Maminka má narozeniny

Dnes v 6:00 | já |  RODINA

* 23.5.1920
Maminka se narodila po 1. světové válce, žila se svými pěti sourozenci v bídě, jejich tatínek dost pil. Žila v bídě, ale ne bez lásky. Její maminka, tedy moje babička byla zlatá žena a vychovala ze svých 6 dětí slušné a krásné lidi.

Maminka se se samými jedničkami vyučila švadlenou a tatínek pracoval vedle jako fotograf. Začali spolu chodit dost brzy, tak se maminka ve 20 letech vdávala a za krátkou dobu jsem se jí narodila já a po mně ještě za 4 roky sestra a za dalších 10 let bratr.

Maminka byla jako mladá dost nemocná, měla astma, nemohla chodit dlouho do práce. Nakonec ale pracovala u "ševců" u kruhu, kdo to zná, ten ví, že to byla pěkná honička. Bohužel ani v této životní etapě nebylo peněz nazbyt, ale dětství nám rodiče udělali krásné a byli jsme šťastni. Také maminka byla s tatínkem, jediným mužem svého života šťastná a velice se milovali.

Tatínek měl docela brzy také zdravotní problémy a odešel poměrně mladý ve svých nedožitých 66. narozeninách. Maminka už je tedy 30 let sama.

Když jí bylo 82 let, tedy před 10 lety, ji bratr odstěhoval k sobě do domu, který si koupil daleko od jejího rodiště a bydliště. Trvalo to dost dlouho, než si tam zvykla, co se naplakala, ale mělo být hůř. Před 6 lety oslepla na jedno oko a na to druhé vidí jen mlhu. Vzhledem k věku už jí nikdo nepomůže, protože se bojí, že by oslepla úplně.

Snažíme se jí pomáhat, ale já se sestrou jsme dost daleko a bratr věčně v práci. Je to smutné, ale maminka ví, že ji máme všichni rádi.

Moje maminka měla nás, 3 děti, potom 7 vnoučat a má zatím 10 pravnoučat. Všechny si pamatuje a na nikoho nezapomíná.

Maminka narozeniny slaví
v nejhezčím měsíci roku,
popřejem jí ještě hodně zdraví
a podáme jí ruku.

Všichni Tě, maminko,
máme moc rádi,
usměj se malinko
z nás každý Ti fandí.

Maminko, já - ta první Ti přeji,
ať tahle naše velká rodina
Tě má pořád nejraději
a bez obav o Tebe denně usíná.

A nakonec jedna opravdová báseň od profesionála a hodně dobrého.

ZŮSTAŇ
napsal Zbyněk Šiška

Chceš se mnou zůstat do léta
Zůstaň až do zimy!
Poslední labuť
odlétá
nevím co poví mi

Na trávě leží andělé
Každý se zapomněl
jak na duchu
tak na těle
A já abych teď bděl!

KRÁSNÉ NAROZENINY, MAMINKO! AŤ TĚ ASPOŇ DNES NIC NEBOLÍ!
Počet komentářů: 12
 

Pozor na zuby – i na zubaře

Včera v 13:53 | já |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnes hned po ránu jsem si naplánovala návštěvu u "upírek". Žíly nemám, ale zatím se to vždy povedlo, jen koukám, že už je zase něco k horšímu. Už posledně, když jsem byla na odběru krve, tak se mi udělala boule, modřina žádná. Já vím, že se to zase ztratí, ale to už asi taky patří ke stáří!

Když jsme šli domů, chtěla jsem si na chodbě zalít moji kytičku a při té příležitosti jsem strčila do sklenice, kde měla zakořenit další květinu sousedka. Binec, sklenice na střepy, voda okolo.

Zrovna, když jsem to začala uklízet, vyšla sousedka. Nic z toho neřešila, měla jiných problémů plnou hlavu.

Začala mi vyprávět, jak její dospělý syn, se kterým bydlí, měl o víkendu strašné bolesti zubů. Zubní pohotovost u nás není, auto taky nemají, tak trpěl a baštil prášky. Pak prý najednou trochu bolest povolila, asi prý mu praskl váček. Nicméně se vydal hned v pondělí ráno ke svému zubaři. Jo, ten dopadl! U zubaře nebyl delší dobu, tak šup s ním ven, už ho nechce, má si najít jiného a ani ten bolavý zub mu neošetřil!!!! Já si říkám, jestli je opravdu u nás všechno v pořádku. Copak tady neplatí Hippokratova přísaha?

Já vím a teď už si to bude pamatovat asi i soused, že se má chodit na preventivní prohlídky, ale vyhodit pacienta s bolestí? To je dost kruté!

To však nebylo všechno, mělo to mít pokračování. A to v hledání nového zubního lékaře. Celý den prý seděl včera u internetu, obvolal všechny zubaře v blízkém okolí a nic. Měl prostě smůlu. Přitom prý většina zubařů měla uvedené ordinační hodiny od 8 do 12 hod. Další pacienty jim netřeba, vydělají si dost, jak je vidět. A pojišťovna prý smlouvy s dalšími zubaři uzavírat nechce, protože je jich dost!. To je kolotoč, co? Nakonec prý jednu paní zubařku doslova "ukecal", ale ta ho objednala až 31.5. Kdyby prý to nemohl vydržet, tak si to tam bude muset "vysedět".

Ať žije Kocourkov!

Doma se mi potom povedlo rozbít ještě jednu skleněnou misku, tak pořád čekám na ty hory štěstí!

Ale aspoň jednou jsem se pořádně zasmála! Potkala jsem jednu moji vrstevnici, která stále běhá jak čiperka, ale sama, bez manžela. Ten prý se pořád jen doma válí na gauči, spí a nebo luští sudoku. Pak ale řekla, že je to stejně od začátku všechno taková "COCHCÁRNA". Tak to mne dostalo do kolen. Slyšeli jste někdo někdy takové slovo? Já tedy ne! Když si někdo dělá co chce - to prý je ono! Chechtala jsem se hodně dlouho - no a co z toho plyne? Aspoň jsem si zase o kousíček prodloužila život!
Počet komentářů: 13

Ještě jednou moudra

Pondělí v 13:59 | já |  JEN TAK
Asi bychom byli rádi, kdyby po nás na tomto světě zůstal nějaký citát nebo jiné moudro, které by dokazovalo, že jsme to měli v té naší hlavince srovnané. Jeden čas jsem si pečlivě všechny tyto citáty a moudra zapisovala, ale později jsem to vzdala. Škoda. Líbí se mi pořád a tak zase pár těch pěkných, co jsem si stačila zapsat, ale nejsou, bohužel, z mé hlavy :

Nedostatek humoru ne vždy svědčí o vážnosti.
Nemysli na to, co všechno jsi udělal, ale kolik toho ještě zůstalo.
Lépe je pochopit málo, než pochopit špatně.
Neobávejte se těch, co mají jiný názor, nýbrž těch, co mají jiný názor, ale jsou příliš zbabělí na to, aby jej vyslovili.
Kdo sám sebe nutí ať přemýšlí kým je pro ostatní.
Všichni lidé by si byli rovni, kdyby nic nepotřebovali.
Líbi se mi mluvit o ničem. Je to jediná věc, kterou znám.
Pesimista je člověk, který si ze dvou zel vybere obě.
Kdyby všichni hlupáci nosili bílé čepice, lidstvo by z ptačího pohledu vypadalo jako hejno hus.
Člověk, který v nic nevěří se bojí všeho.
Stáří není nic jiného než opakování dětství.
A ještě jedno rčení Mileny Vostřákové, které se mi moc líbi:
Proti narození a smrti není leků a mezitím je třeba si zachovat radost ze života.

Tak si to pamatujte a krásný den!
Počet komentářů: 19

Je to čím dál horší

Neděle v 13:36 | já |  JEN TAK
Moji milí, nevím, jak to máte vy, mluvím k vám, starším! Ale jestli jste na tom podobně jako já, tak to tedy není nic moc.

Říká se tomu "nemoc od skla", nebo že by to byl ten "Němec ve skříni"? Já vám nevím, ale dnes jsem se pořádně zapotila.

Napřed jsem se orosila ráno. Viděla jsem, že máme plný koš prádla, venku krásně svítí sluníčko, zítra má pršet, tak šup - zapnu pračku, abych mohla dát prádlo ven na balkon. Pračku jsem naplnila, naprogramovala, pustila. To jste neslyšeli ten rachot! Už, už jsem čekala, kdy něco bouchne nebo poteče voda, nebo se pračka prostě jen tak zastaví sama od sebe. Ale jakmile tam začala téct voda, tak se ten kravál ztišil a pračka prala. Je pravda, že v poslední době dělá velký rámus i při ždímání, ale říkali jsme si, dokud jede, tak to nebudeme řešit.

Myslím ale, že ten čas nastal. Prádlo se sice dopralo, při té druhé várce již to nerachtalo, ale stejně už jí moc nevěřím. Tak teď vybrat novou, ale zase jakou, aby chvíli vydržela! Zas mám o čem přemýšlet!

No a odpoledne došlo na tu sklerózu. Řekli jsme si s manželem, že půjdeme kousek pěšky na procházku, ale zpátky už bychom se svezli autobusem. Manžela nějak v poslední době trápí víc než předtím kolena a žíly, tak aspoň něco.

Jenže - šla jsem si do kabelky vzít průkazku na autobus jako vždycky, ale průkazka nikde. Vím, že ji mívám vždy někde v kapse, protože kabelky na nákup nenosím, manžel nosí tašky a já kromě mobilu a průkazky nic nepotřebuji. Tak to dávám do kapes. Jak přijdu domů, zpravidla dám průkazku zase do kabelky.

Když jsem prohledala všechny varianty, tedy kapsy u bundy, sak a možných kalhot s kapsami a průkazka nikde, už jsem se zase mírně orosila. Manžel jako vždy hned měl katastrofický scénář, jak mám nosit kabelku, že mi určitě z té kapsy vypadla.

Copak, možné by to bylo, ale myslíte, že jsem si vzpomněla co jsem měla naposledy v pátek odpoledne, když jsme byli venku, na sobě? Ani náhodou. Kouřilo se mi úplně z hlavy, nic. Nejméně třikrát jsem prohledala všechny kapsy - nic. No, stávají se horší věci, já vím, ale ten vztek sama na sebe, to snad ani nebudu popisovat. Už jsem si našla fotku na novou průkazku, smířila se s tím, že mi propadne cca 200 Kč, no a také zaplatím 150 Kč za duplikát. Ach jo.

Ale najednou mi svitlo! Jasný, já měla kostýmek a tam jsem nekoukala! Hurá! Aspoň jeden dobrý konec! Průkazka je na světě! Že mi to ale trvalo! Já vím, určitě bude ještě hůř a já už se toho bojím!
Počet komentářů: 27

Musíme si pomáhat

Sobota v 15:59 | já |  JEN TAK
... aneb jak soused dostal rebarboru.

Včera odpoledne někdo zvonil. Otevřu a koukám, za dveřmi soused. Nebývá zvykem, že chodí on, lekla jsem se, že se něco stalo sousedce, ale usmíval se....

Spustil tak nějak opatrně. Jestli bych mu prý upekla rebarborový koláč. Dostal fůru rebarbory a co s ní? Vtom už vyšla i sousedka. Říkala, že kynuté těsto neumí a on chtěl kynutý koláč s rebarborou a hodně žmolenky.

Co bych to byla za sousedku, kdybych ho odmítla, že? Přece si musíme pomáhat a soused určitě takový je. Už jsem tady psala, že mne vezl dvakrát k mamince, když jel na jejich chaloupku a zajel si tak 20 km. I když jsem mu na benzin přidala, přece jenom - nemusel.

Okamžitě hlásil, že mi suroviny zaplatí, to jsem zase odmítla já s tím, že si to vyberu jinak. Jeden nikdy neví, kdy zase budu potřebovat odvézt k mamince. A takový kynutý koláč toho zase tolik nepotřebuje, pár vajec, tuk, mouku, cukr, droždí, trochu práce a plynu. Řekla jsem, jestli stačí, když bude mít koláč další den, ale pak jsem si to rozmyslela, ještě odpoledne jsem se do toho dala a navečer už voněl koláč nejen u nás, ale i u sousedů.
Nejvíce mi snad dalo zabrat loupání a krájení rebarbory. Bylo jí opravdu hodně, stačilo půl a druhou půlku prý máme pro nás. No tak jsem pekla dnes ještě jednou.

A věřili byste, že jsem tento koláč pekla po prvé? A víte, že byl jedlý? Ochutnala jsem až dnes toho našeho, ale jo, fakt dobrý. Měla jsem dokonce "domácí" vejce, která jsem dostala za zkrácení záclony, tak je koláč i krásně žlutý! A vlastně dodatečně si uvědomuji, že jsem jim včera odnesla koláč i s plechem a chutnala až dnes! No, teď už je to fuk, ale docela jsem si troufla!

Konec dobrý, všechno dobré! Dobré sousedské vztahy si musíme pěstovat! Jednou potřebuje soused nebo sousedka, po druhé já.
Počet komentářů: 20

Jen to dobře spočítat

Pátek v 14:35 | já |  JEN TAK
Vyúčtování služeb očekáváme každoročně všichni s napětím. Taky to dostáváme každý rok později a později. Za dřívějšího majitele poslali poslíčka, který nám toto vyúčtování naházel do schránek a bylo. Nynější pan domácí to posílá doporučenou poštou s tím, že není-li nájemník doma, sousedovi to nedá.

Tak jsem si byla dnes na poště pro tento doporučený dopis. Už jsme byli všichni napjati, jak to dopadne. Každoročně se zvyšují ceny a my se snažíme všichni šetřit. Také se nám příslušně zvedá každý rok nájemné a aby toho nebylo málo, tak nám majitelé loni zvedli všem i zálohy na služby. Všem, bez ohledu na to, jestli měl někdo přeplatek nebo nedoplatek. A nebylo to málo. Nám třeba o 640 Kč měsíčně. K tomu přibližně 500 Kč na nájemném, tak to je docela slušná částka.

My jsme měli loni přeplatek, ne sice moc, ale tisícovka taky peníz. Tak jsem byla letos tak zvědavá, že jsem si obálku otevřela ještě na poště.

Přeplatek je i letos, jak jsem tak sondovala, tak u všech v našem vchodě, tak tomu tedy nerozumím. Všem, kteří jsme měli loni přeplatek se pochopitelně ještě navýšil a já marně přemýšlím, proč máme sponzorovat druhého největšího majitele bytů?

Když jsem si to tak spočítala, tak místo navýšení nám měli ještě nějakou stovku snížit, abychom byli fifty fifty. Já vím, že něco musí být jako rezerva na každoroční zvýšení cen, ale proč tolik? Přitom peníze dostaneme až v červenci, majitel je má na vázaném účtě.

Tento týden zase byli zapisovat stavy plynoměru a také přijde elektřina. Tak tam to určitě nebude přeplatek, ale ten nedoplatek musíme zaplatit hned. Ale přeplatek dostaneme až za 2 měsíce. To je taky dobrá finanční politika, ale jak pro koho, že?
Počet komentářů: 16

I senioři si rádi hrají

Čtvrtek v 14:32 | já |  JEN TAK
Dnes jsme šli nakoupit opačným směrem než většinou chodíme. No, šli. Cestu tam jsme jeli autobusem. Byl nezvykle docela zaplněný a na další zastávce vystupovalo spousta starších žen, chcete-li seniorek. Vydaly se všechny jedním směrem.

A můj zvědavý manžel přemýšlel, kam asi šly, jestli jedou někam na zájezd nebo mají někde sraz, či akci? Smála jsem se, protože tohle mne nechává klidnou, ale manžel pozoroval dál.

Zpátky z obchodu jsme šli domů pěšky, protože autobus ujel a dalších 15 minut stát na zastávce v té zimě a studeném větru, co dnes foukal, to se nám nechtělo.

A vida! Jel nějaký "cizí" autobus a zastavil na té zastávce jak náš ráno, ale na druhé straně. V tom jsme viděli, že jde přes silnici zase spousta seniorek. Kousek jsme popošli a viděli jsme, že všechny mířily na fotbalový stadion. Ten normálně zeje prázdnotou, protože fotbal už se tam dávno nehraje, ale na tribuně sedělo toooolik seniorů, tedy my jsme viděli převážně ženy! Po cestě domů jsme potkaly další, všichni byli teple oblečení, měli batoh, občas jako vzácná květinka byl s některou i manžel.

Tipla jsem si, že tam budou asi nějaké hry pro seniory, protože vím, že se někdy konají, ale nevěděla jsem to jistě. Až jsme přišli do našeho domu, potkali jsme jednu sousedku, která tam také mířila. Ta nám to tedy potvrdila.

Našla jsem si na webu našeho města fotky a povídání z konání těchto her před 2 lety na tom samém místě, ono to totiž nebývá vždy zde.

Název je : SPORTOVNÍ HRY SENIORŮ, schází a sjíždí se zde senioři z celého regionu, aby si společně zasportovali a pobavili se. Předloni, tedy v roce 2010 se na tomto klání sešlo 650 seniorů, ale vzhledem k tomu, že dnes bylo citelně chladno, tak myslím, že jich až tolik nebylo, ale určitě dost na to, aby si toho ostatní všimli.

Bývá pravidlem, že na zahájení těchto her chodí starostové měst a obcí, jejichž senioři zde soutěží, ve kterých více než o vítězství šlo o nadšení a dobrou pohodu.
V roce 2010 to měli i s předtančením! Krásné a vtipné, ale jestli i letos, to zatím opravdu netuším!
A tak přibližně to tam vypadalo i dnes! Určitě! A už víte, proč se dožívají vyššího věku ženy? Jestli nevíte, tak zde hledejte muže? Jako šafránu, co?
Fotky jsem si vypůjčila z webu našeho města.
Počet komentářů: 20

Co bylo dnes k obědu?

16. května 2012 v 13:21 | já |  JEN TAK
Ne, nebojte se, nebudu zde zpívat celou písničku jak kdysi zpíval J.Grossman, to bych určitě nezvládla nejen sníst, ale ani uvařit.

Všichni si časem říkáme, že vlastně ta jídla vaříme tak nějak stále dokolečka, dokola, tak to chce občas něco jiného.

Já jsem kdysi vařila kapustové závitky, jejichž recept jsem někde vyčetla, opsala, vyzkoušela. Protože se osvědčil, tak jsem ho občas použila. Zrovna tak nevím, proč jsem na něj tak dlouho zapomněla. V pondělí jsem ho znovu našla ve své paměti a hned dnes realizovala. Recept jsem si trošku upravila dle svého. Vše jsem již měla připravené, jen mi dnes scházelo koupit takovou maličkost. Kapustu. Uf, to jsem si oddychla, když jsem aspoň u jednoho zelináře tuto surovinu sehnala. Už jsem měla připravené a správně nastartované své chuťové buňky, tak by mne to mrzelo.

Nicméně, vše dobře dopadlo, tedy až na fotodokumentaci. Pozdě mne napadlo, že jsem mohla to naše papu také vyfotit. Ale já myslím, že ten, kdo to zná, tak ví a ten, kdo to nezná, tak má určitě báječnou představivost.

No a teď už chybí jenom ten recept, že?

Jemné závitky

Kapustové listy spařte a nechte okapat, tlustá žebra rozklepejte paličkou. Umelte 250 g drůbežího masa, přidejte v mléce namočenou a vymačkanou 1 žemli, ochutit solí, pepřem a česnekem. Vmíchejte 150 g uzeného masa nakrájeného na kostičky. Masovou směs zabalte do připravených kapustových listů, které pak naskládejte do tukem vytřeného pekáčku. Posypte 50 g slaniny, nakrájené na kostičky, vložte do trouby a duste přikryté pokličkou nebo kusem alobalu. Před dokončením poklici sejměte a dopečte.

Tolik recept. Já jsem použila anglickou slaninu, libovou nakrájela do masa a tu tučnější část dala nahoru na závitky. Peču v remosce a chvíli po zapečení posypu strouhaným sýrem a dopeču. Remosku jen vymažu tukem, jinak nemastím, nepodlévám, listy si samy pustí trošku vody. A ještě něco! Pokud se odtrhne nějaký kousek listu, tak jej posekám a přimíchám do masa do závitků.

Tak všem dobrou chuť!
Počet komentářů: 16

Ježci a ježečci

15. května 2012 v 14:28 | já |  JEN TAK
Nedávno jsem dostala od mé jedné blogové kamarádky odkaz na krásné ježčí stránky, odkud jsem dnes čerpala některé obrázky a dokonce i vtipy.

Napřed se chci ale ještě pochlubit ježčími obrázky, které dostávám od svých přátel.
Tohoto krasavce mi poslal můj bratránek Pepa.
Tento malý "mazlík" je od Ivet. Ten určitě ještě nepíchá.
Další ježčí miminka, jsou roztomilá, že? Ty mi dnes poslal můj oblíbený básník Petr.
A to už je obrázek, stažený z ježčích stránek. Uf, takové veliké jablko...!

Je libo pár ježčích vtipů?

Víte, jak objímá ježek ježka?
...
...
...
Opatrně!

Víte, jak se řekne ježek polsky?
...
...
...
Kaktus pochodowy.

Víte, co je hospoda na ježka?
...
...
...
No přece hospoda s židlemi nahoře.

Potká v lese jelen ježka a povídá mu:
"Hele, ježku, řeknu Ti báseň: Ježku, ježku, máš na hlavě plešku!"
Ježek na to povídá:
"A teď já. Jelene, jelene, ty jsi ale debil!"

Ježeček sedí u vody a brečí.
Přijde k němu žába a povídá: "Ježečku, proč brečíš?"
"Uplavaly mi plavky", říká ježeček.
Žába na to: "chuj s tím",
a ježeček: "No právě".

Potká ježek Jamese Bonda a ten říká:
"Jmenuji se Bond, James Bond!"
Ježek na to:
"Jmenuji se žek, totiž Ježek!"

Medvěd veze ježka na motorce. Medvěd stále zrychluje a ptá se ježka: "Bojíš se?"
"Nebojím," odpoví hrdinsky ježek.
Na druhý den si to vymění a když se motorka řítí 150. kilometrovou rychlostí, ptá se ježek medvěda: "Bojíš se?"
"Nebojím," odpoví medvěd.
"Ale to bys měl, protože já nedosáhnu na brzdy!"
A ještě jsem opsala dvě ježčí básničky :

Život je holt těžký

Na úpatí Sněžky,
potkal jsem tři ježky.
Všichni tři šli pěšky,
život je holt těžký!

Ježek sportovcem

Ježka
láká Sněžka.
Ale ježek
je bez běžek.
Kup si ježku běžky
nechoď pořád pěšky,
provětráš si bodlinky
a vytřepeš blešky!

A nakonec ještě pár ježčích obrázků z tohoto skvělého webu :





Mám já to ale krásné a vtipné jmenovce, co? Tak zas někdy příště!
Počet komentářů: 19

K zamyšlení

14. května 2012 v 14:41 | já |  JEN TAK
Vybrala jsem zase některé citáty, které je dobré znát, event. se jimi někdy i řídit:

O životě

Všichni lidé umírají,
ale ne všichni opravdu žijí.
Žij tak, jako kdybys měl zítra umřít.
Uč se tak, jako kdybys měl žít věčně.
V domácích válkách nejsou střety vidět,
procházejí přímo srdcem.
Kniha plná poznání nevydá tolik
jako slovo, které dokáže povzbudit.
Až budete sedět vedle někoho a tisknout jeho ruku ve svých dlaních,
pak i slzy mohou chutnat jako štěstí.
S láskou je to jako s máslem:
občasná trocha chladu ji udržuje svěží.
Všichni umíme zabít čas,
ale nikdo jej nedokáže vzkřísit.
Žádný den nemůžeš zastavit,
ale můžeš se snažit jej nepromarnit.
Ztráta času se podobá smrti -
je nezvratná.
Jsou lidé, kteří svou povahou ničí to,
co vybudovali rozumem.
Rady vládě:
Nejsou to moje rady, opsala jsem je z dopisu jednoho čtenáře novin, ale k zamyšlení jsou, ne?
  1. Rozpustit parlament, ustanovit nový a v něm stanovit maximálně 2 funkční období. Politikům odtajnit majetky a co nevysvětlí, zabavit zpět pro stát.
  2. Zrušit a rozpustit senát, který je k ničemu.
  3. Omezit armádu, která je jen vyhazování peněz za předražené zakázky. Naše oficiální armáda nás chránila naposledy na Bílé Hoře a výsledek známe všichni.
  4. Překontrolovat všechna ministerstva a úřady, kolik se tam fláká důchodců z dob minulých.
  5. Znovu si posvítit na zlodějské, pod koberec zametené kauzy.
    ?????
A jeden vtip nakonec :
Na letácích politické strany došlo k tiskové chybě. Píše se zde, že v případě jejich vítězství "každý důchodce dostane 13. důchod". Správné znění je: "Každý 13. důchodce dostane důchod".
Počet komentářů: 15

Kam dál