Prosinec 2008

BILANCOVÁNÍ NA KONCI ROKU 2008

30. prosince 2008 v 14:10 | já
Tak už zase budeme o rok starší. Z toho kopce to ale "frčí" rychle, jen co je pravda. Budu-li bilancovat ten letošní, se svými klady i zápory, tak je to nic moc.
Začnu-li tím hezčím, tak s vnoučátky. Ne, že by jich přibylo, ale dělají mně radost. Vnučka Lada úspěšně pokračuje ve 2. ročníku Palackého university v Olomouci, vnuk Luky končí vlastně základní školu, i když už je 4. ročník na gymnáziu. Vnučka Terka a vnouček Tom se bez problémů a v pohodě dostali na gymnázium, vnučka na čtyřleté a vnuk na osmileté a zatím se všem čtyřem vede. To je dobře a máme z nich všichni radost.
Vzpomenu-li aspoň zhruba na letošní vydání se z peněz, docela slušný, jak by řekla dnešní mládež, bylo to hustý. Hned na začátku roku jsme zrušili investované peníze před 5 lety a rozdělili spravedlivě dětem, každému 50 tis. Kč, protože hlavně dcera je potřebovala nutně teď a ne až po naší smrti, protože doufám, že tady budeme "strašit" ještě nějakou chvíli. No a pak jsme se pustili do dalšího utrácení, až se nám v našem "šuplíku" jak já říkám, málem zalomila ruka.
Začalo to tím, že jsme se konečně rozhoupali a nechali vymalovat obývák. Pak už to chtělo nový koberec, novou sedačku, no a když už tak už, novou krásnou a drahou televizi a taky pro mne nový PC. Jo, ještě jsem si na podzim koupila nový mobil - ten s většími písmeny - pro babky. Tak a bylo po úsporách. To ale ještě musím sebekriticky přiznat, že před tím jsme si zaplatili něco za dovolenou, nebylo to moc, jen tady v tuzemsku, ale zato jsme byli 3 x. Příští rok snad zbude aspoň na lázně. Už zase potřebujeme nutně nějakou údržbu.
A co se týče výher? Luštíme soutěžní časopisy jako o život, sázíme pravidelně sportku, je pravda, že jen jeden sloupec, ale co má přijít, to přijde, ne? Ale zatím, bohužel, "vyhráli" jsme ve sportce za celý rok 580 Kč! To je úroda, co? Začala jsem taky soutěžit na internetu a už jsem 4 x vyhrála od září, sice jen drobnosti, ale co když...? V těch luštěních taky něco "káplo", já jen 800 Kč a manžel víc, ten vyhrál za rok 1500 Kč.
No a když už jsem u té statistiky, tak v něčem zase vedu já. V návštěvách u lékaře. Těch jsem absolvovala za rok 28, manžel "jen" 17. No jo, někdo jim musí nechat vydělat. A za tyto návštěvy a léky jsme utratili já 2860 a manžel 2650 Kč. Zase vedu!
A vzpomenu-li na smutné události, tak "odešel" náš výborný kamarád tak náhle, až nám z toho bylo všelijak a taky nás opustil "otec" mých vnoučátek T + T.
Na druhé straně si moje dcera s dětmi našla nového partnera, který se k ní letos nastěhoval, tak jim hlavně přeji, ať jim to spolu klape a vydrží všem čtyřem (pardon pěti, zapomněla jsem na psa)a to nejlíp napořád.
Tak už bych to měla vést k finále, stejně je to jen taková strohá statistika, no ekonomka se ve mně nezapře. Tak tedy, sbohem starý roku a ty nový, vítej a buď lepší (nebo aspoň ne horší)!


ZA TRNKOVÝM KEŘEM

28. prosince 2008 v 9:59 | já
Tak jsem se včera dívala na televizní inscenaci Za trnkovým keřem. Pro ty, kteří tuto inscenaci ještě neviděli podotýkám, že se jedná o otce a syna, později dědu a vnuka, kteří si chodí za trnkový keř kousek od domečku říkat pravdu z očí do očí. I tu, která se neříká snadno. Ale bez emocí a vedlejších úmyslů, že by někdo myslel "za roh". Krásný zvyk. Moc se mi to líbilo. Možná by to bylo fajn zkusit. No, dřív jsme tomu říkávali "černá hodinka". Dnes už se to asi nepraktikuje, ale bylo by to hezké. Krásný den přeji.

"HUJEROVSKÝ" SYNDROM

26. prosince 2008 v 14:16 | já
Tak se blíží konec Vánoc a na mne leze "Hujerovský syndrom". Že Vám to něco připomíná? Ano, správně. Pojmenovala jsem si tak můj duševní stav a současné pocity. Čím jsem starší, tím bych chtěla být stále častěji fyzicky k mým nejbližším. Jsem ráda, že jsme se sešli na Vánoce po dlouhé době právě u nás. Dcera s rodinou už na oběd a po obědě dorazil i syn s rodinou. Ani mi nevadilo, že jsem musela zase "s auvíkem" (ta páteř teda dokáže potrápít a nejvíc, když je to nejmíň zapotřebí) uvařit "božihodový" oběd pro 6 osob, předvařila jsem si něco den předem, ani mi nevadilo, že jsem musela 3 x zapínat konvici na vodu, než jsem všem uvařila kávu, případně čaj, ale k úplné dokonalosti mi přece jen chybí podstatná část rodiny, řekla bych, ta zakládající, tedy moje maminka. Je přece jen trošku z ruky a už jsem na tomto místě psala, že tam téměř nic nejede a mne už přece jen vyčerpává pořád "žebrat" o to, aby mě tam někdo odvezl. Tentokrát tam přijede hned v neděli moje sestřička, ke které do Brna to mám v podstatě dost daleko a tak se vídáme opravdu jen "poskrovnu". Myslela jsem si, bláhová, že tam sjedeme se synovou rodinou aspoň "na kávu", ale nic. Vnučka není ve své kůži (spíš se jí nechce, promiň, Laděnko, se jezdit ukazovat nějaké pratetce a prababičce), synovi se opravdu nechce, byl tam se mnou před měsícem, no a moje páteř taky trucuje. Tak co nadělám. Vzdychnu si, sdělím to mamince, ale ouha, ani jí to tentokrát moc nevadilo, ba řekla bych, bylo jí to úplně jedno. Nebaví ji zase žít, pořád má ty "své" zdravotní problémy a já jsem z toho ze všeho smutná. No, jak se to zpívá? I když je trochu smutno, hlavně, že je veselo? Tak nějak, zkusím se dle toho řídit. Ale jinak, jinak byly ty Vánoce s mými drahými (Hujerovic = momentálně 10 lidí) opravdu krásné!

A JSOU ZASE VÁNOCE

19. prosince 2008 v 17:30 | já
Tak už máme zase Vánoce za dveřmi. Někdo je má rád, někdo naopak nenávidí. Já patřím mezi ty, kteří se na Vánoce těší a dělá všechno pro to, aby byly hezké, klidné, spokojené pro všechny. Peču dost druhů cukroví, zdobím na 1. adventní neděli okna a posléze celý (uklizený) byt a i když mi to poslední roky trvá už déle, nejsem z toho nervozní, ani mi to nevadí. Je to prostě život. Mám ráda, když mohu obdarovat své blízké (to samozřejmě i mimo Vánoce), ale přece jen teď je to všechno takové trochu jiné, všichni jsme naměkko a přece jen citlivější.
V poslední době se sice stále častěji ukazují v televizi příběhy, kde jsou "na špici" podnikové večírky se spoustou alkoholu. To si myslím, že není to pravé ořechové. Opít se dokážeme i mimo svátky, ale měli bychom se naučit být k sobě hodnější po celý rok. Jak by to bylo hezké, kdyby taková vánoční nálada byla stále! Přece jen by bylo určitě méně násilí a zločinů. Já si tady na internetu při čtení emailů nebo jiné činnosti pouštím taky vánoční koledy a je mi dobře.
Také si všichni přejeme všechno možné, ale v poslední době přece jen převažuje přání hodně zdraví. Když je člověk mladý, tak to tak nevnímá, ale čím jsme starší, tím víc si toho zdravíčka vážíme a vše ostatní už je opravdu nedůležité.
Tak tedy všem, opravdu všem, kteří to budou i nebudou číst, přeji opravdu moc krásné Vánoce dle svých představ, klid, pohodu, hodně zdraví i štěstí a mějte se rádi!

VŠECHNO JE V LIDECH - TEDY V NÁS

12. prosince 2008 v 17:26 | já
Tak tohle říkám dávno, ale tři příhody, nezávisle na sobě, mi tento týden zase daly za pravdu. Tedy mám jednu špatnou a dvě dobré, čím začnu? Tou horší :
Potkala jsem tento týden jednu příbuznou, která mi vyprávěla, co se jí stalo. Protože bylo minulý týden Mikuláše, chtěla tato "babička" dát vnoučátkům všem stejně, ale protože dvě má tady a dvě pár set km daleko, rozhodla se, že jim ty peníze navíc, tedy každému stovku, pošle poštou a protože jsou poplatky dost vysoké, dát je do dopisu. Chtěla mít každou stovku pro vnoučátka zvlášť, proto požádala paní u přepážky na poště, aby jí rozměnila dvousetkorunu. Ta jí dala dvě stovky, ona se otočila, strčila je do dopisu a obálku zalepila a zase šla k té samé přepážce a obálku, kde byli adresováni oni dva vnoučci, jí předala k odeslání. A pak už jen telefonovala, zda dopis s penězi došel. Druhý den, třetí den, čtvrtý......, celý týden, bohužel nic. No, co myslíte, že se asi stalo? Kde asi zůstal onen dopis s těmi penězi? Po bitvě je každý generál se říká, v životě už asi před úřednicí za přepážkou se nebude takto chovat, ale není to smutné? Okrádat už malé děti, to je asi to poslední, co tu chybí. Paní za přepážkou, styďte se!
No další příběhy jsou už jen pozitivní a to si představte, že ze zdravotnictví. Byla jsem tento týden objednaná na kontrolu k odbornému lékaři a manžel musel na vyšetření, kam jsem s ním musela jít jako doprovod. Tak jsem volala do ordinace, kde jsem byla objednána na 10. hod., že nemohu, pokud mě nemohou vzít dřív, tak ať mě přeobjednají a světe div se! Sestřička mi řekla, že to není problém, mám přijít hned v 9 hod. jak začínají a že tam napíše, aby mě vzali jako 1. pacienta. Tak jsem v údivu poděkovala, ale to nebylo všechno! Představte si, že jsem opravdu šla k pí doktorce jako její 1. pacient, i když jsem přišla až čtvrtá!!! SUPER, NE? To se mi fakt ještě nestalo a že jsem už "pár" doktorů zběhala!
A aby se to nepletlo, měl manžel za 2 dny naplánované další vyšetření v nemocnici na 9,30 hod. Moc jsem taky nevěřila, že to vyjde na čas, ale opravdu zase překvapení! Vyšlo to, vzali ho dokonce o dvě minuty dřív! A pak, že je všechno špatně, ne ne, jen lidi by měli být na sebe hodnější, že?