O ŽIVOTĚ A SMRTI

15. června 2010 v 21:34 | já
Téma SMRT? Kdopak to vymyslel? Tedy myslím to téma. Ale budiž.
Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil.. Ono se s ním popravdě ani nic jiného dělat nedá. Tolik citát p. Wericha.
Smrt je vlastně zakončením života. A to života každého člověka i zvířete, prostě všech živých tvorů. V tom je tedy smrt spravedlivá. A v čem není? V tom, že někdo zemře velmi mladý a někdo se zase trápí s nemocí moc dlouho a ta smrt nepřichází.
A také nikdo nemůže říct, že je na smrt připraven. Ani na smrt někoho z rodiny, natož pak na tu svoji.
Protože už něco pamatuji, také jsem zažila smrt hodně lidí, kteří mi chybí dodnes a těžko se s tím někdy smířím. Zemřela mi vytoužená dcerka, byla tak krásná a měla jen tři měsíce a tři dny. Také mi zemřel docela brzy tatínek, bylo mu necelých 66 let. A protože mi pořád doma říkají, že jsem hodně po tatínkovi, nejen podobou, nemocemi a tak, nepřejte si vědět, jak mi bylo ten rok, když jsem se dožila tatínkova věku. Ale zatím přežívám.
Bylo víc příbuzných, s jejichž smrtí se nemohu vyrovnat.
Jak jsem už mockrát na mém blogu psala, tak mám maminku, která oslavila nedávno své 90. narozeniny. Pořád říká, až umřu, ne abyste plakali, říkejte si, že jsem tu byla dost dlouho. Je to sice pravda, ale prostě to nejde.
Je jedině dobře, že nikdo neví, kdy a jak ta "zubatá s kosou" přijde. Každý si určitě přeje, aby to hlavně bylo rychlé a bez bolesti.
Smrtí končí život, ale pokračujeme ve svých dětech a vnoučatech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenina Zdenina | Web | 15. června 2010 v 21:45 | Reagovat

děkuji za komentář.
Moc krásný článek. Smrt si skutečně nevybírá. I já jsem už zažila, i na svůj věk (22 let) pár smrtí v mém blízkém okolí. A skutečně se nemůže na to připravit. Vždycky to bolí, ale nakonec bolest přejde a vám zbadou vzpomínky na to, co jste spolu zažili.

2 Nini Nini | Web | 15. června 2010 v 22:20 | Reagovat

Dokázala bys odpovědět na otázku, proč muži tolik nesnáší feministky?

3 Lowiska Lowiska | Web | 16. června 2010 v 0:22 | Reagovat

Proboha. Nikdo by neměl přežít vlastní dítě, to je přece proti přírodě:( Jenže bohužel, smrt je nevyzpytatelná a nevybírá si. Na to, kolik mi je (stejně jako Zdenina), jsem toho jen letos zažila až moc. Celkem tři pohřby během 4 měsíců, všechno blízcí kamarádi nebo příbuzní. Mezi nimi také někdo, koho jsem měla víc než jen ráda. Bolí to, hodně a dlouho. Doufejme, že to časem aspoň trochu poleví....

4 Nini Nini | Web | 16. června 2010 v 21:16 | Reagovat

Děkuji ti za zajímavý komentář.
Také doufám, že postupen času se platy vyrovnají a mateřská se nebude snižovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama