MOJE VZPOMÍNKY 14.

21. listopadu 2009 v 18:37 | já |  MOJE VZPOMÍNKY
Posledně jsem končila narozenímmé dcery Zdeňky.
Jednu chybičku to však mělo! Nebyla podobná manželovi, ale zase na mne, tak si osobně myslím, že proto už tak manželovi nepřirostla k srdci a později jsem se dozvěděla, že už když jsem byla v porodnici, vodil si do našeho bytu dámské návštěvy! Doneslo se ke mně, že má nějakou známost, ale on měl vždycky "dobrou vyřídilku" tak mi to vysvětlil tak, že jsem mu uvěřila. Peníze pořád nebyly, tak když měla dcera 4 měsíce, šla jsem už zase do práce. Tři měsíce ji přijela hlídat babička - manželova maminka a další tři měsíce mi ji hlídala za "děkuji" ta moje již zmíněná sousedka. Dodnes na sebe nezapomněly.
Bylo to kolem Vánoc, to si pamatuji, to už jsem podezírala manžela z nevěry, tak chtěl jít v sobotu ráno někam a nechtěl za nic na světě říci kam. Bylo volno, byli jsme doma, já držela dcerku na klíně a on prostě odcházel. Už jsem byla zoufalá, že jsem na něho zavolala, že je "děvkař" jako jeho táta. To jsem si nevymyslela, to o něm říkala manželova maminka, ale žena prý musí nevěru odpouštět!?! On se rozčílil, vrátil se od dveří a "vrazil" mi facku. S dcerkou na klíně! Byl to šok! Pak klečel a prosil mi o odpuštění, oba jsme plakali a on říkal, že si chtěl jít jen pro cigarety! Ale proč se tak zasekl a nechtěl mi to říct? Nebo že by to taky nebyla pravda? To už nezjistím. V každém případě jsem mu to zase chtěla odpustit.
Potom na jaře, to dceři ještě nebyl rok, jela jsem s nimi k rodičům na Moravu. Měli jsme tenkrát telefon - pevnou linku (manžel měl služební), já od rodičů volala, něco jsem mu prostě potřebovala říci, volala jsem samozřejmě z pošty a několikrát, ale marně. Tak už ve mně začal hlodat červík a jela jsem o den dříve domů. Dcera ještě nechodila, syna jsem vedla za ruku, dceru na ruce, ještě tašku, druhou nesl šestiletý syn a jeli jsme vlakem až domů! Přijeli jsme večer asi kolem 22 hod. a nemohla jsem se dostat do bytu! Zevnitř byly klíče! Ano, správně, měl tam ženskou! Myslela jsem, že je to konec světa! Jí jsem řekla, že je "ku....", protože nebyli zrovna dobře oblečení a on na mne ještě křičel, ať se jí omluvím. Posadila jsem dcerku v obýváku na koberec a řekla, jestli ví, že máme dvě děti! Zpupně tedy odešla (ON ji chtěl vyprovodit!), ale nakonec zůstal a seděl u mé postele celou noc. Byla jsem totiž úplně na dně a opravdu ten moment nemyslela na děti, byla jsem sobec a chtěla umřít! Když jsem seděla u plynové trouby, tak mě raději hlídal a snažil se zase udobřovat!
Po nějakém čase mi manžel řekl, ať si jedu sama odpočinout na dovolenou, že to potřebuji, že se o děti postará. Když mě vyprovázel na cestu na dovolenou tak jen tak mimo jiné řekl, že je to moderní, že dnes má každý muž manželku i milenku, ale on že bude lepší a nechá si jen jednu - milenku a podá žádost o rozvod, kde zažádá o obě děti!
Opět jsem byla na konci svých sil, opravdu mi tímto "popřál krásnou dovolenou"! Já jsem ale řekla, že děti ne, ty jen přes moji mrtvolu a odjela.
Nebudu to protahovat, rozvedli jsme se, o děti byla přetahovaná, zapisoval si kdejaké "blbiny", aby je na mne mohl včas vytáhnout, já se ale nedala, už jsme byli rozvedeni, ale on se odvolal, že chce aspoň syna to péče a pak u odvolacího soudu uznal, že se o děti starám dobře, mně zůstaly děti, ale ke klidu jsem měla daleko!
Ještě rok jsme měli společný byt, než dostal náhradní ubytování, bydlel v jednom pokoji, já s dětmi v druhém a obývák a kuchyně byly společné. Taky to nebyla žádná slast, být spolu v jednom bytě! Snažili jsme se aspoň domluvit na tom, kdo půjde večer "mezi lidi" a kdo bude doma hlídat děti.
Pak hned, jak dostal garsonku, tak se odstěhoval, ale samozřejmě v době, když jsem byla v práci. Byl to šok, když jsem přišla domů a doma jsem měla polovinu nábytku a věcí, vzal si i koberec z dětského pokoje! Zůstala jsem tedy sama s dětmi, poloprázdným bytem a ani korunou na knížce! Bylo to opravdu kruté! Kamarádi mi ručili na půjčku, nějaký nutný nábytek jsem dokoupila dle peněz, ne dle toho, co bych chtěla, chodila do práce, starala se o děti, platila půjčku a počítala a počítala! Nebyla jsem však sama, měla jsem moje milované děti a to bylo pro mne nejdůležitější.
Bývalý manžel se snažil chodit za dětmi, ale přicházel stále častěji až večer, když buďto děti už spaly, nebo šly za chvíli po jeho příchodu. Pak zůstával většinou se mnou, zase mne pokaždé "ukecal" a dopadlo to vždy stejně. Už párkrát jsem měla "nápadníka", který by samozřejmě bral i děti, jinak by neměl šanci, ale vždy mi to překazil tím samým způsobem. No a já vlastně pořád neměla nikoho. Téměř po 3 letech jsme se domluvili, že se ke mně vrátí, milenka si našla jiného, já si řekla, že děti mají tátu jen jednoho a souhlasila. Domlouvali jsme se, že Vánoce strávíme spolu. On ale onemocněl a prý nám ty svátky nebude kazit a bude stonat doma. Po novém roce jsem byla ale objednána na operaci žlučníku! Dceru odvezli příbuzní na Moravu, kde se o ni podělily babičky a syna si vzal na starost on sám. Už mu bylo téměř 9 let, byl samostatný a šikovný, tak to s ním šlo. Po operaci přišli za mnou do nemocnice spolu, a i když to bylo v lednu, přišel s kyticí! Skoro mi ho na pokoji záviděly ostatní pacientky, ale jak se pak ukázalo, nebylo co závidět! Přišla totiž za mnou i jedna moje kolegyně, která byla o 10 let mladší, vždycky se jí líbil asi právě proto, že byl starší, no a skončilo to tím, že spolu skončili ještě ten den v posteli! To podstatné mi řekl syn, který netušil.... Když jsem přišla z nemocnice domů, moc jsem toho sama dělat nemohla. Tenkrát ještě operace žlučníku se rovnala řezu přes celé břicho - měla jsem 22 stehů! Syna na starosti a rodinu daleko. A jemu se evidentně nelíbilo, že mi přišel 1 x denně nakoupit, případně zkontrolovat syna! Říkal, že mu všichni říkají, že mi dělá "vola". Tak jsem mu tedy řekla, že nemusí už chodit, když si to myslí, že mi úplně cizí lidé určitě pomohou raději než on. Ano, zase mi pomohla sousedka! Když jsem pak byla z nejhoršího venku a on se přišel podívat na děti, pořád se jaksi nemohl vyrovnat s tím, že na mne nebude mít to právo, jako před tím. Dokonce mi nabízel, že kdybych potřebovala, že by stačil na obě! No, to už bylo moc! Řekla jsem mu tenkrát, že i když byl první, nebude určitě poslední a není jediný chlap na světě. Budu-li chtít, že se já vdám dřív, než on se ožení!
No a jak jsem byla uschopněna po té operaci, šla jsem s kamarádkou na taneček. Byla jsem mladá, ještě mi nebylo 30 let, po operaci jsem zeštíhlela a také odhodlaná ke všemu. A jak to dopadlo, to je už zase další kapitola mého života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cheerful Lady Cheerful Lady | Web | 22. listopadu 2009 v 19:58 | Reagovat

Opravdu vás obdivuji, je to neuvěřitelné..

2 dekuji-za-kazdy-den dekuji-za-kazdy-den | Web | 23. listopadu 2009 v 16:27 | Reagovat

Kdepak, já se stále držím a jsem zdravá jak rybka :). Jen se moc často nedostávám k počítači ;). Vám je už také líp?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama