NĚCO O SOBĚ aneb JAK SE VIDÍM JÁ

20. ledna 2009 v 13:18 | já
Ano, tak se vidím já nyní. Obklopena svými milými vnoučátky, kde budu opravdu už velmi brzy nejmenší, ale s nimi jsem šťastná a spokojená. Ne vždy tomu ale tak bylo.
Jak jsem již psala, narodila jsem se jako nejstarší, což nebyla vždy výhoda, ale nestěžuji si. Rozuměla jsem si se sestřičkou, později i s bráškou. Ne ale moc v době, kdy jemu byl 1 rok a mně bylo 15, musela jsem ho brávat všude sebou (i na rande, nebo tam nejít). Jinak jsem se ale o něj starala jako jeho druhá máma a taky jsem ho tak milovala.
Ze školy se samými jedničkami jsem vyšla ve 14 letech a to se právě v červnu narodil můj malý bráška. Do školy jsem nikam nechtěla, nevím proč jsem se tak "zašprajcovala", ale řekla jsem ne, i když mě rodiče i učitelé přemlouvali. Vyjednala jsem si pouze 2 x týdně v Brně na Ekonomické škole (tenkrát se jmenovala Hospodářská) kurzy hospodářské administrativy a těsnopisu. Moc mě to bavilo, myslím, že mi to i šlo. V těsnopise jsem byla dokonce za "borce" třídy. Tenhle kurz jsem navštěvovala 1 rok a tatínek mi našel práci (od 15 let!), dělala jsem jako sekretářka jednoho vedoucího (byl to jeho spolužák). Bála jsem se jim říct, že bych měla ještě v tom kurzu pokračovat, tak jsem nejezdila nikam. Po čase jsem ale zjistila, jakou jsem udělala chybu a hned v 17 letech (muselo být tenkrát 2 roky praxe), jsem se přihlásila na večerní studium té Ekonomické školy v Brně. Bylo to na 2 roky bez maturity. Mezitím jsem ovšem z mého prvního místa odešla pracovat jako sekretářka jinam, protože tam mě obtěžoval docela dost jeden kolega a já se ho bála. Práce byla dobrá, poznala jsem tam svou první vážnou známost a později otce mých dětí, povolili mi dál studovat, tak jsem se přihlásila v 19 letech na další 3 roky na dálkové studium, protože jsem tu školu končila zase se samými jedničkami (to je evidentní realita, nejsem narcista ani egoista). Také jsem se hned ve 20 vdala a do roka porodila svého vytouženého synáčka. To jsem ještě pořád studovala. Ovšem když bylo synovi 2 měsíce, odstěhovali jsme se z okolí Brna sem, do Litvínova. Daleko od rodičů, sourozenců, kamarádů, sem, kde jsem neznala nikoho. Školu jsem měla dokončit v Ústí n. Labem, ale první část maturity jsem ještě skládala v Brně. No, zkrátím to. Maturitu jsem zvládla i když už to s dítětem, manželem, prázdným bytem, bez peněz, rodiny a známých nebylo vůbec jednoduché. Nastoupila jsem také ještě před dokončením maturity do zaměstnání do tehdy Chemických závodů a kde jsem pracovala do důchodu.
Za 3 roky po narození syna se mi narodila dcera. Taky v březnu, v neděli, bez problémů, rychle a bylo to v Brně, kam jsem ji jela "jen" odrodit. Nebylo to dlouho šťastné období. Ve 3. měsíci začala marodit, vzali si ji do nemocnice, odkud mi ji po týdnu vrátili zpět "jako zdravou". Hned druhý den ovšem začaly zase teploty, pláč a bezmoc. Doktoři už nepomohli, do 3 dnů zemřela. Byly jí 3 měsíce, byla krásná, velká, vlasatá..... no bylo to jedno z nejtěžších období mého života, "nad vodou" mě držel jenom náš syn. Jinak nevím.......? Okamžitě jsem chtěla další děťátko, ale hned jsem nesměla a pak, když mi se za další 2 roky narodila "vymodlená" zase dcera, byla jsem zase šťastná. Ale ne dlouho. Neboť jsem se pak postupně dovídala, že manžel si k nám do bytu vodil jinou už v té době, když jsem byla v porodnici.
Všichni si mysleli, když jsme překonali takové neštěstí, později i jiné dost závažné problémy, stav věčně bez peněz, protože jsme byli samá půjčka, že překonáme vše, ale mýlili se. Manžel od nás odešel v době, když bylo mým dětem 6 a 1 rok, odešel k jiné ženě s tím, že prý "dnes má každý milenku a manželku, já budu lepší, nechám si jen jednu - milenku" a podal žádost o rozvod. Ještě mi to "připepřil! tím, že zažádal obě děti do své péče. To však jen přes mou mrtvolu jsem řekla a dodržela. Nakonec to "dopadlo", zůstala jsem s dětmi sama, z bytu mi zmizela přesná polovina nábytku, peníze na kontě žádné, ale byli jsme mladí a já doufala, že někdy to bude lepší.
Stalo se však to, že manžel to jaksi nemohl pořád ještě dost dobře pochopit, že jsme rozvedení, chodil se koukat na děti taky v 19 hod. večer, když už spaly a dostal u toho ještě teplou večeři a event. TO, ale na veřejnosti se "vytahoval" stále s mladými holkami. S tou, kvůli které se se mnou rozvedl, se nakonec rozešel, pořád chodil k nám, ale jen na noc, každou jen trochu slibnou známost mi zkazil tím, že mě "svedl" a já pak už nemohla dál. Když už slíbil, že se tedy po třech letech k sobě vrátíme, znovu se "zamiloval" a bylo to definitivní. Já jsem tehdy prohlásila, že se dokážu od něj odpoutat a řekla jsem mu to i to, že se, budu-li chít, vdám dřív, než on se ožení. A tak se taky stalo. Já se vdávala po 7 měsíících známosti v září, on se ženil v prosinci.
Ale zůstaly mi zlaté, hodné, chytré, krásné moje děti a pro ty jsem pak hlavně žila. Ono to druhé manželství mi taky moc nevydrželo, ale vlastně když vzpomenu, že to bylo vlastně manželství "natruc", tak 10 let je dost. Taky měl plno ženských okolo a k tomu alkohol, jako ten první. Asi to byla moje slabost na stejný typ mužů.
Tak jsem se zase po 10 letech v létě rozvedla a ouha! V říjnu se opět vdávala! Prostě jsem nepoučitelná! Taky to byl pěkný DON CHUAN, sváděl mě celých 10 let, co jsem byla vdaná, ale neuspěl. Až odešel (byl odejít) ten druhý, tak dostal šanci a držel se jí jako klíště a drží dodnes!
Měla jsem ovšem to štěstí, že se asi "vyběhal" za ženskými už dříve a taky že je o 9 let starší. A co je důležité, že vždy miloval moje děti a miluje "naše" vnoučátka.
Letos jsme spolu již 28. rok a proto mějme se rádi, ale hlavně buďme zdrávi (aspoň přiměřeně k věku), abychom tady ještě chvíli vydrželi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeans* jeans* | Web | 20. ledna 2009 v 13:33 | Reagovat

Ahoj, máš krásný vnoučátka. Já mám zatím jen jednoho prťouska a věkem jsem blízko asi tomu tvému.

2 Jeans Jeans | Web | 20. ledna 2009 v 18:02 | Reagovat

Díky za pochválená vnoučátka, to není ale jen moje zásluha. Máš moc smutné motto, proč? Neviděla jsem tam nikde to Tvoje vnoučátko, příště, až bude víc času, projedu to znovu, možná jsem špatně koukala

3 Kovářka AKblogů Kittanya Kovářka AKblogů Kittanya | E-mail | Web | 25. května 2010 v 16:29 | Reagovat

Pěkná babča, jen co je pravda... Hned jste o 15 let mladší, když se tak hezky smějete!

PS: Vítejte v Autorském klubu.

4 jezura jezura | E-mail | Web | 25. května 2010 v 17:08 | Reagovat

[3]: Jé, děkuji za pochvalu i sdělení, že jsem v Autorském klubu, už jsem to vzdala, když se pořád nic nedělo. Tak dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama