Červen 2009

KAMARÁDKA LUCKA

25. června 2009 v 14:00 | já
Tak to je ONA. Kamarádka mé maminky, říkáme jí Lucinka a bude jí už 8 let. Je to hodně "chlupatá" kočka, která k bráškovi do domu zabloudila, tak si ji nechali. Je dost chytrá, babička si s ní povídá fakt jako se svou kamarádkou, protože s ní tráví asi nejvíc času. Lucka se ráda vyhřívá na střeše a tak někdy chodí k mamince střešním oknem. Někdy i brzy ráno zamňouká u okna, ale když na ni maminka zavolá kšic!, tak odejde. Posledně, když jsem tam byla, tak začalo pršet a Lucka si zamňoukala u okna. Maminka má ráda všechny, tedy i zvířátka a Lucinku asi nejvíce, tak ji pustila dál. Lucka skočila na šicí stroj, který je pod oknem, odtud na zem, tam měla maminka připravený hadr, aby jí utřela tlapičky, ona držela a předla. Byla ráda, že je v suchu, když začalo pršet a všichni víme, že kočky moc vodu nemusí. Pak si zase mňoukne, že má hlad, maminka se jí ptá, co chce, dá ji "napapat" a to, co nesní, jí pomůže. Přidrží ji misku nahnutou u čumáčku, protože Lucinka nemá přední zuby, tak dost dobře nemůže to jídlo nabrat. Pak se ještě zeptá, jestli si dá mlíčko, a když je Lucka spokojená, umyje se a zalehle buďto na "své" místečko, nebo jinde, má v podstatně vše dovoleno. Co ale opravdu nechápu, jak pozná, že je pátek. Maminka si celkem pravidelně při pátečním nákupu kupuje šunku a Lucka ví, že taky dostane ochutnat. Když jsem tam teď byla, začala mňoukat a chodit kolem lednice, i když byla "po o". Na dotaz, co chce, odpověděla švagrová: No přece šunčičku, je pátek! No tak to opravdu netuším, jak má ten kalendář srovnaný v hlavě. Jen jim oběma přeji, ať jim to spolu vydrží! Stýskalo by se totiž dost oběma!

NÁVŠTĚVA U MAMINKY

22. června 2009 v 12:03 | já
Tak jsem se byla zase na chvíli podívat u maminky. Vyšetřila jsem čas mezi rehabilitacemi a odjela jsem v pátek odpoledne busem, ale včera odpoledne pro mne musela přijet synovo rodina, protože bych se odtud jinak nedostala.
Byla to taková "hodně zajímavá" návštěva, protože jsem tentokrát dost času strávila i se svým bratrem. Měl totiž v neděli svátek - Alois, neboli Lojzík a dnes má narozky. No a oslava byla taky na dvakrát. V pátek se slavil svátek a v sobotu ty narozeniny. Takže nás v pátek pozval i s maminkou a jeho nejlepším kamarádem na večeři, bylo kuře a nebo kachna. Jak já miluji kachnu, tak jsem zhřešila a dala si. Ale fakt jsem si dala, to byla dobrota. Měla jsem potom obavy, aby mi nebylo špatně, protože jak víme, to co nesmíme, nám chutná nejvíc, ale dopadlo to dobře. Pak se na verandě (jeho domku, samozřejmě) popíjelo šampaňské s jahodami. Bylo nás tam celkem 7, což se traduje, že je šťastné číslo, no a šťastně to pro všechny dopadlo. Nikomu nebylo zle, nikdo se neopil a bylo nám zkrátka fajn. Pokecali jsme, zasmáli jsme se, dokonce nám bráška pouštěl i muziku. My s maminkou jsme samozřejmě odešly dřív do hajan (no, poměrně brzy), nechali jsme prostor těm mladším, ale byli jsme všichni spokojení.
Druhý den bráška ráno začal udit ve vlastní udírně jím vyrobené klobásky. Odpoledne už byly k jídlu, no to byla taky paráda, to bylo pochutnáníčko! Bráška fakt umí vše, na co sáhne, nevím, jak to dělá. V mezičase byly také zákusky no a večer se grilovaly špízy. K tomu vynikající zeleninový salát, no a - jak jinak - přípitek zase šampaňským s jahodami. Tentokrát jsme si s maminkou daly opravdu jen ten přípitek, poseděly jsme chvíli a protože mamince nebylo akorát, šla jsem poslušně s ní domů. Tedy o patro výš. Mám moc hezkou vzpomínku, bylo to skoro tak hezké jako za starých časů, když jsme "pařili" s bráškou.
V neděli asi dost překvapila brášku celá moje rodina, aniž bych já na tom měla nějakou zásluhu. Ráno mu telefonicky popřál můj manžel, pak sms-zprávou moje dcera a krásnou tečku udělal můj syn, když pro mne přijeli, tak mu přivezl "soudek" piva. Evidentně byl bráška překvapen a to mile, protože toto nebývá pravidlem, ale když už jsem tam byla já, tak se ke mně všichni přidali, aniž bych jim to připomínala nebo říkala, za což jsem jim byla i já vděčná.
I když bráška říkal, že příště, až bude zase dělat klobásky, tak tehdy, když nepřijde tolik lidí, aby mu víc zbylo, tak věřím, že byl také spokojený. Vždyť rodina MÁ DRŽET POHROMADĚ!!!!

ZÁHADA NA DRUHOU

16. června 2009 v 15:33 | já
Tak jsem naposledy psala, jak nám odešla televize. No, jen chci dodat, že už má svou nástupkyni. Stála sice dost, pro nás důchodce, ale na druhé straně zase nač my bychom už potřebovali šetřit, že? Hlavně, abychom měli co jíst a peníze na zaplacení lékařů a léků.
No a tím jsem si připravila hezký "oslí můstek" a dostala jsem se vlastně k tomu, o čem chci dnes napsat. Všichni z rodiny ví, že můj manžel má už 9 let problémy, že občas má v moči krev a to někdy dost hodně. Co ten prodělal už všelijakých vyšetření, pobytů v nemocnici, to ani nespočítáme, jen letos to bylo dvoje vyšetření. Co je ale zajímavé, pořád se to opakuje, ne pravidelně, ale někdy to má větší někdy menší intenzitu, ale celých devět let to řešíme my (i když víme, že na nic nepřijdeme), řeší to hlavně ale všichni možní doktoři a výsledek? Jedno velké NIC. Všechno je OK! Tak tomu nerozumím. Teď zase tento zdravotní problém manželovi nastal a není to žádný "odvar", napřed nechtěl jít nikam, ale když už třetí den a ne a ne to přestat, tak se dal přesvědčit. Byl na urologii a doktor zase po vyšetření jen kroutil hlavou. Vše je v pořádku i na ultrazvuku. Tak o co jde to jsme se zase nedozvěděli, akorát "vyfasoval" manžel zase 3 krabičky léků a za měsíc na kontrolu. Tečka. Žádné pochybnosti, asi, protože rady, kdyby to nepřestalo, nedostal. Bude prý to déle trvat, než ty léky zaberou a tak jen doufám, že mi do té doby nevykrvácí! To bych řekla, že je dost "makačka na bednu" ne? Nejen pro něho, ale i pro mne. Jen doufám, že to bude pravda a aspoň to brzy přejde, no i když zase na jak dlouho? Zase se budu opakovat, ale bohužel, i o tom je život. Tak držte pěsti!

STŘEPY A ŠTĚSTÍ

13. června 2009 v 13:21 | já
Říká se, že střepy přinášejí štěstí. Ne vždy je to ale pravda. Asi jich bylo málo z té rozbité "svítilničky", protože je pravda, že jsem průkazku našla. Ale HAPPY DAY EVERY DAY, jak mi popřál syn (a díky slovníku na internetu už něčemu rozumím), to taky hned nezafungovalo.
Včera nám totiž "odešla" naše milá stará známá kamarádka - 12-letá televize. Manžel ji zapnul a říká, že nejde obraz. Jako "znalec" k tomu jdu a něco tam vrčelo, ale hned vzápětí smrdělo. Neváhala jsem a hned jsem vytáhla kabel ze zásuvky a pro jistotu i od videa, protože to bylo propojené a už jsem zažila, jak u sousedů od televize vyhořeli. No a co teď? Nabízí se v podstatě jen dvě varianty. Ta první je zjistit, jestli se vyplatí oprava (a jestli to vůbec půjde), tak nechat opravit, což jistě nebude taky levné a ta druhá - ano, samozřejmě koupit novou. Třetí variantu, a sice nekupovat žádnou druhou, tu jsem hned zamítla, vlastně oba.
Jenže my, "Pat a Mat" to sami těžko zvládnem. Tak zase budeme muset využít nabídky syna k tomu, abychom některou z těch dvou variant uskutečnili. Ach jo, no ale nic se neděje, znáte přece moje nejčastěji používané! "Když nejde o život".... tak vzhůru k dalším zítřkům, snad už lepším!

NÁVŠTĚVA

12. června 2009 v 15:29 | já
Asi si řeknete, no a co, měla návštěvu, co je na tom zvláštního? Ale.........
Včera přijel můj bratránek Ruda. Nemám ho uvedeného v mém seriálu o naší rodině proto, že je vlastně nevlastní. Ale kdo by to řešil? Strejda - vlastní - si vzal tetu už se 2 dětmi a on mu stejně nakonec říkal taťko, tak je to v pohodě, ale nejlepší na tom je to, že jsme se vlastně vůbec neznali! On je vlastně o 2 roky a kousek mladší, ale pamatuje si, že prý mně byl na svatbě (na té první), ale to já si ho vůbec nepamatuji, ale mohu to dosvědčit, našla jsem fotku, kde je strýc i s tetou, takže je to jasný. No zkrátka, jak jsem pak zmizela z Moravy, tak jsem se s bratránky i třeba vlastními vůbec neviděla (a dost mě to mrzí, mám je všechny pořád ráda).
No a jak jsme se tedy vlastně dali dohromady? Díky tomuto mému blogu, ano, čtete správně. Moje sestřenice Jarka z Brna, se kterou si celkem pravidelně vyměňujeme emaily, a která můj blog četla kvůli té rodině, co jsem o ní psala, tak mu poslala adresu, že se o rodinu a její historii zajímá. No a on se dočetl v mém článku - Soukromá inzerce, že mám přebytečný posilovač břišních svalů a kávovar, tak v něm reagoval, že by měl zájem. Podepsal se jako bratránek (nevlastní) Ruda. No a tím to vlastně začalo. Na jeho emailovou adresu jsem odepsala a od té doby - to je asi 3 - 4 měsíce si píšeme, poslal mi právě i nějaké fotky (abych ho taky poznala) no a včera si konečně přijel pro ten kávovar. (Posilovač je pořád zabalený ve sklepě a nikdo nechce sportovat).
Tak to je on, tu fotku mi poslal z oslavy svých 65. narozenin. Tak jsme si hezky pokecali, vlastně bydlí taky už dlouho mimo okolí Brna, kousek od Roudnice nad Labem. Měl to k nám tedy jen nějakých 60 km, což není daleko a tak jsme si slíbili, že se určitě ještě někdy setkáme. Bylo nám spolu fajn, dokonce i manžel ho pochválil.

HAPPY END(ING) - (pro angličtináře)

11. června 2009 v 12:02 | já
Tak to dnes dopoledne dopadlo dobře, to už jistě tušíte dle titulku, že? Ráno jsem se vydala za novou průkazkou. Nejprve jsem šla zablokovat tu ztracenou, paní u okénka byla moc ochotná, sama mi vypsala žádost, politovala a řekla, abych přišla když ji najdu, tak odblokovat a nebo vyřídít novou za 150 Kč, bohužel. Pak jsem se vydala po včerejších stopách manželova nákupu, zatím co já byla na rehabilitaci. A hned v prvním obchodě na můj dotaz nereagovaly prodavačky negativně, což bylo dobré znamení a zeptaly se mne na jméno. Pak jedna otevřela šuplík a průkazku mi podala. Měla jsem radost, že bylo 280 Kč zachráněno (a ještě i ta pokuta!), ale také, že jsou mezi námi ještě dobří a poctiví lidé. V tomto případě aspoň tři. Ten první, co ji sebral ze země v obchodě a dal paní prodavačce, pak ta paní prodavačka, která ji schovala, kdybych ji hledala a tření ta paní u okénka z DP, která byla také moc ochotná!
A co manžel? No ten měl samozřejmě obrovskou radost, i když už teď bude na vše opatrnější, no a dál? Samozřejmě, potvrdila se moje včerejší předpověď a už ZASE DĚLÁ POKLADNÍKA! Jedno je ale jisté, UŽ NIKDY mu svoji průkazku na jízdu "sociálem" nepůjčím! No ale, říká se, nikdy neříkej nikdy, tak nevím, ale zatím NE!

PŘEDÁNÍ FUNKCE

10. června 2009 v 18:22 | já
Tak jsem dnes (prý) převzala funkci pokladníka naší rodiny. O tom, co se koupí nebo ne rozhodujeme většinou po dohodě, ale peníze nosil manžel. Vždycky jsem všude prohlašovala, že já poroučím a manžel platí, že mi dělá sponzora. To už prý dneškem skončilo.
Cítí se totiž strašně "nemožný", protože šel dnes dobíjet elektronickou peněženku pro oba, já šla na rehabilitaci a když přišel domů zjistil, že moji průkazku nabitou na 280 Kč někde ztratil. Vynadal si, co se do něj vešlo a řekl, že s placením končí. Že už bude jenom nosič. A přitom vím, jak rád se "hrabal" v penězích, vždycky říkal, že kdyby se podruhé narodil, tak by šel dělat pokladníka do banky. To přepočítávání peněz ho vždy "bralo", i když to u nás zdaleka nevypadalo ani jako v minibance, ale něco přece, hlavně, když jsme brali důchod oba.
Tak že bych s tím byla potěšena, to tedy nejsem, ale tajně doufám, že to manžela brzy přejde, jen co si vyřídím novou průkazku. Jedno je ale jisté, nabíjet si ji budu už vždycky sama.
No, co naděláme, že, tady použiji moje oblíbené: "Když nejde o život....".

MEDIALIZACE POKRAČUJE

8. června 2009 v 13:43 | já
Tak ta slečna, co stojí za tím pultíkem a hraje na flétnu, to je moje mladší vnučka Terezka. Zpívá i hraje na flétnu v pěveckém sboru mosteckého gymnázia SMOG. Já jsem dnes úplně náhodou "sbalila" Důlní noviny, abychom se dozvěděli co je nového hlavně ohledně Jiřetína a ejhle! Sama "prozřetelnost" mně vedla ruku a vida! Zviditelňování naší rodiny pokračuje docela rychle! Jen jsem zvědavá, na kom bude řada příště a hlavně, abych to nepropásla já. Jsem na svou rodinu právem pyšná. Každý něco umí a to je dobře.

UŽ MÁM I SYNA, O KTERÉM SE PÍŠE ... ZATÍM NA WEBU

7. června 2009 v 19:08 | já
Na Benediktu se 1.6. uskutečnil další turnaj Král Benediktu, kterého se zúčastnilo 19 hráčů. K naší velké radosti se k nám vrátila Jaruška Kožnarová, která po sedmi měsících, kdy nehrála, dokázala porazit extraligové hráče. Z kvalifikace nepostupovalo 7 hráčů. Posledním postupujícím byl Petr Hurych s výkonem 486 kuželek a první nepostupující Dušan Mrviš zahrál jen o kuželku méně. Kvalifikaci vyhrála s velkým náskokem Zlatka Würzová.
Ve čtvrtfinále se jí už nedařilo a mezi posledních šest hráčů nepostoupila. Do finále postoupili přímo květnový vítěz Míša Mužík a Jára Lorenc. O poslední postupové místo ve finále bojovali Jitka Lehnerová, Petr Holubčák,Irenka Nováková a Láďa Homola. Posledně jmenovaný zahrál 190 a doplnil finálovou trojici. Jitka Lehnerová měla smůlu a zahrála o kuželku méně. Ve finále nedal Míša Mužík nikomu šanci a obhájil květnové vítězství.
Cenu na podporu vítězství mužů tedy převzal junior. Druhé místo vybojoval Láďa Homola a třetí místo zbylo na Járu Lorence. Láďovi Benedikt svědčí. V dubnu druhý, v květnu třetí, v červnu druhý a příště to již určitě vyjde. A nejvyšší náhozy ? ZlatkaWürzová 211 a Lukáš Homola 243. Ještě jednou gratulujeme Míšovi k obhajobě a těšíme se se všemi nashledanou v září. mk

Tohle jsem opsala z Bowling-webu Chomutova. Taky šikovnej kluk, že? Chválím oba.

PROBLÉMY

5. června 2009 v 14:53 | já
Tak tento týden nebyl pro mého manžela moc fajn. Napřed přišel o dva zuby, i když dosloužily, byla to polovina těch stávajících, tak teď už nic moc. Včera se mu zdálo v kuchyni na koberci, že je tam něco, co tam nepatří, tak ho chtěl zvednout a ouha! Zůstala na dvou místech jen ta spodní mřížka, tedy trochu maskovaná díra! A je to dost vidět, což mě irituje, ale zatím to nechávám tak. No a odpoledne byl zase "moc živý" u televize, mávnul až moc rukou (určitě zas někomu radil co a jak má dělat a on ho neposlechl) a bylo to! Tu radost, co si udělal ve Frant. Lázních tím, že si tam koupil takovou tu velkou kouli (většinou s vánočním nebo zimním motivem) na podstavci na čajovou svíčku, ano tuto radost s výkřikem rozbil - prostě spadla na zem! Moooooc ho to mrzelo, slzičky na krajíčku, raději by prý držel pár facek. Vím, jakou dobu jsme ji sháněli, jakou měl velkou radost, nejvíc ho mrzelo, že se nestihl ani podívat, jak svítí! Bylo mi ho líto, řekla jsem, že by bylo horší, kdyby si zlomil nohu nebo měl jiné zdravotní problémy, ale každý jsme jiný a jak už jsem psala v předchozím článku, dětinštíme víc a víc čím jsme starší. A přece jen mu bude už brzy 77 let, žádný mládí! Všechno je nám víc líto, i takové "maličkosti" jako když se delší dobu neozvou děti (nemají čas, já vím), nebo si skoro nevzpomenou vnoučátka, sestra, bratr a tak. No tak jsem manžela nějak chápala. Dcera mi řekla, kdyby takové problémy řešila ona, že si hvízdá. Ano, napřed jsem se tomu zasmála, ale pak jsem se zamyslela. A asi by si dcera "hvízdala" i v noci, kdyby věděla, že jsem se nad tím zamyslela i v noci.
Myslím, že jsou starosti, pak problémy a nakonec trápení. A to velké a malé, všechno. Když jsem přemýšlela, tak jsem si uvědomila, že když jsme byli podstatně mladší, také jsme měli jiné problémy, jiné starosti atd., ale na druhé straně, co už my teď máme za radosti? Moc málo a ještě občas. Ani to jídlo si nemůžeme dopřát takové, jaké bychom chtěli. Takže, milé děti, věřím, že i vy jednou dospějete do podobného stádia jako my, ale nevím, nevím, jestli se toho dožijeme a jestli ano, jestli to někdy přiznáte.
Ale přivedlo mě to všechno na jeden nápad. Co kdybych se dala do psaní mých vzpomínek, začala hezky od raného dětství a hezky chronologicky? Proto se ptám tady, na tomto místě těch, kteří čtou docela pravidelně můj blog. Přečetl by si to někdo? Dejte, prosím, vědět do komentáře. Děkuji.

SKLERÓZA? asi ano

1. června 2009 v 14:12 | já
Tak dnes slaví svátek všechny děti! Moc jim všem přeji, ať mají každý den tak hezký a vstřícný jako ten jejich dnešní svátek! Z mých vnoučátek už je v kategorii dětí pouze jeden "puboš" T., ale i tak přeji všem i těm dospělým vše nej po celý rok!
No, ale ještě musím dodat, že se říká (a určitě to má své pevné základy), že člověk na stáří dětinští. Souhlasím všemi deseti a dodávám: a blbne! a to někdy až dost!
Příklady našeho blbnutí za poslední 2 dyn (a to ještě není večer)!
Včera udělal jako vždy manžel kávu a dal ji každému na své místo. Až jsem nalila do kávy smetanku tak zjistil, že kávu přehodil (od sladí sladidlem, já piju hořkou). Tak hold si jednou na kávě nepochutnal, protože není na smetanku zvyklý. Já bych ten sladký "fujtajbl" nevypila vůbec.
Dnes jsem pro změnu ráno nalila smetanku manželovi zase omylem do čaje. Kávu jsem měla sama, on měl pozdní čaj, protože ráno nesnídal a šup! a už byla smetanka v čaji a čaj v odpadu. Tak si manžel postavil do konvice vodu na nový čaj, já dala smetanku na správné místo a čekali jsme. No, to bychom se načekali! Manžel zapomněl konvici zapnout! No ještě že nás takové maličkosti nechají v klidu. Hold jsme "správná dvojka"!
Jen se bojím, abychom jednou nezapomněli třeba vypnout plyn nebo zavřít vodu. To by byla horší pohroma a nejen pro nás! Tak nám všichni držte pěsti ať "blbneme" v normě.