc hezký, ale všichni byli pěkně vymrzlí, to byly totiž ty velké mrazy!
Ještě také jako každý rok zpívali v gotickém kostele, kde bylo také moc chladno, ale i moc pěkná vánoční atmosféra. Zase vpravo s flétničkou.

A teď tedy Lukyho. Řekla bych, že měl v posledním 49. týdnu opravdu velkou radost. Posuďte sami:
Král Benediktu Luky
Dne 6.12.2010 se konal turnaj o Krále Benediktu a Luky uhrál krásné 2. místo. Je to ten vlevo.
Finále Magic Praha
Tak se podívejte! Dospělácí a náš "benjamínek" Luky získal na finále Magicu BC 2010 v Praze zaslouženě krásné 3. místo! A to navíc zahrál "Pergect Game". Byli jen tři ze všech zúčastněných.
Luky rozhovor Magic
Ano, tady už je za "mediální hvězdu"! Rozhovor s ním udělal i reportér z ČT, tak ho asi uvidíme v lednu i v televizi.

A protože byl tak "rozjetý", hráli ještě další den, tedy 12.12. v Praze 1. ligu muži B a tady skočil zase na krásném 3. místě a jejich mateřské družstvo bylo nejlepší!

Tedy chválím a moc gratuluji oběma vnoučátkům!


TÉMA : MŮJ VZOR

11. prosince 2010 v 16:41 | já
Já si myslím, že to mám jednoduché. MŮJ VZOR je moje maminka. Ráda bych jedním dechem dodala, že manželství mých rodičů jsem měla původně také jako vzor. Ale to se nějak vymklo. Tedy ne mým rodičům, ale mně. S tím už jsem ale dávno smířená, ale MAMINKA zůstává.

Moje maminka se zamilovala do tatínka jako mladičká, říkala, že se ho původně bála a utíkala před ním, no tatínek měl takové uhrančivé oči, to je pravda, ale asi ji svými skutky a činy přesvědčil, že je on ten pravý. Byl to její první i poslední muž. Pravda, tenkrát se to všechno bralo jinak, ale bylo to krásné. Maminka se vdávala ve svých 20 letech a brzy po svatbě (ne tak brzy, až za 6 měsíců) jsem se jim narodila já. Byli spolu s tatínkem krásných 42 let, pak tatínek zemřel a maminka zůstala sama.

Maminka je opravdu moc hodná. Kdysi o ní můj syn řekl, že je to babička se zlatým srdíčkem a to je pravda stále. Nepamatuji si, že by se někdy hádala s nějakými sousedy nebo v práci, vždy byla obětavá a jen kolikrát mně hlídala děti a byla vždy po ruce, když jí bylo nejvíc potřeba. Nebyla nikdy líná, vše musela mít doma vždy perfektní, uvařila nám, dětem a později i vnoučatům vždy to, na co jsme měli chuť, vařila třeba tři jídla, když nás bylo víc.

Nikdy nebyla lakomá. Spíš naopak. Pamatuji se, že s tatínkem vždy počkali, až si nandají na talíř všichni ostatní a sami kolikrát "neměli hlad". Rodiče bydleli na takovém malém městečku, kde se lidé dost znali a maminka se všemi vycházela moc dobře, každému se snažila pomoci a vše raději dvakrát oplatit, než vůbec. Její krédo bylo, že chce, aby na ni lidé v dobrém vzpomínali. To určitě všichni budou, moje zlatá maminko, jinak to ani nejde. Dokázala také odpustit, když jí někdo třeba ublížil, i to se někdy bohužel stalo, protože někteří lidé jsou holt zlí od přírody.

Maminka byla a je moc hezká, vždy se také uměla "nastrojit" a vkusně obléci, i když neměla zrovna na rozdávání, uměla dobře vařit, šít, prostě žena do nepohody.

Maminka měla nás, tři děti, teď má sedm vnoučat a zatím devět pravnoučat. Všem pravnoučátkům ze svého skromného důchodu dává 300 Kč k narozeninám a celé rodině, tedy nám, dětem, vnoučatům i pravnoučatům něco na Vánoce. Šetří na to celý rok, sama se kolikrát uskrovní, někdy až moc, ale říci si nedá. Prý má radost, když může někomu něco dát.

Tak to je tedy MŮJ VZOR. MOJE MAMINKA. I když vím, že každý jsme originál, přece jenom....

JAK JSME BYLI ZA BLBCE

9. prosince 2010 v 13:28 | já
Nejen byli, ale jsme. Hned na začátku, i když to není obvyklé, řeknu, jaké z toho plyne ponaučení: NE VŽDY SE VYPLATÍ NAKUPOVAT V AKCI!

Tak, tak, je to pravda. Nedávno nám "dosvítila" jedna úsporná žárovka a nějak jsme už asi 14 dní neměli cestu kolem obchodu s tímto zbožím, tak mne zaujala akční nabídka v jednom supermarketu, kde byla 30 Kč sleva! No nekupte úspornou žárovku místo za 90 tak jen za 60 Kč! Žárovku jsme tedy koupili, přesně tolik wattů měla, jak jsme potřebovali a doma chtěli instalovat. Ovšem ještě před tím jsem se pohledem na účet přesvědčila, že "kecali". Žárovka stála totiž opravdu oněch 90 Kč, tedy žádná akční cena! Pak ji chtěl manžel dát do lampy. Ale hups! Slyšela jsem z obýváku nadávky, tak jsem se šla podívat, co se zase stalo. Ale nic, jenom z krabičky od žárovky se vysypaly střepy! Teď vím, ale až po dnešní zkušenosti, že jsme se měli už v obchodě to té krabičky podívat, ale jsme tak důvěřiví, až hloupí.

A zkusit to jít reklamovat? Ani náhodou! Už slyším ty řeči, že jsme si ji rozbili doma a další bla, bla, bla, tak holt jsme o 90 Kč chudší a bohatší o jednu cennou zkušenost. Nikdy nebudeme kupovat v supermarketu věci, které patří do úplně jiného obchodu, kde vám např.  tuto žárovku nejen vyndají z krabičky, ale i vyzkouší. Tak ať se všem dnes daří!

DNEŠNÍ PERLIČKY – SMUTNÉ I VESELÉ

8. prosince 2010 v 13:56 | já
Začnu tím veselým. Ano, ještě teď se tomu směji. Když jsem nahlas přemýšlela, co si dám (koupím) dnes k večeři, nemohla jsem se rozhodnout, nevěděla jsem přesně, nač mám chuť. Můj manžel, který mě pořád nutí, abych si něco koupila na sebe nebo i do sebe -:) mi najednou povídá: "Kup si ten salám do salátu" (cena 3,90 za 10 dkg!), napřed jsem se na něj podívala s otázkou v očích a pak jsem po něm chtěla něco hodit! Samozřejmě si dělal legraci, sám si nakoupil za ... no toto nebudu bonzovat, ale to, co mi nabízel k večeři, to tedy dětem nabonzuji! Je vidět, že má i on někdy smysl pro humor, což je dobře.

Když jsme pak šli nakoupit, potkáváme se skoro denně s jedněmi známými, jsou tak staří (nebo mladí?) jako my a nedávno bylo paní Evě špatně. Zlobilo srdíčko. Tak jsem se ptala, zda už je to lepší a to, co jsem se dozvěděla, mi způsobilo "zimomravky" jak by řekli naši slovenští sousedé. Mají v nemocnici syna, kterému je teprve 47 let, už tam leží 3 měsíce a celých sedm let bojuje s rakovinou, nyní prý už je to hodně zlé a lepší to nebude, ale je prý s tím SMÍŘENÝ! Jedno tedy vím určitě! Něčeho takového bych se dožít nechtěla! Je mi jich všech líto, někdy je ten osud opravdu dost nespravedlivý.

No a do třetice jsme na schodech potkali sousedku, která prý má už tři dny "břichabol", protože má doma už dlouho kočičku, mimochodem moc chytrou a šikovnou, no a tento její miláček už nechce tři dny nic jíst! Vím, že je to také smutné, i když to není člověk, ale jedna kočička už jí uhořela před nedávnem v bytě, když u nich hořelo na Štědrý den a teď zase něco špatného? Vnoučata nemá, tak má ráda zvířátka, ale taky se to nějak moc nedaří. Před tím už jim odešel pejsek.

A příště, příště už jen úsměvné příhody, prosím, ano? Hezký den!

MÁ OBLÍBENÁ KNIHA

5. prosince 2010 v 19:20 | já
Toto téma je dost široké, nejraději bych řekla, moje oblíbená spisovatelka? Vím, že jsem se už v mládí zamilovala do knihy, která se mi opravdu moc líbila, mám ji samozřejmě v knihovně. Jedná se o knihu Navzdory básník zpívá od Jarmily Loukotkové. Četla jsem i jiné její knihy, ale žádná mne tak nezaujala, nebo chcete-li nezapsala se tak to mé paměti. Opravdu pěkné!

Na druhou stranu ale musím dodat, že už od školy miluji Babičku Boženy Němcové a čím jsem starší, tím víc mne to dojímá a na televizní film se už raději nedívám, vždy mne rozpláče. Je pravda, že to byla PANÍ SPISOVATELKA a vezmeme-li v úvahu, jakou dobu se už čte a myslím, že ještě číst bude, klobouk dolů.

Ale ještě bych se ráda zmínila o jedné spisovatelce, kterou jsem si vždy chodila půjčovat do knihovny, když jsem byla v lázních. Bylo to takové krásné odpočinkové čtení a co hlavní? Vždy to nakonec dobře dopadlo. Tato paní spisovatelka těch knih napsala opravdu hodně a já jich už také dost četla, jedná se o Danielle Steel.

Nedávno jsem za nějakou soutěž dostala dvě knihy, na sebe navazující, holandský bestseller, bylo to o lásce, ale hlavně také o ošklivé nemoci. Přečetla jsem tyto knihy velmi brzy, ale co mi na nich vadilo? Možná je to právě to, co je nyní všude normální, ale já opravdu ty vulgární výrazy nemám ráda. Proto bych se už k těmto knihám nevracela.

TOMU NEROZUMÍM ?!?!

3. prosince 2010 v 13:14 | já
Všichni jsme čekali, až napadne první sníh a ejhle! Za celé to dlouhé čekání jsme teď dostali pořádnou nadílku! Takovou, že zase zkolabovala všude doprava, protože zase byli silničáři překvapeni? Ale asi opravdu nestíhali, byl to "nářez", dokonce takový, že včera nebyli v celém našem městě k dostání jakékoliv noviny. Prostě z Prahy nevyjela auta, nebo čím to vozí, nic. No, v době internetu, teletextu a samozřejmě i televize a rádia, tak to zas takové neštěstí nebylo. Víc je mi líto těch bezdomovců, co umrzli.

Ale čemu opravdu nerozumím, je dnešek. Manžel šel koupit noviny, a protože seriozních zpráv má dost všude kolem, kupuje si "drbnu". Dnes byly tyto noviny inzerovány s velkou přílohou (mimochodem byly o 2 Kč dražší), ale když je doma rozbalil, tak koukám jako "puk". Příloha OK, ale noviny byly včerejší. Přitom prý ta příloha byla v nich zasunutá v trafice, tak to mne tedy podržte! Včerejší noviny, to už je historie, jak to chtěli prodávat? Zvlášť ty dnešní a ty včerejší zase pro změnu s dnešní přílohou? Že by tím kryli ty včerejší ztráty, byla to akce prodavačky nebo prostě jen omyl? To už se nedozvím, kvůli tomu nepoběžím znovu do města a vůbec, ale stejně by mne zajímalo PROČ jsme dostali dnes včerejší noviny s dnešní přílohou?



JE TI TEPLO, DĚVČE, JE TI TEPLO...._?

1. prosince 2010 v 13:35 | já
Ano, zase jsem si připomněla jednu hodně známou a oblíbenou pohádku. A proč? Myslím si, že v dnešní době čím dál menší reálné hodnoty peněz, se snažíme všichni, nebo aspoň většina, šetřit všude tam, kde to jde. Tak šetříme i na topení v bytech, protože je čím dál dražší!

Pominu-li teplo, které sálá z našich radiátorů, lze také vytvářet teplo vlastní. Ano, správně, zahřát se doma prací. Myslím, že teď v době předvánoční, že nám to většinou jde, ne?

Stejně si ale myslím, vzhledem k tomu, že dlouho v jednom tahu intenzivně pracovat nevydržím, tak jsem si to mohla aspoň usnadnit. Schválně jsem nafotila moje stěny v pokojíčku, který prý mám prezentovat jako muzeum a při vstupu tam každému účtovat vstupné!
Zeď 4
Zeď 5
Jedna stěna - 2 fotky
Zeď 1

Zeď 3
Druhá stěna - 3 fotky

No posuďte sami! Tím je jasné, že než jsem umyla všechno tohle na těch dvou stěnách jen v pokojíčku, tak jsem byla nejen zahřátá na dostatečnou teplotu, ale také pěkně vyřízená s mou páteří! To bylo včera! A dnes? No přece jsem pokračovala v obýváku! Tam sice není takovej "nářez", tak jsem si k tomu přibrala ještě všechny dveře! Jedny, druhé......... osmery + skříňové v chodbě! Teplo, ale ta záda! Tak jsem si šla odpočinout na blog! Ještě, že si můžu uklízet jen v době, kdy se mi chce a hlavně, kdy mohu! Tedy nejen až na Vánoce!