Moje doktorské kolečko

Včera v 15:03 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už jsem doma z nemocnice víc jak šest týdnů, ale stále ještě musím chodit po doktorech, na kontrolní vyšetření, do poradny a tak.

Když jsem se vrátila domů, musela jsem si chronologicky napsat seznam doktorů, kam mám jít, kdy se mám objednat a už se modlím, aby tomu byl konec a hlavně, aby to skončilo vše v pořádku, aspoň přiměřeně k mému věku. Ještě včera jsem se byla objednat na poslední vyšetření, ovšem hodně důležité.

Z nemocnice jsem se tedy vrátila 12. srpna v pátek a hned další pondělí jsem se už měla objednat na prvním vyšetření.

Vše si pečlivě zapisuji do diáře, tak mám přehled kdy a kde jsem byla.

Hned v pondělí jsem se musela objednat u mé praktické lékařky, kterou máme mimo město. Měla jsem přijít v úterý
16. 8. Paní doktorka vše pečlivě prostudovala, celou obsáhlou propouštěcí zprávu a zpátky mne poslala domů sanitkou, když viděla, jak mi je. Nejen že to bylo krátce po operaci, ale ty bolesti páteře byly opravdu dost nepříjemné.

A když jsem se ještě tento den objednávala telefonicky do nefrologické poradny, chtěla po mně sestřička, abych přijela hned příští týden. Bylo to pro mne hodně těžké, protože jsem po tom dlouhém ležení na té strašné posteli v nemocnici, byla opravdu hodně špatně s páteří. Řekla jsem tedy, že to s přestupováním MHD nezvládnu a sestřička byla tak hodná, že pro mne poslala sanitku. To jsem jela tedy

24. 8. jen na odběry a hned za dva dny, tedy
26. 8. do poradny za panem primářem, aby zjistil, jak jsou na tom moje ledviny po těch dialýzách. Sestřička mi hned zase poslala sanitku a prozradila mi, že mám výsledky odběrů krve a moči jako úplně zdravý člověk. To byla první dobrá zpráva za poslední dny. Pan primář mne pozval na další kontrolu až na únor příštího roku. To je myslím dobré.

Tím, že to v té nefrologické poradně opravdu šlo rychle včetně odvozu domů, tak jsem ještě tento den stihla neurologii, kde mne sestřička vzala jaksi navíc, protože já jsem to fakt hodně potřebovala. Čekalo mne tedy chození na obstřiky páteře obden, celkem šestkrát.

1. 9. jsem byla na urologii. Pan doktor si také pečlivě přečetl zprávu a bohužel, pro mne žádná dobrá zpráva. Zjistil mi opět zánět močových cest a nasadil na tři týdny antibiotika, která prý jsou šetrnější, protože já je nesnáším. Ach jo.

7. 9. jsem byla objednána na CT hrudníku, protože jak jsem byla v nemocnici na RTG plic, tak se jim tam něco nezdálo. No, nevím, jestli může být ještě i tak starší člověk zcela v pořádku.

26. 9. jsem se na třetí pokus dostala na internu k mému lékaři, abych se poradila, jaké léky musím brát, protože mi žádné nedělají dobře a léky jako kardiakovi mi změnili a také jsem potřebovala napsat nové.

Měla jsem se také prý objednat na kontrolní ultrazvuk břicha a pánve. Ovšem můj internista má tento přístroj v ordinaci, tak se na mne prý podívá. Už při čtení (no, čtení bych tomu neřekla, spíš jen takové prolétnutí) zprávy z nemocnice měl různé nepříjemné připomínky, které jsem já nemohla ovlivnit. Třeba jako proč mne operovali takto a ne klasicky, že to je lepší říznout a udělat vývod Plačící, jestli mne poslali na onkologii a proč ne, jestli jsem chodila na ozářky ap. (histologie přitom byla v pořádku - tam už se asi nepročetl). Dost mne to vzalo.

Pak mi dělal to ultrazvukové vyšetření a najednou říká, že tam mám kouli, abych se podívala. Prý mne píchne do břicha a zjistí, jestli je to cysta, tak jí propíchne a nebo vezme vzorek, bude-li to něco jiného. No, já jsem asi byla dost vyjevená, tak řekl, že počkáme. Přitom v propouštěcí zprávě mám také psáno, že mám na játrech cystu. Asi fakt neumí číst.
Doufám, že mi věříte, že jsem odešla docela rozhozená a měla jsem z něj špatné spaní. Přitom je to jinak příjemný lékař, asi neměl svů den, či co. Pak mi řekl, až budu mít po vyšetření v gastro poradně po té mé operaci, tak abych se přišla ukázat.

29. 9. jsem měla zapsáno, že mám jít na kontrolu na urologii po dobrání antibiotik. Přišla jsem tam, odevzdávám sestře poslední záznam a ona ani na to nekoukne a hned na mne spustí, jestli je 22.9.? Já říkám proč, že jsem měla mít kontrolu až toho 29. 9., ale ona říkala, že ne, že už před týdnem. No, asi jsem to tedy popletla, ale měla jsem to tak zapsané u sebe, ale ona mi hned naordinovala další termín příští týden. No, za blbost se platí, tak tam musím v úterý znovu. Přitom tam je stále stejně hodně lidí, tak nechápu.

Ještě tento den odpoledne jsem jela do Mostu do nemocnice, abych se objednala na to důležité vyšetření, jak dopadla operace, kam jsem se měla hlásit tři měsíce po ní. Jsem objednaná na 25. 10., tak uvidíme.
Současně jsem musela zajít znovu na CT. Tam mi při mé poslední návštěvě sestřička slíbila, že nález pošle mému internistovi, žádanku jsem měla ještě z nemocnice. Prý to není problém - a byl. Nález tam neposlali a když jsem tam volala, tak prý jej zásadně posílají tam, kdo mne tam poslal. Ale vydali mi naštěstí kopii.

Takže je to slušná rekapitulace, že? A to ještě není konečná. Příští týden tedy urologie, pak vyšetření tlustého střeva, ale jen opatrné a pak se vším na internu. Hlavně mi držte palce, ať už to všechno jednou skončí.

PS: Ještě jsem zapomněla, že jsem byla s dcerou v úterý, tedy 27. 9. na mamografu. Zatím vždy OK, ale vždy mám "bobky".
 

Slavnosti v Litvínově

Středa v 15:53 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Uteklo to jako voda. Už je zase konec září a u nás se konají Svatomichaelské slavnosti. Svátek patrona města Michaaela archanděla se slaví už dlouho, ale letos jsem musela konstatovat, že už upadá. Slaví se i v kosteke, který je zasvěcen svatému Michaelovi, koná se tam mše svatá a koncert vážné hudbny. Náměstí, kam jsme se dnes po obědě na chvilku s manželem vydali, patří staročeskému jarmarku a celodennímu programu, kde jsme zachytili část hudební produkce. Akce se konají i v místním zámku a galerii.

To je náš kostel, ale fotku jsem si raději vypůjčila z netu.

Jak jsem psala, šli jsme jen projít náměstí, ale ani lidí tam nebylo jako dřív, stánků jen poskrovnu a nic moc extra. Myslím, že si tam hlavně užily děti a pak ti, co mají rádi klobásy, pivo a jiné dobrůtky. Také pečiva tam bylo dost, moc jsem toho nefotila. Byly tam na tom kousku tři stánky s kořením.

Taky fůra srdíček, jen by mne zajímalo, kolik toho prodají a co s tím zbytkem, že?

Dobrůtek dost, ale u stánku nikdo.

Nějaké blbinky pro děti, ale taky to nikdo nekupoval.

A další perníčky

A zase pečivo.

Tady bylo hemžení kolem pódia, něktěří seděli na lavicích a čekali na další program.

Tady byl stoleček a židličky pro děti, aby mohly tvořit, ale nikde ani noha.

Na skákací konvici bylo pár dětí, ale bývávalo to mnohem lepší.

Tak jsme se trošku prošli a pak jsme se museli posadit a čekat na autobus. Asi bude brzy změna počasí, protože manžel nemohl na koleno a co mně dělala páteř, to raději ani neříkám.

No, tak jsme viděli, nekupovali jsme nic, ale aspoň jsme trochu vyvětrali. Dnes to sluníčko moc není, jen občas na chvíli vykukuje, ale když svítilo, bylo krásně. Měli jsme jen krátký rukáv.

Krásný bytek svátečního dne všem přeje Ježurka

Můj první koncert vážné hudby

Pondělí v 14:47 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Asi tak před čtrnácti dny mi přišla od vnuka Toma na FB pozvánka na koncert. A to ne ledajaký.

Tou všechno začalo.

V mužském sboru, který byl složený z absolventů a studentů gymnázií Litvínov a Teplice totiž byl i vnuk Tom. Domluvily jsme se s dcerou, že se zúčastníme a dokonce nám Tom sehnal Čestnou vstupenku.

Měli jsme dvě místa vpředu v šesté řadě, byla na jméno.

Dostali jsme u vchodu i tuto brožurku, kde je všechno uvedeno a řádně popsáno včetně jednotlivých části Oratoria. Akce se konala k poctě 700. výročí narození Karla IV. a hudbu složil sbormistr plk. Jan Zástěra.

Tuto fotku jsem si vypůjčila i internetu, protože tam to moc fotit nešlo, bylo tam dost šero. Tak mladý a tak šikovný!

Oficiálně se vše týkalo Korunovačního řádu českých králů a královen. Protože jsem nikdy na koncertu vážné hudby vlastně nebyla, tak jsem i poučena, že celé Oratorium, které má devět částí, se hraje bez potlesku. Ten ale potom stál zato. Dlouhotrvající potlesk i ve stoje a doslova narvaný klášter řekl vše. Nikdy bych před tím nevěřila, že v nevelkém Oseku se může najít tolik milovníků vážné hudby. Byla jsem mile překvapena a říkala jsem si, proč jsem šla na takovou akci až nyní. Určitě bych si to užila už dávno. Občas jsme se s dcerou jen tak na sebe podívaly, bylo jasno, měly jsme často obě "husí kůži", protože to bylo opravdu nádherné a já osobně i slyšela jak troubí trubači na hradbách hradu.

Zkoušely jsme fotit, ale tedy přiznávám, že nic moc. Ale aspoň pár fotek z vnitřku kláštera, který je mimochodem krásný, jen škoda, že po opravě ještě nebylo odstraněno lešení.

Tady je vidět, že seděli lidé až za mříží, v lavicích a my vpředu jsme měli přistavené židle.






To je jen pár fotek interiéru.

Tady je aspoň trochu vidět členy hudby

a tady je sbor z mladých zpěváčků. Opravdu to líp nešlo, omlouvám se. Tam vlevo stojí i náš Tom. Ale kouká mu jen kousek obličeje.

Taky jsme se snažily s dcerou fotit klášter aspoň trošku zvenku, ale je opravdu hodně rozsáhlý, tak aspoň něco.


Uvnitř bylo spousta vozidel, dokonce i autobusy.

Tak, rozloučily jsme se s klášterem a vstřebávaly jsme zážiitky. Cestu zpět s námi už absolvoval i Tom.

Na parkovišti byla kočička. Já na ni zavolala a ona šla. Tak jí Tomík šel hladit, než jsem vylovila foťák.

Tak to byl můj krásný kulturní zážitek ze včerejšího podvečera. Díky všem, kteří se o to zasloužili. Nejen aktéři koncertu, ale i dcera, která mne tam odvezla a také hlavně Tom, který mne na tuto akci pozval.

Vám všem bych taky přála něco tak krásného, co nás nabilo energií. Vaše Ježurka
 


Kdo vlastně jsem?

Neděle v 13:34 |  TÉMA TÝDNE
Na tuto otázku určitě nejvíc budou reagovat mladí lidé, kteří ještě opravdu neví, jak to bude dál a jestli jsou na správné cestě.

Já, v mém seniorském věku už vím, co jsem, ale také co jsem chtěla být a nepovedlo se. Chtěla jsem být vždy s jedním manželem do konce života, jako byli mí rodiče. Partner to viděl jinak.

Nechtěla jsem studovat, vlastně ani dnes dost dobře nevím, proč jsem po základní škole nechtěla jít dál. Něco jsem si namlouvala jako že naši by to neutáhli. Maminka byla nemocná, měla jsem mladší sestru a právě se mi narodil malý bráška. Jezdila jsem tedy jen na nějaké kurzy jako je psaní na stroji a těsnopis třikrát týdně a mezitím jsem pomáhala se starat o brášku. V patnácti letech jsem šla pracovat.

Pak mezi "dospělými" mi spousta věcí došlo a viděla jsem vše jinak. Tenkrát stačilo mít dva roky praxe a mohla jsem se přihlásit na večerní školu. Tak jsem šla do toho a v sedmnácti jsem začala studovat střední školu. Ovšem s tím, že jen na dva roky.

Zase bylo všechno jinak. Tenkrát jsem poznala mou první lásku, mého prvního manžela, který také studoval při práci a ten mne přesvědčil. Přihlásila jsem se tedy k dalšímu studiu, které jsem zakončila maturitou. Je pravda, že jsem se mezitím stačila vdát, porodit syna a když mu byl rok, odmaturovala jsem.

Stačila jsem se také odstěhovat víc jak tři sta km daleko od domova s manželem a malým dítětem kvůli bytu na druhý konec světa, jak já říkám. Bez rodiny, bez peněz, ale tenkrát jsem si myslela, že mi patří svět, byla jsem zamilovaná, šťastná, měla jsem vytoužené dítě.

No, už dávno vím, že není všechno zlato, co se třpytí, že se v životě vždy nedaří a že manžel není vždy věrný a ten pravý.

Vím, že jsem si mockrát dávala otázku, ne kdo vlastně jsem, ale proč se mi v životě moc nedaří a hlavně za co mne život tak trestá. Pak se stačilo pořádně podívat okolo a bylo jasné, že zdaleka nejsem sama a ani jediná, kdo má v životě problémy. Že je nás mnoho a problémů mají lidé daleko víc a horších.

Nakonec se to všechno srovnalo tak, že až vlastně "na stará kolena" jsem konečně spokojená a šťastná, že mám tak skvělou rodinu. Určitě se to všechno muselo stát, aby mne to posílilo a abych si uvědomila spoustu věcí.

Dnes na tuto otázku KDO VLASTNĚ JSEM odpovím jasně. Starší, spokojená seniorka, která má problémy jako řada ostatních, ale mám milujícího manžela, skvělé děti a milionová vnoučata - to je můj svět a můj život. Ale i to tápání patří k životu.

Bude to někdy vypadat jak dřív?

23. září 2016 v 15:11 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Před týdnem jsem napsala článek o tom, jak se u nás kope před i za barákem, že jsme pomalu jak na ostrově. Vím, že jsou opravy potřebné a tudíž nutné, ale spíš mi vadí to tempo. Včera bylo ještě taky poměrně hezky, tak jsem vyprala letní věci a přitom, jak jsem je věšela na balkoně, tak jsem koukala, jak "pracují" dělníci vedle u vchodu. Celou dobu stáli u auta a diskutovali. Tak nevím....

Ještě jsem slíbila, že popíši, jak to bylo s tou vodou. Původní sdělení, že nepoteče voda v tomto týdnu od 8,00 do 14,00 hod. se ukázalo jako blbost. Když v pondělí voda normálně tekla celý den, nevěděla jsem, co si o tom myslet. Když jsme se vydali v úterý ráno na nákup, vyrážíme před osmoou, tak jsme si říkali, co bude. Ale když jsme stáli na autobus, který staví naproti vchodu vedle, tak jsme viděli, že všude na dveřích mají ještě jedno oznámení, jen u nás nic. Jen to původní. Když jsme přijeli z města, šla jsem se podívat vedle na vchodové dveře a tam bylo sdělení, že voda nepoteče ten den, tedy 20.9. do 15,00 hod. No, nějakou vodu jsme měli natočenou, ale proč to nevíme my v našem vchodě a ostatní ano a je to konečná? Pak jsem si řekla, že jsem konečně pochopila, jak to bylo myšleno, Ne, že nepoteče voda celý týden, ale v tom týdnu někdy...?! No, to je tedy dobrý a to jsme měli štěstí, že jsme si toho všimli vedle a že jsme počítali s celým týdnem. Jinak bychom se nedozvěděli nic a to by bylo horší. Protože jsem viděla, že práce zdaleka rychle nepokračují, raději jsem tu vodu nechala až do dnešního dne. Taky jsem mohla normálně denně vařit, na úterý jsme měli svíčkovou od neděle, takže to vlastně vyšlo. Na oběd jsme nikam nemuseli.

Tak a teď vám ukáži, co se za ten týden před i za barákem změnilo.

Foto je ze včerejška, když jsem věšěla to prádlo. Vidíte taky ten fofr?

Tady jsem fotku trošku přiblížila, aby bylo dobře vidět.

To je fotka z dnešního dopoledne.

Taky přiblíženo. Vidíte rozdíl? Ani moc ne, že? Kabel už není namotaný, ale leží na zemi. Díry stejné.

No a takhle to vypadá za barákem. Ani se nemusíte koukat na ty fotky před týdnem. Jen tam přibylo pár hromad navíc.

A ještě z druhé strany. Kdyby začalo náhle mrznout nebo nedej Bože napadl sníh, budeme tu krásu tady mít ještě hodně dlouho.

Tak teď jen doufám, že aspoň už žádná omezení nebudou a že se něco brzy změní. Ale naděje umírá poslední.

Krásný víkend vám všem přeje vaše Ježurka

"Hujerovic" v zahraničí

21. září 2016 v 16:11 |  VÝLETY
Dost odvážný nadpis, já vim, ale v poněkud mini složení jsme si vyjeli včera odpoledne kousek za hranice. Dcera mi v pondělí volala, že mají v autě dvě místa volná, tak jestli s nimi nechceme jet jen kousek za Cínovec do Německa si zase jednou nakoupit to, co nám chutná a také to, co se vyplatí.

Když jsem si povídala se synem na Skype, tak jsem se pochlubila, že jedeme a prý se chtěli včera odpoledne se snachou na chvíli zastavit. Škoda, myslela jsem si, také je rádi vidíme. Syn měl ale super nápad. "Co kdybychom jeli s vámi?" "No jasný, žádný problém, pokud pojedete svým autem, napsala jsem mu", tak jsme před třetí hodinou odpolední vyjeli.

Opravdu to není daleko a vždy tam vidíme další Čechy, je vidět, že tam nás jezdí víc a asi tak jako dcera, má většina z nich otestováno, co koupit.

Venku krásně svítilo sluníčko, počasí nám tedy přálo a v autě to krásně hřálo. V Německu bylo ale přece jen trochu chladněji, ale my zase venku nechodili, jen z auta do obchodu. Tedy vlastně do dvou a jelo se domů. Üplně doma jsme byli v pět odpoledne. Neutráceli jsme zase tolik, nakoupili jsme cca za sedmnáct euro. Ale třeba takovou aviváž ani ne za euro - 1,5 l, která navíc voní kokosem, no nekupte to.




Tak, to je všechno. Nejvíc Je vidět, že jsme koupili sýrů. Jednu lahev vína, budeme-li schopni ji konzumovat na naše 35. výročí svatby, které máme v říjnu. Hezky jsme si to s mladými užili a byli jsme všichni spokojeni.

A syn se snachou si přišli "pokecat" dnes odpoledne. Před chvílí odešli, tak byla zase dvě příjemná a hezká odpledne. Další akce jsme si domluvili dopředu, tak bude zase dobře.

Příští týden ještě ne, to mám naplánované tři návštěvy lékařů, pořád ještě pokračují kontroly a různá vyšetření po návratu z nemocnice. Ale teď jsem se trochu nabila energií, tak to bude určitě OK.

Všem přeji také tak krásné dny. Vaše Ježurka

Poznámka ke dni a další ježečci

19. září 2016 v 17:07 |  JEŽCI
Než vám ukáži další ježečky, které jsem dostala emailem, tak musím něco říct. Psala jsem, že tento týden nám přes den nepoteče voda, oznámení visí na domovních dveřích.

No, akorát jsme si zbytečně odčerpali vodu. Začalo to tím, že jsem ráno zjistila, že špunt ve vaně asi nedoléhá, protože za chvíli tam bylo vody podstatně méně. Zkusila jsem ho víc zatlačit, ale než jsme se vrátili z města domů, voda zase utekla. Bylo devět hodin, voda stále tekla, i když měla být od osmi zastavená, tak manžel tam pod ten špunt dal hadr. A jak to dopadlo? Odstávka se dnes nekonala. Tak nevím, měli dělníci modré pondělí a proč nás aspoň stejnou cestou neinformovali? Uvidíme zítra, doufám, že si nedělali legraci a nebo to o to neposunou.

A teď už další várka krásných ježečků, které mi přišli emailem. V podstatě se jedná jen o dvě blogerky, které byly tentokrát tak pilné a vzpomněly si na mne. Díky moc oběma.

Ježek od Jarmilky z Pinterestu má č. 229

Další krasavec je taky vypůjčený z Pinterestu a poslala ho opět Jarmilka, dostal č. 230

A č. 231 má v jedné várce zaslaný ježeček též od Jarmilky

č. 232

č. 233

Č. 234


Č. 235

Č. 236

i č. 237, všechny tyto ježčí obrázky mi nasbírala a poslala ze své dovolené Renátka. Máme to i s popisky.

Jarmilka poslala také tohoto krasavce z filcu, má č. 238

a tento je krasavec, co? Dostal č. 239, je jak ten filcový z Pinterestu a je háčkovaný a téř od Jarmilky.

Jarmilce i Renátce moc děkuji za ty nádherné ježečky, které ukládám do sbírky - sekce emailoví ježci v PC.
Ještě vám zde dám moji rekapitulaci. Teď si všechny ježky ihned zapisuji a čísluji, tak je to jednodušší.
Tedy mám :
239 obrázků s ježky, které mi došly emailem a jsou uloženi v PC
244 skutečných ježečků mám uložené ve vitríně a různě po bytě
73 ježků z papíru, nebo v podobě knížky mám v zásuvce pod vitrínou.
556 ježků všech dohromady - to je už slušné, že?

Pro dnešek se loučí vaše Ježurka

Nový recept

17. září 2016 v 18:30 |  VAŘENÍ A PEČENÍ
Každý týden si kupuji časopis Překvapení, abych trénovala mozek tak luštím a taky si přečtu příběhy ze života. Bývají tam někdy zajímavé recepty a tento týden mne zaujal recept na muffiny se švestkami. Šla jsem tedy do toho.


Zas tak nic složitého to nebylo, ale asi jsem měla menší košíčky, protože se mi to do toho jednoho plechu nevešlo, musela jsem ještě tři přidat.

To už jsou muffiny upečené.

V receptu je psáno, že se má dát nahoru šlehačka a švestky, ale to je jen pro okamžitou spotřebu, tak jsem si to vyřešila po svém.

Měla jsem doma hotovou polevu a cukrátka na zdobení, tak jsem to zkusila, protože se mi to zdálo takové holé.

Toto je jeden kousek pro mne ke kávě. Manžel chtěl také jeden, ale pak si ještě přidal a prý to bylo výborné. To jsem ráda.

Recept na švestkové muffiny
150 g vypeckovaných švestek
280 g hladké mouky
špetka soli
1 lžíce prášku do pečiva
150 g moučkového cukru
2 vejce
85 g rozpuštěného másla
250 g podmáslí
1 lžička vanilkového cukru.

Švestky nakrájejte na malé kousky. Do mísy prosejte mouku, přidejte prášek do pečiva, vanilkový cukr a sůl. Cukr s kousky švestek lehce promíchejte a spojte se směsí. V kastrůlku rozpusťte máslo, vmíchejte podmáslí a rozšlehaná vejce. V misce a s moukou vytvořte důlek, vlijte do něj tekutou hmotu a opatrně spojte.

Tak, to je celé. Nahoru jsem tedy místo šlehačky dala polevu a taky dobrý.

Večer jsme si udělali sýrové toasty, které jsme neměli už dost dlouho a máme je rádi. Určitě to všichni znáte, je to také jednoduché. Na plátky veky se naplácá nastrouhaný sýr spojený s vejcem a tou stranou se to dá na pánev. To určitě neříkám nic nového.

Na prkénko jsem si nachystala zeleninu na ozdobu

a tady jsou ty dobrůtky.

Je to dost syté, tak já sním tak čtyři kousky a manžel tak sedm až osm. Ale vždy si nechá něco na později, najednou prý to je moc.

Tak jsme dnes nahlédli částečně do mé kuchyně, není to samozřejmě vše, co jsem tvořila, ale aspoň něco, že?

Od včerejšího večera u nás prší, tedy až na vzácné chvíle bez deště, ale už to bylo potřeba. Celý víkend prožijte dle svých představ a mějte se hezky za každého počasí, jak říká jeden moderátor počasí. To vám přeje Ježurka

Jsme jak na ostrově

16. září 2016 v 14:28 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Co se v posledních dnech děje kolem našeho domu, to tedy stojí zato. Nejen, že je pořád nějaký kravál, jak jezdí auta a bagrují bagry, práší se a tak, ale ještě jako bonus se těšíme na příští týden.

Abych to trošku uvedla na pravou míru. Už asi tak měsíc za naším domem řádí hlavně bagr, protože dělají prý novou kanalizaci a jak to tam dnes vypadá, jsem vám vyfotila z okna.
To je foceno včera

a to dnes. Hlína už pomalu mizí.
Tady byl krásný trávník, původně tedy hřiště, ale to už je dávno. Zkrátka krásná zeleň. Snad zase bude.

Už došli až ke konci našeho domu, ale zatím je to všude jako na staveništi.

Právě odváží auto přebytečnou hlínu a bagr se chystá pokračovat v úklidu.

Tak, to se děje za barákem a tento týden v pondělí jsme slyšeli nějaký hluk i z druhé strany domu, tedy od silnice. Vykoukla jsem z okna a uviděla jsem nejprve, jak tahají nějaký kabel či co, který nechali ležet po celé délce našeho domu.

Vidíte, je označený před vchodem, asi abychom o něj nezakopli.

A tady takové díry jak po bombě máme ob jeden vchod vykopané. Dokonce odstraňují i některé porosty, jako třeba stromeček.

Ale jestli si myslíte, že to je to hlavní, proč to sem dávám, tak to není všechno. Už v pondělí jsme také objevili na vchodových dveřích oznámení, že nám celý příští pracovní týden nepoteče doma voda, tedy od 8,00 do 14.00 hod a náhrada nebude zajištěna.

Že bychom z toho byli nadšení, to nejsme, to je jasný, i když chápu, že se opravy dělat musí. Teď hlavně přemýšlím, jak všude natočit vodu, na co všechno jí bude třeba kromě pití, vaření a záchodu. Aby jí bylo dost, nemám zkušenosti. Jen doufáám, že už nebudou ta vedra, protože pořádné mytí a sprchování je možné až po druhé hodině odpolední. A to ještě musíme věřit, že ty časy budou přibližně dodrženy.

Většinou nám od neděle nebo soboty něco zbude, jeden oběd bude tedy určitě zajištěn, ale co dál? Máme si s manželem udělat poznávací exkurzi po našich restauračních zařízeních? To ještě nevím, jak to nakonec dopadne, ale určitě jednou až dvakrát na ten oběd půjdeme, abych nemusela v těch provizorních podmínkách denně vařit.

Držte nám tedy palečky, ať to jde aspoň tak, jak je v plánu a nejsou už ta vedra. Vodu budeme příští týden asi vyvažovat zlatem.

Krásný víkend vám přeje Ježurka

Psaní o životě

14. září 2016 v 14:27 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Jen na úvod mého dnešního psaní o krásných knihách vám všem dlužím rozluštění mé poslední otázky. Většina z vás to poznala, že procházka byla v lázeňském městě Teplice. Ano, je to tak. Hodně se tam změnilo k lepšímu a budeme se tam muset s manželem zase brzy zajet podívat. Jen ještě nevím, kdy si na to troufneme, v těch vedrech určitě ne.

Dnes jsem si připravila krátké povídání o dvou knihách, které na sebe navazuji a o kterých mi řekla moje kamarádka Miluška i s odkazem na autorku. Jsou to knihy ze života, nejen vzpomínky dávné, ale i ty nedávné a hodně kruté. Píše o všem otevřeně, ale tak krásně, že se kniha čte jedním dechem a donutí člověka se opravdu zamyslet, trošku si jinak srovnat priority a my si uvědomíme, že jsme vděčni a děkujeme na každý den.



Kniha Máma je knihou vzpomínek na dětství, které měla autorka krásné a moc hezky píše o svých prarodičích, je vidět, že je milovala velkou láskou. Já jsem si přitom zavzpomínala také na své babičky, které jsem si ovšem tak moc neužila, ale také mi s nimi bylo dobře.


Kniha Velká máma vlastně navazuje na tu první, ale zde autorka píše o tom, jakou zákeřnou nemocí se spoustou bolestí si musela projít, vybavuje si u těchto situací vzpomínky z mládí i o tom, jak chtěla být "velkou mámou" s velkou rodinou a nádherně tam popisuje to, jak vysvětlovala své nejmladší dcerce to, jak na ni čekala, jak si ji vybrala, zkrátka je to opravdu "kniha s duší", jak se o ní píše.

Já si tyto knihy objednala přímo u Věrušky, je to zlatíčko, poslala je obratem a já jsem moc ráda, že jsem tuto autorku poznala aspoň přes ty knížky, to její nádherné psaní. Obrázky jsem si vypůjčila z jejího webu, kam se můžete také podívat.

Jen ještě dodám, že obě knihy si také "jedním dechem" přečetl i můj manžel, který zatím takto hltal jen knihy o fotbalu, fotbalistech a nebo o Spartě.

Všem krásný den přeje vaše Ježurka

Kam dál