Březnové oslavy

Pátek v 13:23 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
V březnu moc oslavenců v kalendáři nemám. Začnu tou, o které chci napsat pár řádků.

Dne 9. března slavila narozeniny druhá babička, tedy babička Jiřinka. Je o pát facek starší než já, ale moc šikovná. Je to maminka mé snachy. Protože mají všichni své povinnosti, mohli se sejít až minulou sobotu. Babička, můj syn, snacha a vnuk s přítelkyní zajeli do Teplic za vnučkou a tam šli všichni na společný oběd.

Tato fotka je doma, babička Jiřinka dostala tuto nádhernou kytici od své neteře, která ji poslala až z Mexika. Je vidět, že byla dojatá.

Ještě jedna fotka s dcerou. Sluší jim to, že?

Všichni aktéři na oslavě, vnuk tam chybí, asi fotil

Tady zase chybí vnučka

Jídlo bylo výborné, to je vidět

Syn se zrovna neusmívá, ale taky si pochutnal

Vnuk je zamyšlený

A už zase oslavenkyně, které prý doslova vnutili tuto dobrůtku

no a tady jsou dobrůtky pro ostatní.

Je vidět, že si to všichni užili. Já jen doufám, že se brzy sejdeme na půlkulatinách mého syna. To už budeme ve větším počtu.

Krásný víkend všem přeje vaše Ježurka
 

Podání hlášení o stavu mých problémů

Středa v 13:28 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Slíbila jsem v předchozím článku, že podám hlášení, co se od té doby změnilo a jak dopadly mé včerejší návštěvy u lékařů.

Tedy hned po obědě jsem byla objednaná v gastroenterologické poradně v nemocnici na kontrolu po té loňské operaci mého tlustého střeva. Šla jsem o něco dřív, protože jsem měla obavy, že není něco v pořádku. No, hezky se na mně pan doktor tentokrát vyřádil, jen co je pravda. Museli mi píchnout i nějakou oblbovačku, aby to tak nebolelo a pak mne tam nechali hodinu ležet. Nakonec mi pan doktor řekl, že recidiva tam není a ty problémy, které jsem viděla já jsou běžné po takové operaci. Samozřejmě mi zase uštípli maličký polyp a zase cca za měsíc musím pro výsledky. No jo, všechno se posílá na histologii, musím vydržet. Ale jsem ráda, že tam nenašel pan doktor nic ošklivého.

Měli jsme docela naspěch, protože bylo čtrnáct hodin a manžel byl objednaný u nás na kontrolu na urologii na 14,30 hod. Stihli jsme to tak tak, pak mne syn vyhodil u domu a já si šla aspoň něco zobnout, protože mi žaludek zpíval hlady, měla jsem od rána jen půl housky. Měla jsem zákaz. Na 15,30 hod. jsem byla ještě já objednaná na neurologii. Stihla jsem to též a paní doktorka se mne ptala, jestli je líp. A bylo. Ne sice, že bych už neměla bolesti, ale intenzita se podstatně snížila a léky budu muset ještě chvíli brát.

Měla jsem teprve tento týden začít docházet na rehabilitace - měkké techniky, mobilizace a cvičení. Paní doktorka souhlasila s tím, že do toho bolavého se raději hrabat nebudeme.

Šla jsem tedy tyto RHB dnes ráno zrušit. Ne, už tam opravdu nepůjdu, protože se mne dotklo, jak mne ten jeden pan doktor "odepsal" bez další léčby a nechal mne přes víkend takto trpět. Třeba by stačilo jen změnit léky jak to udělala neuroložka. Já vím, že nikdy nemám říkat nikdy, ale pokud to nebude bezpodmínečně nutné, už tam fakt nepůjdu.
Ještě bych ráda dodala pár poznámek k vašim některým komentářům k mému minulému článku.

Doma chodím s teplou šálou, protože vím, že mám mít krk v teple (koment. č.4)

Ambulance léčby bolesti je součástí tohoto zařízení, ale funguje pouze v Mostě, tam bych jezdit stále nemohla a navíc, moje praktická lékařka mi tuto léčbu NEDOPORUČILA. Prý by do mne jen cpali víc chemie (koment. č.5)

Rehabilitaci jako takovou mi naplánovali za hodně dlouho, jak jsem psala, měla jsem začít teprve tento týden. A vyhřezlé ploténky mám už dlouho dvě (z bederní páteře), na vyšetření CT i MZ jsem byla už několikrát, protože jsou to letité problémy (koment. č.8, 25 a 26).

Ještě chci dodat, že náplastí jsem vyzkoušela taky fůru, některé pomáhaly, jiné ne, ale na tyhle problémy nezabralo nic (koment. č.18).

Teď už jen zbývá vydržet a nedat se. Doufám, že zase bude brzy dobře a budu se snažit vás už s těmito mými problémy nezatěžovat.

Přejí krásné jarní dny. Vaše Ježurka

Už mám zase problémy

Pondělí v 15:25 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Tak jsem si také naivně myslela, že jsem si loni vybrala až až z mých zdravotních potíží, ale kdepak. Stále se něco děje, někdy už si říkám, že to snad ani víc nejde.

Psala jsem, že chodím na rehabilitace s bederní páteří. Chodila jsem na obstřiky a k tomu jako bonus jsem dostávala injekci na bolest. Prý je to lepší, než do sebe rvát prášky. Bylo to střídavě oblačno, až jsem dospěla k poslednímu, desátému obstřiku. To jsem přišla do ordinace bolavá zase jinak. Ptala jsem se sestřičky, zda to mám doktorce vůbec říkat, poradila, že ano. Už léta zapomenuté problémy s krční páteří nastoupily v plné síle. A mělo být hůř.

Paní doktorka mne prohlédla, trochu "napravila", obstříkla i krční páteř a pozvala na další kontrolu hned další den. Ne, nic se zatím nezlepšilo. Pak tam tři dny doktoři nebyli (střídají se tam tři), tak jsem dostávala od hodné sestřičky aspoň injekce na bolest a že jsem je opravdu potřebovala. Ne, nejsem žádná fňukna, něco vydržím, ale co je moc, to je příliš. V pátek mi nahlásil rehabilitační doktor, že už mi další obstřiky ani injekce dávat nemohou, měla jsem jich dost a jsou bez efektu. Jestli mne bolest nepřejde (sama?), tam mne vrátí zpět k mé neuroložce.

Celkem jsem z toho jednání byla rozhozená, ale co mohu, že? V pátek jsem byla tedy na posledním obstřiku a injekci na bolest. Už odpoledne se bolesti krční páteře začaly dost silně hlásit. Já nevím, proč ty nejhorší a největší bolesti jsou většinou v noci? Bolesti gradovaly, že jsem opravdu dnes v noci vážně uvažovala o tom, že zavolám na pohotovost, ať mne odvezou třeba do nemocnice, jen aby mi někdo pomohl. Nespali jsme ani jeden, ráno jsme byli s manželem jak po bále.

On chodí na obstřiky či injekce, já pořádně nevím, co to má, k naší neuroložce. Šel tam i dnes ráno a sliboval, že doktorku přesvědčí o tom, aby se na mne aspoň koukla. Hurá, povedlo se mu to, i když paní doktorka neměla čas, byla jsem mimo pořadí, tak na mne koukla, dala mi něco na bolest a napsala jiné léky, protože ty, které jsem měla nezabíraly ani jeden. Jediné, co mi vždy na chvilku zmírnilo tu ukrutnou bolest, kterou bych nepřála ani nepříteli, byl paralen. Ten jsem si právě brala i v noci. Zvednout hlavu, abych se otočila, nadlidský výkon. Hlava na prasknutí, bolest i při zívání. To opravdu nepamatuji.

No, já jsem na úterý objednaná do nemocnice na kontrolní vyšetření tlustého střeva, ale jen na SIGMO, proto jsem si nemohla jít lehnout do nemocnice hned. Tedy mne paní doktorka objednala k ní po tomto vyšetření, já doufám, že všechno stihnu. Ještě ráno jdu ke kadeřnici, protože nemohu sklonit hlavu nad vanu, abych si ji umyla. Ta byla tak hodná, že přijde kvůli mně do práce dřív, aby mi vyhověla. Opravdu vidím, že ještě jsou hodní a ochotní lidé, za což jim děkuji.

Zítra mám tedy nabitý den, snad už bude jenom líp, já tomu věřím a dám vědět. Zdraví vás všechny bolavá Ježurka
 


Moje účinkování v kuchyni

18. března 2017 v 14:49 |  VAŘENÍ A PEČENÍ
Pravda je, že už zase denně vařím, až se ze mne kouří a také se občas snažím uplatnit některé změny v přípravě jídla nebo pečení.

Občas peču škvarkové placky, to jsem tady už psala, šla jsem si tedy nedávno koupit škvarky, že ty placky po delší době upeču. Měli jen půlkilové balení, tak jsem si říkala, že to nevadí, zbytek schovám na mrazák pro další použití. Když jsem škvarky rozbalila, tak jsem koukala, jestli jsem nekoupila špatně. Byly to selské škvarky, kde byla přidána paprika. Přiznávám se, že jsem se trochu bála, jak to bude chutnat, byly trošku do červena, ale chuť byla moc dobrá.

Tak jak vypadají - tedy doufám dobře, tak taky chutnaly.

Manžel má rád bramboráky, dělala jsem je v poslední době s krájeným hlávkovým zelím a kouskem uzeniny. Manžel si poručil změnu - ne hlávkové, ale kysané zelí. Proč ne?

I ty nám chutnaly a co zbylo, bylo brzy u manžela v bříšku. Hned po odpolední kávě.

No a dnes jsem si řekla, že vyzkouším nový recept, který jsem našla u Růženky z Itálie. Mrkvové šátečky mne upoutaly tím, že jsem kdysi dělávala mrkvové cukroví a pamatuji si, že nám chutnalo. No, šla jsem do toho, moc ingrediencí tam není, tedy to nebylo ani tak náročné. Jen 300 g mrkve, 300 g hladké mouky, 20 dkg tuku, špetka soli a prášek do pečiva. Napřed smíchat mouku s tukem, udělat žmolenku a přidat do všeho mrkev. Těsto nechat min. půl hodiny odpočinout v lednici a dělat šátečky, které se plní povidly. Celé se to pak jen obalí v cukru.


Byly toto dva plechy

tady už jsou šátečky v míse, obalené v cukru

a tady mám jeden ke kávě. Chutnaly i manželovi. Díky, Růženko.

Konce jsem přimáčkla vidličkou a kupodivu, drželo to krásně!

Přeji všem dobrou chuť a navzdory počasí krásný víkend. Vaše Ježurka

Ježčí emaily do sbírky pokračují

17. března 2017 v 15:34 |  JEŽCI
Už jsem tu delší čas neprezentovala emaily od vás, milých blogerek, které mi posíláte s nádhernými obrázky ježků. Jinak bych v životě nevěděla, kolik tvarů a nápadů s krásnými ježečky je, proto jsem za všechny moc ráda.

Sešlo se mi jich zde už tolik, že spěchám je vložit, než na některého krasavce zapomenu.

Ježek v dlani č. 304 od Otavínky

Ježurky s jahodami č. 305 od Evičky

Ježci z ovoce od Ruženky mají č. 306

Další krásné ježčí obrázky poslala zase Jarmilka. Tento má č. 307

další č. 308

Krásná série ježčích obrázků má č. 309

A tento černobílý obrázek č. 310


Ježky i s kytičkou mi poslala Miluška, mají č. 311

Další várka ježků od Jarmilky. Č. 312

Č. 313

č. 314

č. 315

č. 316


č. 316

č. 317

č. 318

č. 319

č. 320
Amo, všechny tyto ježečky, tematicky seřazené - jsou všichni z filcu, přišli od Jarmilky. Moc děkuji za tu krásu.

A dnes poslední obrázek. Ježeček s modrou od Otavínky má č. 321.

Také jste určitě netušili kolik podob může mít jedno takové krásné zvířátko jako je ježek. Za všechny moc děkuji. Kategorie obrázků se mi krásně rozrůstá a ani nepotřebuji moc místa, že?

Krásný víkend všem přeje Ježurka

Sobotní výletování syna

14. března 2017 v 16:40 |  VÝLETY
Syn se snachou moc rádi jezdí na výlety. Ano, po celotýdenní práci je to krásný relax. Nemusí to být daleko, ale jen nesedět doma. Také jsme dřív moc rádi jezdili, ne sice autem, ale vláčkem nebo autobusem, jo to byly časy. Dnes jdeme nakoupit jen do města a když jdeme pěšky, už nám to stačí. Manžel někdy nemůže ani dojít, ale říká, kdyby přestal chodit, tak to může zabalit.

Naši mladí si v sobotu vyjeli nedaleko, ale kdo to tady v okolí nezná, třeba se rád podívá na fotky.

Určitě jste o ní slyšeli. Tento kopec se jmenuje Komáří vížka, jede tam lanovka a je tam téměř vždy pěkně větrno. Vidíte, že tam byl v sobotu ještě sníh.

Vypadá to smutně, ponuře, ale v létě je tam krásně

Je tady i hotel, který má samozřejmě restauraci, taky si pamatuji, že jsme se tam vždy stavěli na kávu, případně něco navíc.

Na rozcestníky vidět sice není, ale sněhu je vidět stále dost.

A nakonec zase jedno selfíčko na památku.

Pak se vydali o kousek níže na hrad Krupka. Přiznám se, že tam jsme nikdy nebyli, i když to není daleko od Komáří vížky.

Syn si tam zapózoval a vidím, že tam z toho hradu moc nezbylo.

Nevím, zda byli i uvnitř, ale v okolí je vidět ta naše "měsíční krajina".
Je vidět, že je všechno pod horami, tak tam asi dlouho teplo nebude.

Snacha měla radost, že mohla zamávat z tamnějších hradeb.

Syn vyfotil i pomník J. W. Goethe, předpokládám, že byl někde v okolí.

No, tak jsme se prošli po památkách kousek od nás a i když ještě žádné teplo nebylo, určitě byli mladí spokojeni.

Vám všem také přeji krásné výlety, snad už na to bude lepší počasí, pořád nám to slibují, tak snad se dočkáme. Zdraví Ježurka.

Nedělní posezení

13. března 2017 v 16:01 |  RODINA
Včera jsem zase prakticky nebyla na PC. Krátce po obědě jsme se vypravili k dceři do Mostu, vnuk měl nedávno svátek, tak jsme si šli trošku popovídat, popřát, dát si něco dobrého, ale hlavně - užít se navzájem.

Pravda je, že jsme nebyli všichni. Syn se snachou a vnukem Lukym měli turnaj v bowlingu, tak jejich rodinu zastupovala pouze vnučka Lada, která pro tento účel přijela z Teplic do Mostu vlakem. A trefila!

Po příjezdu do Mostu toto nádraží vyfotila, aby bylo jasno.Usmívající se

Pak jsme všichni popřáli, předali dárečky a zasedli k prostřenému stolu, abychom si dali ke kávě i vánoční cukroví (které bylo pečlivě uložené v mrazáku) a bylo výborné. Pak následovaly jako vždy obložené chlebíčky, jednohubky, slané pečivu vlastní výroby (od dcery) a také přípitek - trošku vína, nebo co kdo si přál.

Jako motorová myš, ale doslova, mezi námi lítala Wallinka, jakou měla radost, že tam je tolik lidiček! Ale museli jsme být opatrní!

Wallinka byla zvědavá a nakukovala, co už je na stole, všechno muselo být kus od kraje, protože než stačíte říct "fuj", mohlo by být pozdě.

Laděnka se s ní chtěla vyfotit, ale je to opravdu divoch a chvíli neposedí

Pak na ni Terezka volala, aby ji na chviličku zastavila - a hurá, povedlo se!

Pak jí děvčata šla vedle nainstalovat mašli do vlasů. Pro jednoho je to vyloučeno, alě děvčata byla nakonec úspěšná, tak ji podržela dcera, abychom všichni viděli, jak jí to sluší!

Tak poseděli jsme, pokecali, pojedli a popili a byl taky čas jít domů. Naštěstí jsme nemuseli autobusy a tramvají, svezli jsme se autíčkem a byli brzy doma. Už jsme ani nic nejedli, nějak nám to stačilo, ale taky zmohlo, takže jsme byli včera fakt brzy v pelíšku. Pokud ještě dorazí nějaké fotky z oslavy, něco určitě dodám.

Krásné předjaří všem přeje Ježurka

Pořád se musíme mít na pozoru

11. března 2017 v 15:08 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Jak jsem včera psala o pánovi, který se mi vtíral do přízně, tak si představte, že to mělo dnes pokračování. Dopoledne mi volala jedna sousedka, která bydli v přízemí, že se před domem motal nějaký pán, který se s ní dal do řeči. Povídal, povídal a pak šel ke dveřím. Sousedka se ptala, jestli někoho hledá a on řekl moje jméno. Protože sousedka čte pravidelně moje články na blogu, byla v obraze a řekla mu, že jsme někam jeli, že nejsme doma. No, něco prý nesl.

Hned pak mi volala, na vizáži jsme se shodly a ptala se, jestli udělala dobře. Ano, moc jsem ji pochválila, já bych si nic nevzala, protože bych taky mohla na to doplatit, nevěřím, že by to byla pravda vše, co říkal. Doma jsem fakt přemýšlela a opravdu mi to jeho povídání nic neřeklo.

Tak si říkám, že ti všelijací "šmejdi" mají opravdu spoustu nápadů. Už jsem taky kdysi psala o tom, jak mi jednou - asi téměř před třemi roky - vtrhl doslova do bytu muž, který mi tvrdil, že dodavatel energie, se kterým máme smlouvu, končí. Tak nějak by měli být jeho nástupci.

Manžel hned odmítal jakoukoliv komunikaci, mně bylo trapné ho hned vyhodit. Zkrátka to dopadlo tak, že jsem si pak ověřila jak to je s tím mým dodavatelem energií a hned další den jsem smlouvu zrušila. Jak telefonicky, tak i emailem. Bylo štěstí, že jsem si tento email uložila.

Asi po půl roce se mi telefonicky zase ozvali jako by se nic nestalo. Řekla jsem, že smlouva byla hned další den zrušena, že mám i kopii, kterou jsem jim poslala. Paní se divila, ale už se neozvali.

Až nedávno, je to asi dva měsíce, mi volala zase nějaká paní, která se představila jménem a taky společností, kterou zastupuje. Byla to pořád ta samá společnost jako tenkrát a začala mi hned děkovat, jak jsme udělali dobře, že jsme přešli k nim, že mají bezkonkurenční ceny. Hned jsem ji zarazila, že to snad nemyslí vážně, že toto je skutečnost stará víc jak 2,5 roku, že mám doklady o zrušení. Poslala jsem jim je i s dalším emailem a zase se nikdo neozval.

Minulý týden mi volala pracovnice našeho dodavatele elektřiny, že už se třikrát o nás pokoušel ten samý dodavatel, abychom přešli k nim. Vysvětlila jsem to, jak to všechno bylo a paní mi řekla, že mi pošle dopis, co tam máme vyplnit a podepsat, aby už na nás nikdo nemohl. Byla to solidní nabídka na to, že tohle budou vyřizovat za nás a já už opravdu všechno i telefonicky odmítám.

Ale někteří jsou fakt nepoučitelní. Zase jsem asi před 10 dny slušně odmítla nabídku na dodávku energií, položila telefon a vzápětí mi přišla SMS zpráva, jak jsem neudělala dobře s odkazem na jejich stránky.

Takové blbiny by měli zakázat, toto přece není žádné podnikání, ale samé podfuky.

Buďme tedy stále opatrní a ve střehu! Jsem zvědavá, co vymyslí příště. Bohužel.

Co mne dnes potkalo

10. března 2017 v 15:30 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Ráno jsem si na dnešek uvařila, protože jsem měla opět cestu na středisko na obstřik pro změnu té krční páteře, protože jsem tušila, že si tam pobudu.

I.
Posadila jsem se vedle paní, se kterou jsme si hned padly do oka, na mnoho věcí jsme měli podobné názory. Taky pracovala celý život v chemičce, poradila, kudy nejlépe v chemičce na středisko, abychom mohli vynechat schody, paní tam má tu samou praktickou lékařku jako já.

Také jsme si notovaly v tom, jak si počínají naši muži v kuchyni, dokonce jsme částečně probraly i kandidáty na prezidenta. Paní byla těsně přede mnou a až v ordinaci jsme se domluvily. Paní dobře zná jednu moji sousedku, chodily spolu do školy, já se s ní znám také moc dobře, tak ji mám prý pozdravovat. Čekání uběhlo docela dobře, paní řekla, že byla ráda, že jsme se poznaly a nakonec jsem ještě málem vběhla do ordinace v botách. Zapomněla jsem se vyzout.

II.
Pak jsem se šinula jak slimák domů, foukal studený vítr až mne málem hnal dopředu, a vtom se z protější strany od stanice autobusu ozve pozdrav.

"Dobrý den", slušně jsem odpověděla a šla dál, protože moc krkem točit nemohu. Pán zavolal: "Vy mne nepoznáváte"? a přešel ke mně na druhou stranu. Pravdivě jsem řekla, že ne. "Ale já si vás pamatuji", bydlím tam dál, kousek vedle vás, bavily jste se spolu s mou ženou, vždycky jste se mi moc líbila". No, nemám ráda tyhle komplimenty už v mém věku, ale poděkovala jsem.

"Byla jste nakoupit?" ptal se pán. "Ne byla jsem na středisku, chodím tam s páteří", řekla jsem rovnou, protože jsem tu otázku čekala.

Začal mi vyprávět, že někdo z rodiny (už nevím kdo) byl v Irsku a přivezl odtud konopnou mast, ale tu pravou. Někdo (zase už nevím kdo) se s ní mazal a má prý po bolesti. Jestli prý chci, že mi jednu přinese, když bydlí kousek vedle. Hned ochotně prý zavolá dědovi. Volal (tedy aspoň to tak vypadalo), kolik prý jich tam ještě mají, jestli ten jeden pán přišel - ano - a zaplatil - ano. To už se mi zdálo divné a hned říkal, že mne děda pozdravuje. Už jsem si říkala, jestli je normální. A děda asi po něm chtěl něco koupit, on mu říkal, že tolik u sebe nemá a nebude se vracet. Vytáhl z kapsy pomuchlané peníze, kde byla i tisícovka a jiné peníze a ptal se mne, jestli mám u sebe peníze. Řekla jsem, že ano, jestli prý bych mu nepůjčila dva tisíce? "No, tolik já nemám, tak stovku nebo dvě", říkám, to už jsem zavětřila. Jel si prý si zaplatit pojištění či co, tak čekal na autobus a prý tak za hodinu zazvoní a přinese mi tu mast. Nic za ni nechce, pro mne prý by to bylo zadarmo, protože prý jsem se mu vždycky líbila.

Chápete to? To už bylo příliš a hned jsem to vyprávěla doma manželovi. Říkali jsme si, že si mne asi spletl, protože já jsem si opravdu nevybavila vůbec nic a taky byl proti mně dost mladší. Byla jsem rozhodnutá, kdyby dole zvonil, dělat mrtvého brouka. Naštěstí nikdo nezazvonil. Zajímavé praktiky, že?

III.
A do třetice smutná událost. Po obědě, když jsem telefonovala s maminkou, slyšela jsem, že mi stále někdo volá, znovu a znovu. Omluvila jsem se mamince, že to bude asi něco důležitého a koukla, kdo to volal. Byla to ta bývalá sousedka, jak jsem o nich psala před týdnem. Chtěla mi sdělit, že včera večer její manžel zemřel. I když jsme to všichni čekali, přišlo mi to moc líto, ale jemu už bude určitě líp, protože toto už nebyl život.

Vidíte, jak jsem měla dnešní den bohatý na zážitky, i když ne všechny dobré. Zdraví všechny Ježurka.

Už mne to nebaví

8. března 2017 v 16:45 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Dnešní datum - to bývalo dřív hodně veselo, tedy hlavně v práci. Myslím, že se už tolik MDŽ neslaví jako dřív, protože oficiálně se slaví jak Valentýn, tak i Den matek. Jak jsem zjistila, nějak se to hodně spojovalo s dřívějším režimem.

Někteří mají zato, že tento svátek vymysleli komunisté. My však víme, že ne a já osobně si myslím, že mají právo na poděkování taky ty ženy, které nemají děti a třeba nejsou ani momentálně zamilované. My doma tento svátek neslavíme, ale když jsem chodila do práce, to bývalo hodně veselo. V práci jsme dostaly kytičku, někdy i něco malého k tomu a určitě jsme se sešli všichni, tím myslím i vedoucí a naše drahé polovičky někde na tanečku, kde ovšem slavili hlavně muži. Myslím, že tím se to zprofanovalo a proto už tento svátek třeba neslavíme ani my. Máme-li chuť na něco dobrého, tak si vždycky nějaký ten důvod najdeme, nemusíme čekat na povel, ne? Každému jak je libo.

Já bych stejně dnes moc chutí do slavení neměla, protože se zase na nás podepisují ty stálé změny počasí.

V pondělí jsem šla na poslední obstřik bederní páteře, tam nastalo opravdu zlepšení a podstatné, ale asi se mi to všechno rozbouřilo v těle natolik, že se bolest přestěhovala nahoru. Nemohu otočit hlavou pro bolest, já vím, že se mohu otočit celá, ale přece jenom… Paní doktorka byla v pondělí tak hodná, že mi ještě jako bonus dala obstřik i na tu krční páteř, zjistila, že to je zablokované, tak tomu trošku pomohla a pozvala mne ještě na další den, že mne chce vidět. Tak jsem tam byla i včera. Další obstřik a injekce na bolest a ještě prý dostavu na víkend, takže další v pátek. Také mi napsala léky na bolest, ale já bych byla raději, kdybych je nemusela brát. A dnešní den jsem ale už musela. Nejde to. A pak prý mám z loňského roku vybráno, ach jo, vždyť se vždy vyrojí něco nového, jiného a skončí to vůbec někdy? Bolest mi vystřeluje nejen do hlavy, která se mi točí, ale i do ucha a ani se mi moc nechce sedět u PC. Fixační límec stále nosit prý nemohu, měla jsem ho tři dny a teď už jen po chvilkách. No, copak to opravdu nikdy neskončí? Třeba to bude lepší, až se ustálí počasí, já jsem optimista a stále věřím, ale věřte mi, že mne to už někdy opravdu nebaví. Ale nedám se.

Srdečně všechny zdraví opět bolavá Ježurka

Kam dál