ZÁVIDÍM ...

13. března 2010 v 17:45 | já
Tak se musím přiznat, ano, opravdu závidím, já, která si myslí, že všem všechno přeje, tak jsem se přistihla, že ...
Včera, když jsme šli s manželem nakoupit, tak jsme jako častokrát potkali maminku mé snachy, nebo se také říká panímámu, tchyni (i když to je opravdu nehezké slovo), která šla spolu s mým synem. Nevím, jestli to bylo až tak moc na mě vidět, jakou jsem měla radost, že ho vidím. Nebydlíme sice daleko od sebe (tak 5 km?), ale není jaksi čas, tedy ze strany mého syna. No a maminka mé snachy a moje opravdu dobrá přítelkyně, ta bydlí vedle v domečku. Vidí se tedy denně a to několikrát, no a mně to přišlo včera tak trošku líto. Vím, všechno má své pro a proti, možná bych si brzy přála, abych bydlela dál, ale čím je člověk starší (nějak často se k tomu vracím, že?), tím víc se cítí zbytečný a sám, i když nechci se rouhat, mám manžela a jsem tomu ráda, ale ...
Nedá se nic dělat, včera jsem záviděla, ale opravdu jen tohle a jen chvíli, vždyť se možná zítra zase uvidíme. Tak se tedy omlouvám, ale přiznání je polelhčující okolnost, že? Děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama