Ještě jednou v restauraci

Pondělí v 14:47 |  RODINA
No, já nejsem moc často na obědě v restauračním zařízení a včera jsem si připadala už pomalu jako hospodský povaleč. Ano, opět jsme šli na oběd do restaurace, tentokrát ovšem u nás, v Litvínově.

Manžel má ve středu narozeniny, nechtěl, abych něco chystala doma, tak jsme si objednali stůl opět v restauraci, ovšem bylo nás podstatně méně. Jenom sedm. Naši "Pražáci", tedy Luky a Lada tam nebyli, protože jsme se viděli v pátek, vnoučátka dědovi popřála a předala i dárečky, tak proto nás bylo méně.

Tak to jsou milé dárečky od dětí a vnoučat, převažuje dobré papání, taky něco na očistu těla, tričko jeho milované Sparty a svíčky, pořádně velké, protože u nás se každý večer zapaluje svíčka.

Ten talíř vlevo je můj, jinak to moc dobře fotit synovi nešlo

Tady je vidět druhá strana stolu, tedy dcera s dětmi

To se snažila dcera o selfíčko, ale je jí tam vidět je kousek vlasů, ale to prý stačí. Já netušila, že se bude fotit, proto nemám můj typický úsměv. Ne, nebylo mi nic, vše v pohodě.

Najedli jsme se všichni do sytosti, pochutnali jsme si a odešli, vlastně odjeli s plnými bříšky.


Ještě jen pro úplnost sem dávám oběd, který měl manžel, když jsme byli na obědě v pátek v Praze, byl to plzeňský guláš a manželovi opravdu hooodně chutnal, vzkázal poděkování kuchaři.

Tak, teď máme až do Vánoc padla, pak se sejdeme všichni u nás, doufám, že opět na krůtě k obědu a odpoledne všichni u stromečku pro dárky.

Tím tedy končím a všechny moc zdravím. Vaše Ježurka

 

Velký den pro nás všechny

Sobota v 15:54 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už jsem tady avízovala, že jsme měli před cestou do Prahy na promoci Lukyho. Vyspali jsme se do růžova, venku svížilo sluníčko. