Červenec 2008

Jak nám "vypršela" dovolená

20. července 2008 v 13:55 | já
20.7.2008
Tak jsme se včera vrátili z dovolené na chalupě v Kosově Hoře. Přijeli jsme všichni v pořádku, ale ne celý týden byl tak bezproblémový jako zpáteční cesta.
Začalo to už cestou tam. Peppi, který vezl dědu, Terezku a našeho miláčka - pejska Pegginku, přijel včas, protože jel "lepší cestou", kde byla potřeba dálniční známka. My, tedy syn Láďa s rodinou - Milada, Laděnka a Lukášek jeli vpředu, protože měli GPS, no a my - dcera Zdeňka, Tomášek a moje maličkost, jsme jeli za nimi v závěsu, abychom se neztratili. Šlo to až do Berouna, ale pak začala GPS "tropit hlouposti" tak, že jsme jeli do Sedlčan přes Karlštejn, poznali jsme tedy více krás naší vlasti, jak pak prohlásil můj syn, přijeli se zpožděním 1,5 hodiny, ale, díkybohu, přijeli v pořádku.
Na místě nás mile překvapila chalupa, která na nás čekala i se svými majiteli, ale stálo to zato. Opravdu moc hezké prostředí nejen okolo, ale i uvnitř. Zdálo se, že máme nejhorší za sebou, ale ouha! Už v pondělí nás překvapila a rozplakala jedna moc smutná zpráva o násilném úmrtí. Byli jsme z toho rozhozeni všichni, ale život jde a musí jít dál. Ale jak? Ne moc slavně, protože kromě neděle a části pondělí, kdy pršelo, počasí nic moc, trošku v úterý a částečně ve středu bylo teplo, ale to letní počasí je letos fakt jako na houpačce, takže hned ve čtvrtek zase déšť a chladno, v pátek střídavě oblačno, no a zase v sobotu už domů. Přesto si myslím, že to šlo, já osobně si "pokecala" s vnoučaty, hlavně s pány kluky, luštili jsme křížovky, no a taky si někam zajeli na výlet. Už v úterý jsem "rozchechtala" celou naši početnou rodinu, když jsme přijeli na Konopiště, kam nahoru z parkoviště jsme jeli vláčkem, který mimo toho, že vyhrával písničky jako "Jede, jede mašinka" a jim podobné, tak také s námi jezdil dokolečka dokola. Proč bych nepřiznala, že se mi to moc líbilo, no a tak jsem zatleskala a dětem i vnoučatům to bylo k smíchu. A pak se mi také moc líbilo ve vojenském muzeu v Lešanech, fakt SUPER a bylo to zadarmo, což je v dnešní době přinejmenším podivné.
Jinak se už nic zvláštního nestalo, nepoprali ani nepokousali jsme se a vrátili se v pořádku domů, což si myslím, že je docela úspěch pro společnost 10 lidí tří generací a jednoho psa. Bohužel už asi naposledy v tomto složení. Mládí vpřed a stáří na své místo!

Oslava a dovolená

11. července 2008 v 18:03 | já
11.7.2008
Tak jsem včera oslavila svůj svátek a téměř všichni (kromě Laděnky) moji nejbližší se sešli, abychom poseděli, pokecali a hlavně naplánovali společnou dovolenou, na kterou máme odjíždět zítra (úmyslně píši máme, dokud tam nejsme, protože jeden nikdy neví) a jak se tak plánovalo kdo a s kým pojede, tak mi došlo, že už to bude asi opravdu naposledy, kdy budeme s dědou trávit dovolenou společně s dětmi i vnoučaty, protože se už prostě všichni včetně menáže do 2 aut nevejdeme. My, důchodci - sociálové auto nemáme, tak hold budeme někam jezdit maximálně vlakem nebo autobusem a to nesmí být daleko. Škoda, s dětmi na společné dovolené nám bylo vždy moc hezky, byla i legrace a užili jsme se navzájem. Nejvíce vzpomínáme nejen my, ale i děti na dovolené, když jsme všichni "Hujerovic" jezdívali k moři, děda dělal dětem "žraločka" a já "zachánkyni", bylo to moc hezké, nezapomenutelné. Do Bibione já už ale busem, bohužel, nemůžu. Před 2 roky jsem tam poznala i jejich pohotovost, no prostě moje bolavá páteř řekla dost, tak jsem s mořem skončila. Tak jsme vzali zavděk chalupou ve středních Čechách, loni jinde, letos taky, tak uvidíme, jak to letos dopadne, ale v každém případě si to vychutnám. Vždyť život je krásný!!

Jak jsem se rozhodla psát blog

9. července 2008 v 18:10 | já
Tak jsem měla tento týden jeden den strašně velkou potřebu něco napsat, prostě pocit, náladu a tak a nechtělo se mi o tom jen mluvit. Nevím, jestli ještě si i babičky zakládají blogy, moc jich asi nebude, ale na druhou stranu zase, když si mohou babičky "brouzdat po internetu", tak proč ne psát, když je tady ta potřeba. No a moje vnoučátka mě vlastně pořád něčemu novému učí hlavně na internetu, protože základy na PC jsem stačila zvládnout ještě v zaměstnání a když jsem si asi tak po 5 letech, strávených v důchodu, rozhodla koupit si PC domů, tak jsem zjistila, že jsem to kupodivu nezapomněla (ani psaní všemi deseti) a měla jsem z toho fakt radost. No a postupně, když jsem chtěla znát něco nového na internetu, který jsem si nechala zapojit asi po dalších 5 letech, ptala jsem se vnoučátek. Mají na mne víc času a určitě víc trpělivosti, když to hned nevím. No ale tak zlé to snad zase se mnou nebylo, dokonce jsem se naučila pochopit něco i dál, než bylo vyřčeno a moje krédo je, že když něco nevím tak se zeptám, no a dostal mě můj vnouček Lukášek, když jsem něco pochopila dřív, než on očekával a napsal mi na icq, že jsem SUPER BABČA! To mě fakt dostalo a tak proč ne blog, že? Tak až budu mít zase nějaké nutkání, že se musím někde "vykecat", tak jdu sem. Aspoň doufám, že to tak bude fungovat. Tak zdravím všechna 4 moje zlatá vnoučátka, no samozřejmě i děti a ne, abyste se mi smáli!