Únor 2010

JAK JSEM BYLA PRVNĚ V BAZÉNU

24. února 2010 v 17:38 | já
Ano, je to tak. Dnes jsem byla po prvé v bazénu! Ne, že bych nikdy nebyla v bazénu, ale prvně jsem byla v AQADROMU v Mostě. Sousedka, která tam občas jezdí se švagrovou nebo s manželem, mi kdysi slíbila, že mě příště vezme sebou, když pojedou s manželem a budou mít místo v autě. Tak mi to dnes nabídla a já bez váhání souhlasila. Znám bazény hlavně z lázní, tam jsme vždy chodili cvičit do takového mrňavého, ale v Mostě jsem NIKDY nebyla! Asi bych si netroufla jet potom hned zpátky busem a tramvají a zvlášť ne teď v zimě! Tak jsme šly se sousedkou čekat, až přiveze soused auto z garáže, ale to jsem celá já! Nedošla jsem v pořádku ani dolů ze schodů! V přízemí jsem "žuchla" na všechny čtyři, protože jsem koukala okolo a myslela, že šlapu na poslední schod a bohužel, byl tam ještě jeden! Tak jsem sice za chvilku za pomoci sousedky vstala, ale šlo se mi těžce. Koleno bylo jen málo odřené jen to levé a mohu ale říct, že jsem byla celou dobu v bazénu nejístá, přece jenom jsou tam ty schody kluzké! Moc se mi to tam líbilo, všelijaké vodní proudy, taky jsem si dle vzoru z lázní zacvičila, udělala i pár temp, ale pořád jsem si říkala, proč mě bolí palec pro změnu u pravé nohy. A dost. Domů jsem došla v pořádku, ale ten palec..... Tak teď je mi to jasný! Před chvílí jsem zjistila, že ho mám oteklý a trochu do modra, no doufám, že to brzy přejde!
Ale ještě k tomu bazénu, byla to opravdu paráda a myslím, když mi to sousedka nabídne ještě někdy příště, nebudu váhat! Tak bazénům zdar a nešikům (to jako mně) taky!

NÁVRAT A RADOST

20. února 2010 v 16:27 | já
Chtěla bych napsat, jak to vlastně dopadlo s mou maminkou, když byla v nemocnici. Zůstala tam celkem 10 dnů, další ji pustili domů. Těch vyšetření, co absolvovala! Když jsem četla propouštěcí zprávu, tak jsem zírala. V tom našem "ubohém" zdravotnictví mi zase nezbývá nic jiného, než chválit. Starali se tam o moji skoro devadesátiletou maminku opravdu dobře, dělali co mohli, chtěli jí pomoci, aby měla zase chuť k jídlu a tím i do života. Ona sama byla také spokojená, tak uvidíme, jestli to bude podstatně lepší, když bude nějakou dobu brát předepsané léky. Vrátím-li se ke zprávě tak musím dodat, že PARÁDA! Žádné ošklivé nemoci, ani nálezy, je to asi všechno jenom to stáří, jak se říká v jednom filmu "tělo má jít do hrobu zhuntovaný", tak to bude všechno asi tím věkem! Ano, všem se nám ulevilo a věříme, že se maminka zase brzy ze všeho dostane a bude jí zase chutnat.
Těsně po návratu domů, přijela v pátek a bylo to v neděli, tak to jí bylo hodně zle. Volala jsem, že bych se tam ráda podívala aspoň "na otočku" s dcerou nebo synem, protože pořád ještě měla u nás všech vánoční dárky, ale maminka byla špatná, nebyla ještě na návštěvy připravená! Tak jsem se poradila se sestrou a domluvila s bráškou, že přijedu bez ohlášení, vše potřebné si nakoupím a dovezu sebou a vezmu i věci na pár dní, kdyby bylo mamince líp.
Tak jsme hned v úterý jeli. Já, syn, snacha a vnuk. Já nakoupila vše, co normálně kupuje maminka, dokonce jsem i bábovku upekla a s bráškou byli domluveni, že nám přijde otevřít. Teď jsme čekali, co bude a bylo! Maminka tedy koukala a byla moc překvapená, ale musím říct, že opravdu mile, nebyla z toho nervózni a byla ráda, když jsem řekla, že tam do čtvrtka zůstanu! Já jsem pomohla, co mi síly stačily a bylo nám fajn.
V pátek, tedy včera, jsme měli plánovanou návštěvu u syna, protože jsme jeli popřát o něco dříve vnučce k jejím narozeninám. Přijela samozřejmě také dcera s dětmi a stavěla se u nás, protože nám dovezla nějaké objednané věci a udělala nám radost nejen těmi věcmi, ale "jen tak" nám přivezla zase jednoho krásného ježečka do sbírky! Koukejte, jak se krásně směje (tedy ježeček)!
A aby byla sbírka celá, tak ještě musím ukázat dalšího ježčího kluka, kterého přivezla dcera k nám posledně, ale jako hračku pro Pegginku, ale nechala ho u nás, aby si měla s čím hrát. Taky kouzelný!
Tak návrat - to bylo o mamince a radost - ta byla jak z maminky tak z těch krásných ježečků!

MOJE VZPOMÍNKY 18.

14. února 2010 v 18:41 | já |  MOJE VZPOMÍNKY
Tak jsem zase zůstala sama. Jak odešel, napsala jsem ihned bráškovi na Moravu a mé bývalé sousedce, která se odstěhovala do Prahy, co se všechno stalo, že bych je moc ráda viděla (každého zvlášť), ale že je nemohu ani pozvat na kávu, protože mi zase nezůstala ani koruna. Ještě mi nechal tisíc korun dluh, který jsem musela zaplatit a v roce 1971 to bylo ještě dost peněz. Říká se, že v nouzi poznáš přítele a to se mi opravu potvrdilo. Bráška přijel hned o víkendu a sám, protože švagrová mu řekla, že si asi budeme mít sami co říci a zůstala s dětmi doma. Bráška šel se mnou do obchodu, nakoupil, abychom měli co jíst, zaplatil a ještě jel se mnou k rodičům mého manžela. Mluvil i s NÍM, chtěl vědět, co se vlastně stalo, ale nebyla s ním řeč. Tak mu řekl, že jestli ještě bude chtít něco z našeho bytu, ať si přijde hned, pak že ho tam již nepustím, protože se ho bojím. V nedělí hned po obědě se vracel domů a pamatuji se, co jsem tenkrát vyplakala slziček, bráška fakt zabodoval, byl zlatý. No a jen odjel bráška, přijela ta moje bývalá sousedka Vlasta, která mi hlídala dceru tři měsíce, když jsem už musela tenkrát do práce a vůbec jsme byly hodně spolu.
Ano, to je Vlasta, tenkrát pracovala na ústředně v Metru, to ještě byla OK, dnes je na vozíčku.
Přijela i s manželem, se kterým jsem se také dobře znala a nějaké oslavy jsme společně absolvovali a přivezli sebou krabici zákusků, chlebíčky i kávu! Já si pamatuji, jak jsem byla zase dojatá a zároveň jsem se styděla. Pokecali jsme (já si spíš zase poplakala) a oni odjeli domů.
No a potom jsem to už musela zvládat sama. Tedy sama, ten můj "pronásledovatel", tedy nynější manžel mne pozval na tu kávu, další den na vycházku, pak na vínko a byl moc smutný, když jsme se jeden den neviděli, protože jsem řekla, že mám také děti a práci i doma. Byl tenkrát sice ženatý, ale během těch deseti let, co jsem si s ním opravdu jenom tak povídala o životě, tedy jeho i mém, vím, že chodil sám tancovat, na pivko, no prostě jeho manželku to nebavilo a přiznal, že také chodil se ženami, nebo za ženami, jak se to vezme, jednou dokonce se už už rozvedl, ale nakonec z té známosti vycouval. A jak si tak se mnou povídal, tak asi po týdnu řekl, že je škoda, že jsem o tolik (?) mladší, že by si mne hned vzal. To jsem se tedy divila, proč se mne bál. Vždyť je ani ne o devět let starší a to si myslím, že není tak mnoho! Asi si říkal, že ten druhý manžel byl o 4 roky mladší než já, tak proto. Přiznám se, že to byl opravdu dost velký rozdíl mezi nimi a musela jsem si později zvykat, ale zvykla.
Tak jsme spolu začali chodit na tu kávu, vínko, procházky a tak, pamatuji se, že koupil tenkrát asi kilo pomerančů nebo mandarinek, nevím přesně a dal mi to, abych dala i dětem a kdyby to nevyšlo na všechny stejně, abych dětem dala víc. Sympatické, ne?
Chtěl se ale napřed ujistit, že se opravdu rozvedu, protože je asi pro muže lepší, když je s "nějakou" ženou, než úplně sám. Tak pak podal žádost o rozvod až věděl, že už budeme mít stání i my. Nakonec to dopadlo tak, že je rozvedli dřív, hned na první stání a oni se oba vzdali možnosti odvolání. Já sice byla také rozvedená rychle, ale když jsem dostala rozsudek "jménem republiky", tak jsem musela čekat až si tento ortel vyzvedne i můj bývalý, protože byl s novou rodinkou mezitím už na dovolené. Tak jsem si šla v srpnu potvrdit platnost rozsudku na matriku a znovu jsem se strašně styděla, protože manžel říkal, že na žádnou "psí knížku" se mnou nebude žít, že si mne chce hned vzít a rovnou jsme na té matrice domluvili datum naší svatby na říjen!
Ještě bych chtěla zdůraznit, že jsem nechtěla, aby se manžel ke mně nastěhoval dřív, než se rozvede a hned jak šel tenkrát od soudu ještě do práce, tak se zastavil u mne v kanceláři a dal mi peníze. Tenkrát se "bralo" dvakrát měsíčně, záloha a doplatek rovnou na ruku, tak mi dal celou zálohu už jako manželce. A to jsme ještě zdaleka nebyli.

DŮCHODCI

10. února 2010 v 17:13 | já
Dnes na ulici :
POUZE ZVUK : ON ... vyndej mi to... ONA ... a tady a teď? (smích).
Za chvíli : ON ... tak mi to tam strč... ONA ... už je to tam ON ... to byl ale fofr ..................
A TEĎ I OBRAZ : ON ... otáčí se zády, aby mu manželka vyndala z batohu na zádech tašku na brambory. ONA ... se směje a ptá se jestli opravdu a tady a teď. Za chvíli : ON - vrátil se z obchodu s taškou brambor a chce je strčit do batohu na zádech a ONA šup a byly tam.
Ano, to byl dnes ráno rozhovor mezi mnou a mým manželem, já nevím proč se mi chtělo takto zalaškovat (aspoň něco), je pravda, že to chvilku trvalo, než to mému překvapenému muži došlo, ale já se chechtala ještě hodně dlouho.
A pak že jsou důchodci nudní

"VÝJEZDOVKA"

7. února 2010 v 13:06 | já
Kdysi dávno, když měla dcera děti ještě malé, tak jezdili někdy v sobotu nebo v neděli na oběd a nevím ani, jak to vzniklo, jestli jsem to odvodila od "výjezdního zasedání" či co, prostě jsme říkali všichni zkráceně tomuto dni "výjezdovka" a bylo jasno.
Tak tedy včera měla dcera s dětmi, i když už dost velkými, výjezdovku. A když říkám, dost velkými, tak to myslím doslova. Zase včera probíhalo "měření u futra", abychom zjistili, jak nám ty děti rostou. A rostou! Tedy teď už jen kluci. V tomto případě Tom, už jsem mu naměřila krásných 162 cm, což si myslím, že je na dvanáctiletého kluka tak akorát, no a dcera a vnučka jsou už jen "o pohlavek" větší, dcera sama říkala, že jsou už téměř v rovině.
Děti se teprve teď přišly pochlubit pololetním vysvědčením. A bylo s čím. Oba navštěvují gymnázium, Tom sekundu - měl čtyři dvojky a pochvalu ředitele, Terka chodí do 2. ročníku - no a ta na tom byla ještě lépe - měla jen dvě dvojky - nejlepší vysvědčení ve třídě! Šikulové! Ale když už jsem u toho chválení tak musím pochválit i Lukyho, vnoučka od syna, ten chodí do kvinty a měl osm dvojek a jinak jedničky! Jen tak dál!
A s dcerou a vnoučaty jako vždy přišla i jejich Pegginka. Měla prý včera podle psího kalendáře svátek, tak dostala od "paničky" nějaké hračky a předvedla nám nejen svůj apetýt, ale také znovu jak je roztomilá, když si hraje! Vydržela bych se na ni koukat snad celou hodinu a stále se smát! No, posuďte sami, vy, kteří ji neznáte, není rozkošná?
Ono to včera bylo vůbec celé to posezení ve veselém duchu. Dost jsme se všichni nasmáli, i vnuk "perlil" a kupodivu si nešel sám ani zapnout počítač!
Vše bylo tedy OK, ale až na tu moji páteř, ta moje vyhřezlá ploténka (vlastně obě) mě už od včerejška trápí, špatně se mi chodí, sedí, leží, kapky nezabírají, ale věřím, že zase bude líp a říkám si mé obvyklé, že jsou na tom lidi daleko hůře.


