Mé drahé oslavenkyni

Středa v 13:39 |  RODINA
Moje milá, nejhodnější maminka má dnes 23. května 2018 98 let!


Moc Ti, moje drahá maminko, GRATULUJEME a doufám, že to do té stovky dáš! Slíbila jsi mi to!

Tak jsem našla aspoň pár fotek v mé galerii, abych připomněla aspoň maličko, jak šel život.

Toto prý je fotka z Tvého biřmování.

Tady jsi ještě jako svobodná, to už je ale doba!

A vida! Koho to vezeš v kočárku? No to jsem přece já! Je to možné, že jsem někdy byla takhle maličká a Ty mladičká?

Toto je fotka, samozřejmě vše fotil tatínek, podle které si Tě nejvíce pamatuji.

Fotka s tatínkem a kdepak? No přece u nás v Litvínově.

Takto jsme trávili několik prázdnin na Vysočině. To byla chaloupka jako z pohádky.

A jedna z posledních fotek, když ještě žil tatínek a Tobě bylo 60 let! Tatínek pak za 2 roky zemřel. Bohužel.

No a tohle je už fotka z poslední doby, už jsi dávno přestěhovaná ve vesničce u Kralovic a jsi spolu s kočičkou.

Toto jsem dnes pro Tebe vyfotila! Na Tvoji počest mi dnes vykvetl ibišek, kvetou mi i orchideje, tak jsem tam přidala aspoň jednu, fitalky taky ještě kvetou, dokonce vykvetl nově i lopatkovec.

MAMINEČKO MOJE, JEŠTĚ JEDNOU HLAVNĚ HODNĚ ZDRAVÍČKA! MÁME TĚ VŠICHNI RÁDI, TAK VYDRŽ!
 

Moje nedělní aktivita

Pondělí v 16:49 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Včera jsem měla pracovní plán a opravdu výjimečnou chuť do práce. Sil už tolik nebylo, ale snažila jsem se a hlavně jsem to nevzdala.

V neděli nechodíme po ránu nakupovat, k obědu jsem dělala jen řízky, ty jsou raz dva, tak jsem si řekla, že budu dělat něco, co mi vždy nejde a hlavně už mi nic nejde tak rychle.

V sobotu jsem vyprala normální prádlo, venku bylo krásně, tak to taky brzy uschlo a tak jsem v neděli hned po ránu začala tím, že jsem svlékla potah z gauče tady v pokoji, všechny polštářky, které mám na obou pohovkách (mám jich na obou celkem 15) a hodila vše do pračky. Ještě předtím jsem tam dala vyprat ručníky i utěrky. V čase, než se všechno vypralo, tak jsme vyluxovali oba gauče a důsledně, já provozuji ležing tady v pokoji a manžel v obýváku, tak jsme si každý vyluxovvali ten svůj.

Pak přišli na řadu plyšoví ježci. Čtyři sedí na vršku pohovky tady v pokoji, dva jsou v obýváku a tři sedí u náš v posteli v ložnici.

To jsou kamoši tady vedle, tedy v pokoji, kde jsem nyní

Ježečci v obýváku

a tihle s námi spinkají.

Než jsem je všechny vyluxovala, taky mi to chvíli zabralo.

Pak jsem uvařila a mezitím mi uschlo prádlo, tak jsem zase všechny polštářky i potah povlékla a už jsem pak opravdu nic nedělala. Dnes budu ještě večer u televize žehlit zbytek prádla za ty dva dny.

Neberte to, prosím, jako chlubení, já jsem ráda, když aspoň někdy mi jde něco pořádně od ruky.

Dnes mám ještě jinou práci, sousedka mi včera poslala z chalupy zase dvoje vajíčka a k tomu troje domácí tepláky na zkrácení. No, naštěstí mi tato práce nezmáhá a ani mi nevadí. Tak jdu do toho a vy se mějte všichni krásně sluníčkově. Zdraví vás Ježurka

Dnes byl velký den ...

Sobota v 15:19 |  JEN TAK
Dnes to byl velký den pro Spojené království a hlavně pro ženicha a nevěstu. Také se přiznám, že jsem byla zvědavá a sedla jsem si v jednu hodinu k televizi, abych celou tu slávu sledovala. Určitě to bylo celé dojemné a moc se mi to líbilo. Vydržela jsem až do konce přenosu. No a aby mi bylo dobře, tak jsem si dopoledne upekla bábovku, ale ne tak ledajakou, tahle měla premiéru. Kdysi jsem si od Jarky opsala recept a šla jsem do toho.

Tady je ta krasavice, jedná se o šlehačkovou bábovku, kterou jsem navíc ozdobila mléčnou polevou.

Tak ještě jednou jak vypadá uvnitř a v tomto hrnečku si dělám kávu. Je to můj "památeční", koupila jsem si ho u příležitosti velké slávy v mém městečku, kde jsem prožila s rodiči krásné mládí. Je tam dole napsáno Hrušovany u Brna. Byla jsem tam naposled v roce 2002, když jsem pomáhala maminku stěhovat do domečku u Kralovic, kam se přemístil bratr a bral sebou maminku i přes její nechuť se v 82 letech stěhovat tak daleko. A už to bude v srpnu 16 let. To letí!

Ještě jen dodám, že co jsem ochutnala ten jeden kousek, tak řeknu, že je dobrá. Moc děkuji, Jaruško, za recept.

Tak a teď půjdu sundat prádlo, počasí se má k večeru pokazit, tak aby mi to nezmoklo. Hezký zbytek dne přeje Ježurka
 


Pláč i smích

18. května 2018 v 13:38 |  RODINA
Včera odpoledne jsme nebyli doma. Přijela pro nás švagrová s neteří a odvezly nás do Mostu na hřbitov. V březnu zemřel manželův bratr a včera měl vsyp na mosteckém hřbitově.

V první řadě se přiznám, že jsem o tomto obřadu nikdy neslyšela, tak jsem nevěděla, co nás čeká. Byli jsme v té části hřbitova, kde nebyly normální hroby, ale takové ohraničené čtverce, kolem dokola byly uličky, do jedné se dávaly květiny a do druhé svíčky. Těchto ohraničených čtvrců tam bylo dost. Uvnitř byla vyhloubena jamka, uprostřed byla postavena švagrovo urna, přikrytá černým přehozem. Obřad byl krátký, paní tam řekla pár slov, ve kterých bylo o zemřelém pouze jméno a nic osobního, pak tam pán nasypal popel z urny do jamky, kam dodal hlínu a nahoru vrátil vyloupnutý drn i s trávou. Takže povrch byl zase zakrytý a švagrová dostala napsaný průsečík bodu a) i bodu b), tedy dvě čísla, která ukazovala vzdálenost, jaká je od strany čtverce z obou stran. To bylo všechno. Nejhorší aspoň pro mne byl okamžik, kdy byl popel z urny vsypán (proto vsyp) do otvoru v zemi a mne okamžitě napadalo rčení: "Člověče věz, že prach jsi a v prach se obrátíš!"

Smutné, co jsme tady na tom světě, ale ještě se dokážeme na sebe mračit, hádat se a ubližovat si. PROČ?

Pak nás vdova pozvala všechny do restaurace. My jsme s manželem ani nechtěli jít, ale švagrová na tom trvala. Pak jsme byli rádi, že jsme šli, protože to bylo moc krásně. Dali jsme si všichni jídlo, byl přípitek sektem a pak si každý mohl vybrat co chtěl.

Bylo nás tam devět, sedm rodina a kamarádka švagrové a kamarád a spolužák už ze ZŠ švagra. Seděli jsme tam dvě hodiny, byli jsme v restauraci Pohádka, měli jsme sami salonek, semlelo se tam všechno možné, vážné i humorné situace ze života nejen zemřelého a jeho ženy, ale i nás ostatních. Proto jsme byli chvílemi jako počasí. Napřed smutek a slzičky, ale později i smích. Protože jsme s manželem našeho synovce ani neteř dlouho neviděli, jsou dospělí, mají své rodiny a bydlí mimo město, tak jsem je požádala, zda si je mohu vyfotit. Souhlas jsem dostala a neteř si pak vyfotila i mne s manželem s tím, že fotku pošle i naší další neteři, dceři od už déle zemřelé sestry manžela a švagra, která bydlí v Německu, je tam provdaná.

Synovec a neteř. Bylo nám s nimi moc dobře.

A taky jsem si musela vyfotit i švagrovou, které za vše moc děkujeme.

Co mám povídat, odjížděli jsme plni dojmů, pod tíhou nich jsme pak nemohli večer ani usnout.

Věřím, že se brzy opět uvidíme jak se švagrovou, tak s jejími dětmi, všechny jsme k nám pozvali na návštěvu a oni všichni slíbili, že určitě přijedou. Dokonce jsem měla takový šikovný nápad a už teď jsem řekla synovci, až tady jednou s manželem nebudeme, aby si vzal celou naši sbírku ježků. Jednak se mu líbila už v době, když jich bylo pár a pak v naší rodině žádný jiný JEŽEK není a já bych měla radost.

Po krásně stráveném odpoledni vám všem přeji hezké odpoledne a také víkend. Vaše Ježurka

Zpívá i hraje

15. května 2018 v 16:25 |  RODINA
Můj nejmladší vnuk rád zpívá a myslím, že mu to i dobře jde. Zpíval ve sboru na gymnáziu, když tam studoval a později začal zpívat se sborem Collegium hortensis v Teplicích, kterému šéfuje Mgr. plk. Jan Zástěra, dirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR.

Zpívání v tomto sboru ho moc baví a tak pravidelně jezdí do Teplic na zkoušky. Teď tam zkoušeli operu, která měla premiéru na zámku v Teplicích dne 12. 5. 2018.

Samozřejmě se tam jela podívat i moje dcera s vnučkou. Já viděla jen část videa, které mi zaslala dcera, ale už to mi stačilo, abych chválila. Plk. Jan Zástěra je opravdu velice šikovný a nadaný mladý muž.


Toto je plakát zvoucí na toto představení

Vnuk Tom tam hrál i zpíval mnicha a takto tam prý chodil o přestávce mezi diváky.

No, tak se jeho sestra Terezka s ním nechala vyfotit.

A takto taky, myslím, že bylo jasno.

O přestávce bylo malé občerstvení. Tak si dala Terezka, dcera bohužel, byla jako řidič.

Jsem ráda, že je vnuk spokojený a také proto, že tráví svůj volný čas touto bohulibou činností. Přeji všem hodně spokojených diváků.

Vaše Ježurka

Co je štěstí?

13. května 2018 v 20:03 |  TÉMA TÝDNE
Nedá mi to, abych se také aspoň krátce nevyjádřila k tomuto tématu. Je fakt, že ne každý máme to stejné štěstí na něco nebo na někoho, ale každý má to svoje. A čím jsme starší, vidím to podle sebe, tak se často ten žebříček hodnot mění.

Také je pravda, že je malé štěstí, ale také velké štěstí. Někdy by se dalo říct, že dokonce i "klika". V životě jsem měla uričtě dost těch malých i větších štěstí, ale také dost neštěstí.

Vrátím se ale zpět do loňského roku. Vy, kteří už u mne čtete blog delší dobu tak víte, že jsem měla loni, dokonce i předloni opravdu smolný rok, tedy co se týče zdraví.

Loni jsem strávila dlouhý čas v nemocnici, sestry z Domácí péče mne jezdili převazovat břicho po dvou operacích ještě půl roku domů a já jsem byla vděčná za to, že jsem měla takové štěstí, že žiju. To mi řekl můj ošetřující lékař v nemocnici, kde jsem trávila dva měsíce a musela se pak učit znovu chodit. Ale DALA JSEM TO! Pan doktor mi řekl, že i sám za sebe je rád, že mne z toho všeho po těch operacích dostali a i když to nedopadlo tak, jak jsem si přála já i oni, tak byli rádi, že to nedopadlo hůř! Ano, chodila jsem půl roku s otravou krve a přijela jsem do nemocnice po neúspěšném léčení v jiné i se zápalem plic. Museli mne tedy dát napřed dohromady, jak to nejlíp šlo a pak přišla operace a krátce za ní ještě další.

Na té pro mne (doufám) zatím poslední, jsem zase moc neuspěla, návrat k normálu nevyšel, ale žiji!

Vnímám to jako opravdu moje VELKÉ ŠTĚSTÍ, že jsem zde a moc si toho vážím. Všem přeji hodně štěstí a zdravím. Vaše Ježurka

Všehochuť

12. května 2018 v 16:04 |  Kočičky a jiná zvířátka
Zdá se mi to už dost dlouho, co jsem tady neukazovala pejska a kocourky. Tak aspoň krátce pár jejich okamžiků. Fotky, které mne zaujaly.
Zajímavá fotka, opravdu. Jsou to ale opravdu dva kocouři, i když to tak nevypadá. Je to otec a syn , ale téměř v lidské poloze, ne?

Toto je Juliánek v situaci, kdy se Laděnka o něčem dohadovala se svým tátou a on ji řekl něco, aby jí škádlil a to se týkalo právě tohoto kocourka. Tak mu poslala tuhle fotku, aby prý mu to řekl do očí. Trefné, že?

Tady si Laděnka určitě s kocourkem hraje a já mu to vidím na očích. Určitě je spokojený.

A už je na scéně Wallinka. Tady je focená, když lumpačí s dětmi, tedy mými vnoučaty, ti čertíci jí koukají z očí.

No a tady? To je po víc hodinu a půl trvající vycházce s dcerou venku, kdy nechodí normálně jako pejsek, ale lítá jako opravdu ta motorová myš, jak jí říkáme.

Tady se šla přesvědčit, co to na tom stole je a možná se chtěla přesvědčit, jestli to i voní. Dcera má ráda sediál Doktor z hor a líbí se jí jeho představitel, tak je má na fotce oba, jak Wallinku, tak i dr. Grubera.

To je tedy pro dnešek o zvířecích miláčcích vše. Krásný víkend přeji a snad prý bude někdy i pršet, to dnes psali na netu. Zdravím. Vaše Ježurka


Bodlinatí krasavci opět na scéně

9. května 2018 v 17:21 |  JEŽCI
Už je to dva měsíce, co jsem ukazovala všechny ježky, které jste mi vy, blogerky poslaly na email a za které opravdu moc děkuji. Vidíte, že jsou všichni rozdílní a přitom krásní. Nejvíce "kousků" mám tentokrát od Evičky, ale potěší i třeba jen jeden a to především tím, že si na mne vzpomenete při pohledu na nějakého ježečka. Jste zlatí.

Tak se kochejte se mnou :

Ježek č. 322 od Evičky

Ježek č. 323 od Evičky


Ježek č. 324 od Evičky

Ježek č. 325 od Evičky

Ježek č. 326 od Evičky

Ježek č. 327 od Evičky

Ježek č. 329 od Milušky

Ježek č. 330 od Jitky

Ježek č. 331 od Jarmilky

Ježek č. 332 od Jarmilky

Ježek č. 333 od Milučky

Ježek č. 334 od Evičky

Ježek č. 335 od Evičky

Ježek č. 336 od Evičky

Ježečk č. 338 od Evičky

Ježek č. 339 od Evičky

Ježek č. 340 od Evičky

Ježek č. 341 od Evičky

Ježek č. 342 od Evičky

Ježek č. 343 od Evičky

Ježek č. 344 od Evičky

Ježek č. 345 od Evičky

Ježek č. 346 od Evičky

Ježek č. 347 od Evičky

Ježek č. 348 od Evičky

Ježek č. 349 od Evičky

Ježci č. 350 od Jitky

Ježeček č. 351 od Milušky

To byla přehlídka, že? Líbilo? Mně ano a ještě jednou velké dílky. Naštěstí se jich tady do těch emailů vejde hodně a netřeba pro ně místo v sekretáři nebo jinde v pokojích.

PS: Omlouvám se, dva ježci se mi někam zatoulali, bohužel. Až je najdu dodám později. Svoje přidělená číslo jim ponechám. Omlouvám se.

Krásný podvečer přeje Ježurka

Platba v naturáliích a reklama

7. května 2018 v 16:59 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už jsem o tom psala, že si občas sousedka ke mně dá nějaké opravy, jako třeba minulý týden zkrátit dvoje kalhoty, pyžamové kalhoty jejího manžela, vlastně dvoje, jedny normální a jedny krátké. Pak když jí to opravím a vracím, tak se většinou dohadujeme o placení. Není-li to příliš náročné, říkám, že nic nechci a ona mi zase strká vždy aspoň něco, tak si to chvíli přehazujeme jako pytlík brambor a kdo myslíte, že nakonec vyhraje? Správně, naposledy mi to hodila do dveří těsně předtím, než jsem je zavřela.

Tentokrát na mne v sobotu zazvonila, jestli budu chtít zaplatit penězi nebo jestli chci vejce, tedy domácí, čerstvá. Mají na chalupě známé, kteří prý jim řekli, že mají dost, tak se přišla zeptat. Včera jí je manžel přivezl a ona mi předala tři krabičky vajec po deseti. Neobvyklé placení? Ano, ale já za to vlastně nic nechtěla, takže jsem byla za čerstvá vejce ráda.

Za co jsem ale dnes v noci ráda nebyla bylo to, že mne v noci, přesně ve 2,55 hod. vzbudil mobil. Takhle uprostřed noci není obvyklé, že by mi chodily zprávy. S obavou jsem vstala a chvějící se strachem jsem se šla kouknout, kdo mi to píše.

To bylo fakt neskutečné! Nějaká pitomá společnost mi takhle v noci nabídla "výhodnou půjčku", že stačí napsat ANO, nebo si zajít kouknout na jejich web. Co ti dostali jmen, a vzteky jsem tento email ihned vymazala. Kde ti drzouni berou ta naše čísla? Pořád se diskutuje o ochraně osobních dat a co je tohle? Doufám, že to byla opravdu jen náhoda a že se to nebude v budoucnu opakovat.

Tak mne to rozrušilo, že jsem nemohla dlouho usnout. Divíte se? Určitě ne.

Zdravím Vás všechny a zítřejší sváteční den si užijte dle svých představ. Vaše Ježurka

Zapomněla jsem na kytičky

6. května 2018 v 19:28 |  RODINA
Naposledy jsem dala krátkou fotoreportáž z naší společné oslavy narozenin. Zapomněla jsem tam přidat fotky kytek, které jsem dostala. Tak to teď napravím.

Tuto orchidej mi předal syn. Už jsem ji musela dát na okno vedle do ložnice.

Tuto krásnou kytičku, kde byla každá květinka jiná, mi předal manžel

a přidal něco sladkého. Ví, že Mozartovy koule mám ráda a kočičí jazýčky kupuji všem okolo, ale sama jsem je ještě neochutnala.

No a aby to ostatním nebylo líto, tak přidám i dárečky od nich.

Koš plný dobrůtek z Německa mi přivezla dcera. Už ví, co mi chutná.

Od syna a snachy jsem ještě mimo velkého sáčku slaných mandlí a té orchidejky dostala ještě poukázku na výběr zboží v jednom obchodě i s krásným věnováním.

A nakonec dárečky od vnoučátek.

Všem moc děkuji a doufám, že si se vše,o keště pár takových krásných oslav užiji. Vaše Ježurka

Kam dál