Září 2009

I DNES SE MI TO LÍBILO

28. září 2009 v 15:36 | já
Tak mi to nedá, abych se zase nevnutila na blog se svým krásně stráveným odpolednem. Dnes jsme byli pro změnu na návštěvě my a to v Mostě u dcery. Už mezi dveřmi nás vítali všichni s úsměvem včetně jejich těhotné Pegginky. Pak se celá návštěva nesla ve velmi krásné atmosféře, měli jsme si všichni dohromady včetně dětí o čem povídat, děti kupodivu zapomněly i na své slovní přestřelky včetně nadávek, takže musím se zase jenom opakovat a říci: PARÁDA! Já vím, že není každý den posvícení, že není vždy člověk naladěn na stejnou, neřku-li pohodovou strunu, ale musím dodat, že takováhle pohodička by se mi líbila stále, i když je mi jasné, že se to pokaždé nepovede. Ale aspoň někdy. Ono je to s námi, babkami a dědky už složitější. Máme rádi klídek, když se mají všichni rádi a tolerují se navzájem, to je pro nás opravdu krásný zážitek! Tak jsme je po tom krásném dnešním zážitku pozvali v sobotu na oběd s tím, že si mohou vybrat, co jim uvařím! Už se zase těším, že si to zopakujeme. Když budou mít pěkně v bříšku, tak snad to taky trošku pomůže! Doufám a děkuji všem! Byl to krásný víkend!

TAK SE MI TO LÍBÍ!

27. září 2009 v 13:49 | já
Tak jsme včera měli zase jednou návštěvní den. Tedy přesněji, přišla návštěva, kterou mám ráda. Přišel syn s celou rodinkou, tedy nejen s manželkou, ale také s velkými dětmi! Protože vím, že ty velké už tak moc k babičce nemusi, jako ty malé, o to větší mám vždy radost! No a jak jsem si je tak "vychutnávala", tak mi bylo tak moooooc dobře na duši. Úplně byla cítit ta shoda, ten klídek a pohoda mezi nimi a tak je to správné. Líbí se mi, jak se naučili vše podstatné podnikat spolu, jezdí spolu všichni nejen na bowling (vnučka dřív sedávala sama doma, pak se jí to zalíbílo), ale dnes ráno všichni jako "jeden muž" vtrhli na zahradu a natrhali a nasbírali jablka, se kterými pak jeli do moštárny, aby si pak vezli domů asi 60 l moštu. Taky se zastavili nám dát ochutnat! Tak jsem si řekla, že TAK SE MI TO LÍBÍ! Stále spolu, nejdou si na nervy, mají se všichni rádi a mají se k sobě moc hezky! Dokonce včera, když se ostatní "trefovali" do "puboše" Lukyho, nevyvedlo ho to z míry a říkal, že je psychicky v pohodě! No prostě jedním slovem! PARÁDA! Děkuji Vám, děti moje, udělali jste mi radost! Doufám, že už i ty "žabomyší" války jsou za Vámi!

KONEC DOBRÝ....

22. září 2009 v 17:34 | já
Ano, musím říci, že vše dopadlo dobře. Tedy myslím s mým manželem a těmi jeho zdravotními problémy. V pátek 18. 9. už jsem měla manžela z nemocnice v Motole doma. Svítil jako sluníčko, spokojený, bez bolesti, tak všechno v pořádku. Dokonce mi ho přivezli sanitkou, když neměl odvoz. Opravdu tam měl perfektní péči, za což jsem jim písemně poděkovala a dnes mi paní Jurinová (mluvčí nemocnice) osobně odepsala a popřála manželovi zdravíčko. Také jsem se dnes od teď už "naší" společné známé dověděla, že histologie je v pořádku, takže konec dobrý........všechno dobré!
Díky všem i za morální pomoc a podporu! Už zase spolu chodíme nakupovat ...

POD ČAROU (neboli podčárník)

16. září 2009 v 16:55 | já
Ano, taky tak se dá nazvat moje dnešní povídání. Jak už jsem psala, odvezli jsme manžela v pondělí do Prahy na operaci. I když nám ani jednomu nebylo lehce, byli jsme stateční a "drželi" jsme se, i když na druhou stranu emoce, které dusíme v sobě, mohou být pro zdraví nebezpečné. Ale takhle jsme se rozhodli, tak už se nedalo nic jiného dělat.
V pondělí jsem tedy po příjezdu v poledne byla lehce "rozhozená", takže jsem nic moc nedělala. Zato ale v úterý jsem se už pustila se vší vervou do "akce", aby mi tu nebylo samotné smutno. Naplánovala jsem si spoustu úkolů, ale hned v úterý mi plány překazil můj bolavý zub. Nejsem "posera", proto tyhle věci neodkládám a už jsem proto utíkala k mé zubařce. Sice jsem tam strávila asi 2,5 hodiny, ale účel to splnilo a pro velký úspěch si to zítra zopakuji. A pak mně už šla práce od ruky tak, jak jsem potřebovala a dnes to mělo pokračování. Určitě mi hodně pomohly telefonáty od manžela, že operace proběhla bez komplikací v pořádku a dnes už se cítí téměř skvěle! Jsem tomu ráda a ani se mi nechce věřit, že v jednom zdravotnictví je možný tak rozdílný přístup zdravotnického personálu k pacientům! Všechna čest všem v nemocnici v Praze - Motole!
Tak a protože jsem měla ještě doma dojídat nějaké zbytky, nebyla jsem 2 dny vůbec nakupovat a vyrazila jsem až dnes. A těch dotazů, co jsem musela všem zodpovědět! No je to jasné, stále chodíme s manželem všude spolu i po nákupech, no a potom když jde někdo sám, tak vznikají dohady a otázky, na které musí vždy ten druhý reagovat. Ale i to jsem zvládla, dokonce mám z dnešního dne jednu hezkou perličku. Když jsem si to tak šlapala s ruksakem na zádech (jinak ho nosí manžel), zavolala na mne nynější manželka mého prvního manžela - otce mých dětí, tak jsme přátelsky "pokecaly", když v tom volal můj manžel z nemocnice, ona byla vedle a protože ho zná, tak ho nechala pozdravovat :-)! Za chvíli přišel její manžel, tedy můj první manžel, tak jsme to všechno znovu probrali a všichni se pozdravovali navzájem! No není to krásné? Všechno zlé je dávno zapomenuto a tak by to mělo být!

MAGICKÉ DATUM

10. září 2009 v 17:01 | já
Tak včera bylo 9.9.2009, to prý bylo magické datum. Dle vyjádření "odborníků" to nebylo zrovna dobré znamení, přesto se uzavíralo více sňatků. Ano, je to o tom, jak jsme pověrčiví, jak čemu věříme a tak. Já se spíš kloním k tomu, že to pro mne nebyl dobrý den!
Ráno jsme s dostatečným předstihem vyrazili autem (vezl nás syn) s manželem do nemocnice do Motola, kde se měl manžel podrobit konziliárnímu vyšetření před plánovanou operací. Byl stanovený čas příjezdu, my vyjeli opravdu včas a svítilo krásně sluníčko.
Brzy se nám ta cesta přestala tak líbit. Před Slaným byla kolona, ale nevěděli jsme proč, tak nám nic jiného nezbylo, než stát, popojet, stát..... no byla to síla! Trvalo to třičtvrtě hodiny a už nám bylo jasno, že nepřijedeme včas. Požádala jsem telefonicky jednu dobrou duši v nemocnici, aby byla tak hodná a oznámila, že přijedeme později. Pak jsme dojeli do Motola, ale zase jsme nemohli najít místo k zaparkování. Když už nás pracovník na parkovišti viděl jet po třetí kolem dokola, tak nás někam "upíchnul". Tak chci rychle jít, aby to zpoždění nebylo tak velké a také to bylo daleko na parkovišti, vystoupím a zavřu za sebou dveře. Vtom manžel zakřičí, že tam má prsty! Ten moment budu cítit hodně dlouho, ještě teď mě mrazí, ale netušila jsem, že se chytne tak dokonale přes oboje dveře! Jak manžel zakřičel, syn se lekl, vypadla mu lahev s vodou, zlil nejen sebe, ale i sedačku v autě a půlka pití pryč! No manžel byl na mrtvici, já taky, mysleli jsme, že to bude zlomené, ale naštěstí to bylo "jen" naražené! Nemluvil na mne celou dobu v čekárně (já se mu nedivím), ale aspoň trochu štěstí jsme měli v tom, že jsme tam zase nečekali tak dlouho a poměrně brzy jsme přišli na řadu. Zpátky domů jsme si ještě odstáli frontu na výjezd z nemocničního parkoviště a pak jeli objížďkou domů, která byla o hodně rychlejší, než ta "normální" cesta tam. Tak doufám, až tam povezeme příští týden manžela na operaci, že se už nic podobného nestane!
Takže opravdu MAGICKÉ DATUM!


POPLETENÉ DOKTORKY

8. září 2009 v 12:00 | já
Tak jsem se včera trochu pobavila. Já vím, nikdo není bez chyby, ale 2 x v jeden den spletou-li se doktoři v takových "nedoktorských" termínech, no mne to pobavilo.
Nejednalo se o mne, ale o manžela. Vyřizoval si předoperační prohlídku a na interně mu doktorka napsala do zprávy o tomto vyšetření : váha 167 kg, výška 69 cm a tím pádem jim to vypočítalo BMI 350,77!!!!! Paráda, co? No nevím, kdo to zapisuje, zda sestra nebo doktorka, nerada bych někomu křivdila, ale v každém případě to nikomu nevadilo.
No a aby se to nepletlo, tak jak byl poslán ještě na dobrozdání na plicní, tam mu připsali na zprávu k jeho jménu Ing.!!! Tak doufám, že ho za to nebude někdo žalovat, že zneužívá titulu neprávem, on za to opravdu, ale opravdu nemůže!

KRÁSNÉ FOTKY (aspoň pro mne)

7. září 2009 v 17:20 | já
Tak tohle jsem musela dát na můj blog, protože se mi ty fotky moc líbí.
Tohle je moje maminka, fotka je pořízená asi před 14 dny a maminka, které bude mimochodem za "pár" devadestát let a vypadá si myslím dost dobře, tak tahle maminka má na klíně svoje nejmladší pravnoučátko - Lucinku, které je něco přes 3 měsíce. Sluší jim to spolu, že? Také si to myslím! Fotku pořídil můj synovec, když jel své babičce její pravnučku přes půl republiky ukázat. Hodný, že?

No a ta krásná slečna vlevo, to je Lada, její nejstarší pravnučka, které je .... no to se neříká, ale už jsem to tady psala. Ta slečna vedle je bowlingová kolegyňka jejího brášky. Nechali si celé jejich družstvo - hrají jako Kulový blesk - vyrobit spec. dresy, tak se včera na turnaji fotili. Jak jim to sluší, to posuďte sami.
To je náš "mistr bowlingu" vnuk Lukáš a
tohle jeho táta, tedy také můj syn. Tak co, že jsem měla pravdu a moc jim to všem sluší! No proto jsem se musela taky pochlubit se všemi fotkami.
No a ještě přidávám komentář k včerejším výsledkům na turnaji :
Nejvíce napínavé to bylo v kategorii rodiče s dětmi. Bronzovou příčku poprvé obsadil Michal Janovský se svou maminkou Janou. První a druhou příčku od sebe dělila pouze jedna jediná kuželka, kterou se Pavlu Procházkovi staršímu nepodařilo srazit, a tak se svým synem Pavlem obsadili druhé místo a vítězství si odnesli Lukáš a Ladislav Homolovi.
Dál už není komentáře třeba!

"PROFLÁKNUTÁ" VNOUČATA NA WEBU

5. září 2009 v 13:29 | já
Tak jsem dnes "listovala" webovými stránkami gymnázia Most i Litvínov, našla jsem tam nějaké fotky mých vnoučátek a také na webu bowligovém a tam jsem zase našla to zbývající vnoučátko, co není zatím na gympláckých stránkách, ale také mého syna jako vítěze měsíce července. Tak s tím asi začnu, hezky od nejstaršího, že?

Tak, to je on, vítěz měsíce července v bowlingové soutěži Firo-tour! I když je to kategorie B, dobrý, ne? No, až na to, že mu tady pěkně "zmastili" jméno. Správně je LADISLAV, ano!

VNUK LUKÁŠ
Toho jsem na gympláckém webu nenašla, ale zato na bowlingovém je dost často a tak jsem měla problém a nevěděla, kterou z jeho fotek, myslím fotek z udílení cen, měla vybrat. Tak snad tuhle?
Je to fotka z turnaje v Pardubicích, kde skončil na krásném 2. místě.

A nebo tuhle?
Tady se uplatnil na mezinárodním poli i jako "dospělák".

VNUČKA LADA
Tady mně to dalo dost práce, ale kdo hledá, najde. Naše Lada maturovala s vyznamenáním na Gymnáziu TGM Litvínov již v r. 2007, ale na oslavu 60. let gymnázia šla a také jsem tam našla její foto :
Je to ta nejkrásnější v 1. řadě, ano ta první zprava i s milým úsměvem.
Z jejího působení na Universitě Palackého v Olomouci mám zatím jenom pouze foto z jejího výborného nápadu, jak ukázat profesorům, vyučujícím je japonštině, naše národní zvyky. Tak zorganizovala "Mikulášskou nadílku".
Ano, teď už ji jistě poznají všichni. (Pro jistotu - zase ta 1. zprava, úplně zprava, stojící).

VNUČKA TERKA
Tak tu jsem našla na webových stránkám Gymnázia Most dost často, protože zpívá v pěveckém sboru SMOG a hraje tam na zobcovou flétnu sólo.
Tak tady měl SMOG vánoční koncert v mosteckém kostele. Pouštěla jsem si celé DVD z tohoto koncertu a mohu říci, že to nemělo chybu. Opravdu PARÁDA. Také na tom má zásluhu určitě jen ne sbor, ale sbormistryně! Gratuluji!

Tak tady je Terka uprostřed. Zrovna mají odpočinek.
No a tady je SMOG v akci. Ta úplně vpravo je Terka (zase úplně vpravo? Zajímavé, že?)

VNUK TOM
Taky u Toma jsem našla spoustu obrázků na webu Gymnázia Most a nevěděla jsem, kterou vybrat. Jsem ráda, že moje vnoučata "nezapadla do stereotypu" a jsou akční. Mám radost.
Tak tady jsou fotky.
19. - 20. června 2009 - Matematická soutěž Adama Riese
Ve dnech 19. a 20. června se trojice studentů třídy Prima našeho gymnázia zúčastnila v rámci českého týmu závěrečného kola matematické soutěže Adama Riese v Annaberg-Buchholz (SRN). Účastníky tohoto závěrečného kola jsou studenti prim gymnázií Ústeckého kraje a pátých tříd gymnázií spolkových zemí Sasko, Bavorsko a Duryňsko, kteří úspěšně absolvují předcházející regionální kola. Česká část výpravy se v letošním roce skládala ze studentů našeho gymnázia, Gymnázia Louny, Gymnázia Bílina, Gymnázia Rumburk a Gymnázia Litoměřice.
Tak to jsou z této soutěže ty "nesoutěžní". Jak jsem slyšela, kdyby Tom "nezmastil" poslední část, byl by adept na vítěze! Ale i tak se umístil krásně!

Tady je Tom zase ten úplně vpravo (není v tom nějaká symbolika?) s krásným úsměvem. Zrovna v pohodě, jak se zdá.
To jsou záběry z Debatiády. Nevím, o čem zrovna debatují, ale i toto mu jde výborně!
Debatiáda je soutěží, kde se žáci a studenti učí všímat si svého okolí a zapojit všechen um a znalosti k tomu, aby toto okolí dokázali zlepšit. Je místem, kde by se měli naučit, že svět skutečně zlepšit lze. Díky své vůli získávají cenné zkušenosti. Naučí se, jak správně formulovat myšlenky a jak obhajovat svůj názor.
Tak to bylo něco málo o tom, jak se prezentují moje vnoučátka. A protože jak jsem již psala, tak se Tom také snaží (i když nerad) sportovat, nedalo mi to, abych sem nevložila aspoň 2 fotky z posledního soustředění hokejbalu v Lubenci, které nedokončil..... skončil na ošetření v nemocnici s četnými odřeninami (ale parádními) a sešívanou ránou na koleni. Ještě teď má ortézku, ale ve středu už mu vyndají stehy. Tak příště více štěstíčka! A tady jsou ty fotky :
Tak, moje milá vnoučátka, pokračujte úspěšně dále ve vašich aktivitách, ať mám zase o čem brzy psát! Hodně úspěchů!