NÁVŠTĚVNÍ TÝDEN

5. února 2010 v 12:55 | já
Ano, lze tak tento týden nazvat. Normálně k nám tak jednou za 14 dní přijdou děti na návštěvu, většinou se střídají, nebo jedeme my k nim, ale tento týden, jak jsem se zamyslela, mohu říct, že byl opravdu návštěvní.
Tedy v pondělí k nám přišel manželův syn, který nás navštěvuje opravdu tak 2 - 3 x za rok. Hned v úterý jel manžel do Mostu k lékaři a já si "došla" pro sousedku z 1. patra, které před rokem zemřel manžel, tak aby nebyla pořád tak sama, tak se občas navštěvujeme. Jen co sousedka odešla, tak zazvonila jedna známá, která potřebovala poradit s napsáním dopisu, spíš stížnosti.
Včera, tedy ve čtvrtek přišla asi po půl roce (pořád neměla čas, taky důchodkyně) moje dřívější kolegyně z práce, abychom si zase pokecaly o tom, co je u nás nového.
A zítra přijede na oběd dcera s vnoučaty. No, není to paráda? Staršího člověka vždy potěší, když si na něj někdo vzpomene. A tento týden, paráda! Ještě jsme měli v plánu setkání se snachou a celou rodinou syna, protože snacha má v pondělí svátek, ale zatím nic, o víkendu mají zase bowlení. Tak až někdy příště!

VŠEHOCHUŤ

4. února 2010 v 12:36 | já
JEŠTĚ O BOWLINGU
Slíbila jsem v posledním mém příspěvku, že napíši, jak dopadli naši "kluci" ve hře o zájezd na Floridu. Tedy stručně : nejedou, ale umístění nebylo vůbec špatné, naopak. Oba postoupili do semifinále, Luky dokonce do finále. Syn skončil tedy na CHZECH MASTERS 2010 ve své kategorii na 4. místě a vnuk v té své na 2. místě, což je myslím parádní. Hráli tedy v sobotu i v neděli a to v neděli stihli ještě jejich "klubovní" turnaj v Litvínově, kde vyhráli!
Lukáš vyhrál v kategorii K3 a jako rodina - otec a syn - také vítězství! No, obdivuji hlavně vnuka, jak při té své tělesné konstituci dokáže tou těžkou koulí tak dlouho a mistrně "vrhat"!
Tak tady je fotka z Litvínova aspoň s Lukášem. (Ten úplně vlevo, já vím, že už víte, ale co kdyby)
Hned další den - tedy v pondělí ddne 1.2 se uskutečnil první turnaj třetího ročníku o "krále" Benediktu, kterého se zúčastnilo 21 hráčů.
Čtvrtfinále vyhrál perfektně hrající Láďa Homola a postoupil do finále.
Ve finále se přestalo dařit do té doby perfektně hrajícímu Láďovi Homolovi, a tak se musel spokojit s třetím místem. To je jen "výcuc" toho, co se psalo na webu. Lukymu se moc nevedlo.
Takže ten, který se jen "decentně" usmívá, je ON, můj syn, tedy oběma zase gratuluji! Fotka byla na webu pojmenována "Veselý král Benediktu".

MOJE MAMINKA
Ještě jednou se také vrátím k mé nemocné mamince. Pořád je, už dnes desátý den, v nemocnici v Plzni na interně a stále nemohou přijít na to, proč nemá stále chuť k jídlu, nemusela by vůbec jíst! Nutno ale dodat, že se doktoři opravdu snaží, maminka absolvuje všechna možná vyšetření, což je určitě hodně zlé na psychiku v těchto letech, protože už já říkám, že taky nemusím všechno vědět, že? Ale ta hrůza, co jsme prožívali všichni po zjištění, že mamince něco našli v žaludku, už naštěstí přešla, protože tu hroznou nemoc, kterou já ani nevyslovuji, vyloučili. Díky moc! Maminko, musíš vydržet, říkali že Tě dřív domů nepustí, dokud na to nepřijdou a my všichni držíme pěsti!

VZDÁLENĚJŠÍ PŘÍBUZNÍ
Přemýšlela jsem, jak se oficiálně nazývá tento náš rodinný vztah. Tedy : dcera mého bratrance a její děti. Já jí říkám také sestřenice a její děti mi říkají teto. Máme k sobě na kilometry hodně daleko, ale jinak jsme v kontaktu přes internet téměř denně, tedy o moc častěji než třeba já se svým bratrem. Jsou to hodná a pracovitá děvčata, všechny tři! I když jsme se v životě viděly asi 2 - 3 x, cítíme spolu i na dálku a dovoluji si tvrdit, že se máme rády. A protože jsem si nedávno stáhla jejich aktuální fotografie, tak je taky jako rodinu musím vložit na svůj blog :
To je tedy ta moje sestřenice Marta, která je sice o rok mladší než moje dcera, ale to je jedno, ne? Je tady se svým přítelem a vypadají opravdu šťastně a spokojeně.
A to jsou její děvčata. Zleva mladší Janinka a starší Peťula. Ta už má také svou lásku. Tak tedy všem také do života jen to hezké, špatného si už užily dost! Tak vzhůru do budoucnosti!