NETUŠENÁ VNITŘNÍ SÍLA

4. října 2010 v 16:03 | já
Ano, je to tak. Nikdy bych nevěřila, co vše se dá zvládnout, aniž člověk tuší. Když jsem byla ještě mladá, tak jsem toho zvládala víc, o čem jsem si myslela, že to je nad moje síly. Většinou to ale nebylo nad síly fyzické. A teď ano.
Můj manžel už asi tak tři týdny má pořád nějaké zdravotní problémy, (nebo dobře simuluje :-) ), ale co je důležité, tyto zdravotní problémy se nedaří zvládnout ani lékařům. Snad nemusím ani dodávat, že tím pádem je i jeho psychika na bodu mrazu. No a jak tak běhal po doktorech, pak na injekce, tak jsem chodila sama nakupovat. Všichni, kdo nás zná, tak jedině jako "dvojku", protože chodíme stále celá léta všude spolu, tedy i nakupovat a nákup nosí manžel na zádech v batohu.
Já se vydala do supermarketu jen se dvěma taškami, ale to jsem netušila, jak to bude těžké. Opravdu už od mladších let kvůli páteři jsem toho nikdy moc neunesla v ruce, ale když člověk musí, tak musí. Taška byla fakt těžká a já to zvládla! Sice jsem toho měla dost, ale zvládla a to si považuji u mne za úspěch! Další den se situace opakovala co se týče nákupu a včera, ani nemluvím. Tohle nebylo tak o fyzické síle jako o tom, překonat tu bolest a práci dodělat. Vzhledem k tomu, že manžel odpadl asi v polovině, musela jsem si práci odložit a pokračovat po uvaření oběda, ale řeknu jedno. Tenhle nápor bych opravdu často nevydržela. Ale mohla jsem si dovolit naříkat nebo to vzdát, když už odpadl manžel? Nemohla. Byla jsem totiž ráda, že jsem dostala tašku jablek, manžel MILUJE štrúdl, tak jsem něco také potřebovala uložit na zimu, ne?
A co z toho vyplývá? My, ŽENY, my vydržíme opravdu hodně! Neříkám, že víc než muži, ale někdy - no někdy to tak vypadá. Tak všem hodně sil a žádné zdravotní problémy aspoň v době, kdy je nejmíň potřebujeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aundrey Aundrey | 4. října 2010 v 16:37 | Reagovat

Můžu se zeptat, kolik ti (vám) :D je?

2 jezura jezura | Web | 4. října 2010 v 17:46 | Reagovat

Ano, můžeš - už dost, 69 let, já to netajím, není proč.

3 krajkářka krajkářka | 27. října 2010 v 9:26 | Reagovat

Tak, na ta léta je to opavdu dobrý výkon. Já chodím nakoupit sama, většinou, s batohem. S taškou bych to nedala ani náhodou. S manželem nakoupím polovinu a neustále se po obchoďáku hledáme. Stojím pak s košíkem u pokladen a jak blbec vyhlížím, kde se objeví. Že by manžel onemocněl, to je má nejhorší noční můra. Kvůli atmosféře v domácnosti. To je pak totiž naprostá deprese. Jediná výhoda je, že jsem takový pesimista, že každá odchylka od stavu katastrofy mi připadá ještě dost, nad očekávání, dobrá.,,Vždyť se , zatím, nic neděje." říkám si.

4 jezura jezura | Web | 27. října 2010 v 17:03 | Reagovat

[3]: Díky za krásné komentáře, kdybyste mi dala kontakt na váš web, také bych se tam ráda podívala, ano?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama