Vaření dle fantazie

Včera v 13:47 |  VAŘENÍ A PEČENÍ
Dnes jsem měla lehké vaření a žádné pečení, i když moučník jsem udělala. Také v kuchyni rádi improvizujete? Já ano. Dnes jsem si řekla, že udělám zapečené brambory, ale trochu jinak než obvykle. Dělávám je většinou z vařených brambor, ale dnes jsem je dělala ze syrových. Jemně jsem je nastrouhala na plátky, hezky vyskládala dokolo do remosky, na to jsem dala na jemno nakrájený salám, malou cibuli, zase brambory, naloženou zeleninu a nahoru brambory. Celé jsem to zalila šlehačkou a pomalu pekla. Byla to dobrůtka, ale zapomněla jsem to vyfotit včas, tak už jen ten zbytek.

Zbyl opravdu jen kousek, ale měli jsme oba s manželem dost. Nepřejídáme se.

V sobotu vařím i polévku, v týdnu ne a dnes si manžel poručil tu, jak já jí říkám falešná gulášovka. Místo masa tam dávám salám a přidávám tam zeleninu. Nám chutná.

No a místo pečení jsem tentokrát koupila korpus a udělala jsem jen třepací dort. Ono se to jednou za čas taky nezblázní. Tak jsem stačila ještě v pohodě vyprat prádlo.

Venku se sluníčko zase schovalo, má přijít velký vítr, to není moc dobré. Tak se opatrujte. Zdraví vás Ježurka
 

Jak to bude dál?

Pátek v 15:33 |  RODINA
Už delší dobu mám problémy s páteří, o tom jsem už mockrát psala. Na rehabilitace nechodím, protože to pomůže jen na chvílí, prášky beru jen v případě, že už to opravdu dál nejde. Ani moc nechodím k mé doktorce na neurologii, když už moje problémy trvají dlouho a je to hodně zlý, tak se objednám. Naštěstí už si mne sestřička pamatuje, tak mne objedná v docela slušné době.

V poslední době mi nastal problém, že jsem při chůzi jako opilá, motám se a dávám velký pozor, abych sebou venku nepraštila na zem, nebo při chůzi ze schodů, když chodíme na nákup. No, jsem moc ráda, že mám manžela a ten mne ohlídá. Taky mám problém s chůzí, nohy mne bolí, mrtví, pletou se mi a je to strašné.

Teď jsem byla objednaná na kontrolu na neurologii, tak už jsem řekla, že se nedám, aby mi doktorka řekla, co to je a jestli se s tím dá něco dělat. Jestli je to všechno od páteře, nebo něco jiného. Paní doktorka se koukala pořádně na výsledek magnetické rezonance, kde jsem byla už před pěti lety a podrobně mi popsala výsledek. Mám páteř opravdu hodně špatnou, na můj dotaz, co s tím, mi doktorka řekla, že jedině operace, nic jiného mi už nepomáhá. Obstřik ano, ale jen na chvíli. Řekla jsem, že jen to ne.

Už mi naznačovala, že to může být i neuropatie. Taky jsem jí posledně řekla, co se mi stalo. Seděla jsem u televice a najednou se mi hýbal obraz, zamlžil se a já ještě k tomu měla mrtvé dva prsty u ruky a ne a ne to rozhýbat. Po chvíli se mi to povedlo, ale nemohla jsem mluvit, koktala jsem, jazyk se mi pletl, přešlo to asi za čtvrt hodiny.

Tak mne paní doktorka poslala na sono karotid. Stenóza nebyla tak hrozná, tak jsem se ptala, jestli na to má něco, co by mi pomohlo. Napsala mi lék, který prý je na nervové zakončení, mám brát jeden prášek večer a po využívání mám přijít, jak to probíhalo.

No, hned první ráno po požití prvního prášku jsem se divila. Vlastně už v noci. To bylo něco, motala jsem se opravdu jako po opici a měla jsem co dělat, abych neupadla. Trvalo to ještě po ránu asi tak dvě hodiny a pak to bylo lepší.

Tak teď nevím. Kontrolu mám v listopadu a nevím, mám-li ty prášky brát. Aby mi nebylo hůř. Ach jo.

Hezký víkend přeje Ježurka

Udělala jsem si radost

Středa v 17:51 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Potřebuji-li něco koupit, co nespěchá a potřebuji pro to někam zajet, třeba do Mostu, požádám syna se snachou, až tam budou mít cestu, jestli se mohu přidat. Syn mi volal včera, že tam jedou, ale to jsem nemohla, byla jsem objednaná na kontrole na neurologii. Tak jsem ho pochválila, že si vzpomněl, ale že někdy příště. A vida! On volal opět dnes, tak jsme se domluvili. Syn jel se snachou a já s manželem.

Už dlouho jsem si chtěla koupit nové povlečení. A tam je velký obchod, kde je mají, pěkné a ne moc drahé. Tak jsem vzala snachu a i syna a jali jsme se vybírat. A vybrali jsme. Nebylo drahé (mohlo být ještě o dost dražší) a líbilo se nám všem. Ani ne tak vzhledem, jak kvalitou. Bylo to moc příjemné na omak, tak jsme to koupili.

To je ono, ještě jsem ho pořádně nerozbalila.

Pak potřeboval syn něco v obchodním domě a snacha se chtěla podívat do obchodu s oblečením, potřebuje si něco koupit na svatbu kamarádky. Já nic nechtěla, ale šla jsem se podívat se snachou.

Pak jsem tam uviděla halenku, která mě vzala na první dobrou. Šla jsem za snachou, aby mi to schválila, že si tu halenku chci koupit na promoci vnuka, tedy jejich syna, který ji má v listopadu. Šla jsem si ji vyzkoušet a řekla jsem snaše, že mám ještě peníze od Ježíška, že si to koupím z toho a tak mi snacha donesla ještě dvě na zloušku.

A jak to dopadlo? Koupila jsem si nakonec halenky dvě, každou úplně jinou, ale obě hezké. Snacha mi klidně může kupovat věci na oblečení beze mne, má mne už v oku a vždy se trefí.

Já vybrala tu tmavší, ale původně úplně jinou na tu promoci

a tuto k tomu přidala snacha. A bylo to.

Zítra musím nahlásit mamince, že jsem konečně utratila peníze od ní, vlastně od jejího Ježíška za poslední dva roky. Určitě by se jí to také líbilo.

A tak jsem si udělala radost, to je občas potřeba, že?

Krásný podvečer přeji všem. Před půlhodinkou pršelo a dost a už zase svítí sluníčko. Vaše Ježurka

 


Loučíme se s létem

16. září 2018 v 14:24 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Pomalu se loučíme s létem. Bylo letos hodně horké a dlouhé. Myslím, že dost lidí to ničilo, kolem jezdily stále sanitky a policajti, my jsme chodili ven jen nakupovat a hlavně po ránu, protože nám v těch vedrech nebylo moc dobře. Tedy mluvím hlavně o nás, starších seniorech. Do ničeho se nám moc nechtělo, nejraději jsme lenošili a jak tak koukám, tak mne to stále ještě drží, do ničeho se mi moc nechce.

Tak jsem si řekla, že na závěr tohoto léta upeču letní koláč, tedy bublaninu s ovocem. Nějaké ovoce jsem si zamrazila a tak jsem včera vyndala z mrazáku třešně a upekla tu výbornou bublaninu, recept jsem dostala od kamarádky.

Bohužel jsem ji zapomněla vyfotit celou, tak jsem na ni už měla chuť.

Dnes je venku ještě opět krásně, svítí sluníčko, ale ta velká vedra už nejsou a teď jen uvidíme, jaká bude zima. Budeme se muset zase vrátit k realitě, brzy budou vánoční svátky, tak abychom pomalu začali něco dělat.

Přeji vám všem krásný podzim a užijte si to všechno.

Zdravím všechny. Vaše Ježurka

Jak jsem byla za kulturou

9. září 2018 v 14:31 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Minulý týden mne dcera s vnukem pozvali na operu, ale takovou jinou. Už jsem psala o tom, že vnuk Tom zpívá ve sboru Collegium hortenzis v Teplicích, kterou diriguje a taky pro ně skládá dirigent Hradní stráže a Policie ČR Mgr. plk. Jan Zástěra. V květnu dávali v teplickém zámku premiéru této opery, která se jmenuje VEPŘOVÉ SCHIZMA a teď v pátek to hráli v takovém menším sále v Teplicích pro rodinné příslušníky.

Je to opera, která má děj a krásné melodie. Hrají tam mniši z Oseka z kláštera cisterciáků a jeptišky z kláštera benediktinek v Teplicích, vznikají různé vtipné situace a nádherný zpěv. Dost důležitou roli tam hraje jakýsi speciálně vycvičený reklamní vepř, který mluví díky dávnému požehnání.

Nasmály jsme se s dcerou do sytosti, poslechly si krásné melodie, aplaus nebral konce. Dokonce bylo o přestávce i občerstvení zdarma, vnuk mi přinesl malou skleničku červeného vína.

Tak mne na památku dcera s vnukem vyfotila. Byly jsme s dcerou moc spokojené a já věřím, že se ještě nějakého nádherného představení účastním. Odvoz jsem měla tam i zpět, odvezla mne dcera a já samým dojetím nemohla ani usnout.


No jako vždy jsem nezklamala, chichotám se zase. A ani jsem si nevšimla, jak už rostu do země, že mne vnuk tolik přerostl.

Krásný zbytek vkendu přeji všem. Vaše Ježurka

PS: A co teď? Zobrazí se článek a fotky, nebo ne?

Babičko vyprávěj

7. září 2018 v 14:56 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Teď jsem posledních asi 14 dní intenzivněji pracovala na knize, kterou jsem dostala na Vánoce od nejstarší vnučky, aby se prý zachovaly vzpomínky pro další generace. Ono se to nezdálo, ale paměti mně ještě zatím slouží a tak jsem si řekla, dokud mi to ještě trochu myslí, tak se do toho dám.

Měla jsem tuto knihu na stole tady v pokojíku a po chvilkách jsem se dala do psaní. Pak jsem si řekla, že zkusím doplnit i nějaké fotky. No, některé mi šly v pohodě vložit, ale některé byly takové nic moc, ale aspoň strochu to snad bude vidět.

Nevím, jestli to vůbec půjde vložit, protože už mi asi tři dny nejdou vkládat komentáře téměř nikam, že to vypadá, že nikam nechodím, ale opak je pravdou.

Tak se pokusím, jak to dopadne dnes s psaním tohoto článku a doufám, že to někdo opraví. Zkoušela jsem to psát i na srdce blogu, ale ani tam nic nešlo vložit jako komentář. Pořád mi to píše, že můj web neobsahuje platný "url" a je to, zkoušela jsem to víckrát na sebou, ale nic. Tak zkusím aspoň vložit pár fotek, co jsem zkopírovala do této knihy. Není to už sice moc kvalitní přetisk, ale jakž takž to je znát.

To byl úkol pro mne

a tady pro dědu. Ten mne ještě čeká, děda prý si toho moc nepamatuje.

Tady dominuje tatínek a jeho rodiče se svými dětmi, resp. snachami a dcerou

To jsou opravdu staré fotky a ne moc kvalitní, proto to není moc vidět, ale tady je třeba Pražský orloj a my na I. celostátní spartakiádě.

Tady jsem se zaměřila na naše prázdniny na Vysočině s tetou a bratrancem.

Zde jsou vzpomínky na dobu, když jsem chodila do práce

Tady jsem přidala fotku z mé první svatby, to mi bylo dvacet a to je otec mých dětí.

A pak taky samozřejmě moje svatba s manželem, to jsem ještě byla trochu k světu.

Tak a teď jsem zvědavá, zda se mi to uloží. Obrázky se mi v galerii neukázaly, ale na blogu zatím ano.

Krásný víkend přeje vaše Ježurka. Před chvílí pršelo, ale teď svítí zase sluníčko.


To se mi povedlo

3. září 2018 v 16:15 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Tak už začal opět školní rok a než se nadějeme, budou opět Vánoce. Ráno začalo pršet, tak šly děti do školy s deštěm. Hned bylo poznat, že je začátek školy, autobusy narvané, i když bylo po osmé ranní, protože většinou ve škole zahajovali po osmé hodině. My jsme jeli s manželem nakoupit a málem jsme se nevešli do autobusu. A já se školní rok zahájila se smůlou. Jak jsem se soukala z aubotusu ven, tak se mi asi něco povedlo.

Přišla jsem domů a koukám, že mi mobil neupadl a přesto se zadní kryt otevřel. Zkoušela jsem ho nasadit zpět, ale stále mi to nešlo. A najednou mi manžel povídá, že mám ten kryt nějako pokřivený. Zkoušela jsem to nasadit zas a znovu, ale marně. Vtom jsem zjistila, že mám ma displeji nějaký pokřivaný obrázek. Co to?

Za chvíli jsem měla volat mamince, protože ji volám denně v určitou hodinu a ona na to čeká, tak už jsem začala být nervózní. Když nevolám v určený čas, tak už se maminka bojí, jestli se u nás něco nestalo. Tak jsem vzala manželův mobil a volala jsem mamince,že mám ten svůj rozbitý, aby o tom věděla. Pak jsem ještě volala synovi a toho jsem chudinku vylekala, protože si s manželem téměř nevolají. Naposledy manžel synovi volal na mobil, když jsem loni upadla a sanitkou jsem jela do nemocnice, aby mi zastavili krvácení a zašili moji rozbitou hlavu. Tak teď, když synovi zvonil jeho mobil, tak to tak rychle zvedl, protože se lekl, že jsem zase upadla nebo se stalo jiné neštěstí.

Já jsem se jen chtěla zeptat, co s tím mobilem. Tak se kolem poledne syn stavil, aby na to kouknul. A víte jak to dopadlo? Syn mi zatím zprovoznil mů starý a ještě jakž takž funkční mobil a bohužel mi bude muset zase koupit nový. No, nemám já smůlu? Tento jsem utopila v troše čaje loni v nemocnici a už zase potřebuji nový. A jak jsem dokázala zničit tento? Když jsem nad tím přemýšlela, tak jsem si ho v tom návalu v autobude přisedla. Měla jsem ho v kapse, kterou mám na saku dost nízko a bylo vymalováno.

Tak jsem ten školní rok opravdu dobře zahájila.

Zdraví vás smolařka Ježurka

Vzpomínky na mládí

2. září 2018 v 14:51 |  RODINA
Když jsem byla naposledy u maminky, vzla jsem si tam fotky z našeho mládí. Pravda je, že už byly hodně probrané, ale přece jenom tam byly ještě nějaké skvosty. Včera jsem měla tady v pokoji všude po stole hromádky fotek dle osob. No, krásně jsem si zavzpomínala a ještě jsem tady nějaké vybrala, možná se vám budou líbit.

To je strejda a synovec. Tedy jinak, můj bráška a můj syn. Byli to dobří kamarádi, bráška je o sedm let starší než můj syn.


No a tady jsem já s malým bráškou. Je o 14 let mladší a já byla hlídací a přebalovací sestřička.

A tady já se sestrou, no jo, fotil to tatínek a ten uměl. Sestra je o čtyři roky mladší.

No, tady už jsme o něco starší

a tady ještě o něco starší. To už jsem měla dvouletého syna a sestra k nám přijela z Brna prvně na návštěvu a bylo nám fajn.

Tady je naše trio. Starší sestry a bráška.

Sestra měla vždy rarášky v očích. Sluší jí to, že?

Maminka s malým bráškou. Měla ho ve třiceti pěti letech.

Já, můj syn, maminka a bratr jsme u nás v Litvínově na louce v lese.

Tak, to dnes stačilo, možná až se ještě budu hrabat ve starých fotkách tak něco přidám.

Krásný konec víkendu přeji všem.. Ráno a dopoledne pršwlo, teď svítí sluníčko. Zdravím. Vaše Ježurka

Další ježci od vás všech

31. srpna 2018 v 17:44 |  JEŽCI
Už jsem dlouho nepřidávala ježečky, které jsem dostala od vás v emailu. Tak se koukněte na tu krásu.

Ježek jako dort č. 352 od GARDO

Ježci na Zemi živitelce v ČB č. 353 od Alenky W.

Ježci od Evičky č. 354


Ježek č. 355 od Evičky
Ježek od Evičky zimní č. 356

Ježek a motýli od Evičky č. 357

Ježek u Milušky na zahrádce č. 358

Ježek č. 359 od Otavínky

Ježek od Jarmilky č. 360

Ježci od Jarmilky č. 361

Ježek v kleci od Otavínky č. 362

Ježek v kleci 2 od Otavínky č. 363

Ježek - přání od Ruži č. 364


Ježek od Evky č. 365

Ježek č. 366 od Evky


Ježek od Evky č. 367

Ježek č. 368 od Milušky

Tak to je pro dnešek všechno. Děkuji všem za krásné ježečky a vem velký dík. Zdravím. Ježurka

Návštěvní víkend

28. srpna 2018 v 16:03 |  RODINA
Tento víkend jsme měli opět návštěvní. V sobotu jsem pozvala na oběd dceru s vnučkou Terezkou. Vnuk Tom měl aktivity mimo domov, tak přijela jen děvčata. Vždy jim vařím na přání, proto jsem to neměnila. Přání bylo celkem jednoduché. Polévka čočková, ale dle mé maminky a jako druhý chod byly rýžové nudle a kuřecí maso se zeleninou. Wallinka běhala kolem stolu, co kdyby někomu něco upadlo a tak jsme museli občas něco podsunout i jí. Ale opravdu jen opatrně. Snědlo se všechno, ta troška co zbyla byla dodatečně rozdělena.

Po chvíli jsme dali kávu a k ní jsem udělala BE-BE řezy, které jsem neměla už dlouho a taky to všem chutnalo. Hned také dcera s vnučkou popřály manželovi k svátku a kromě pusy dostal i malé dárečky, například parfém, děda se ještě stále rád občas navoní.

Wallinka opět nezklamala, my jsme se zase dost nasmáli a Walli pak padla za vlast, ale jen na chvíli.

Odpočívala krásně, ale opravdu jen krátce.

V neděli odpoledne se zase zastavil syn se snachou. Hlavní bylo popřát dědovi, ale i chvíli posedět, pokecat a dát si aspoň něco malého a dobrého na zub a ke kávě. Také manžel dostal něco na zub a také pro radost.

Tohoto malého mazlíka jako kovaný Spar'tan, který se mu moc líbil.

Tak jsme měli hezký víkend a určitě se zase brzy uvidíme aspoň na etapy. V říjnu má svátek Terezka i Lukáš, tak se máme zase na co těšit.

Přeji všem hezký celý týden. Vaše Ježurka už s novým zoubkem.


Kam dál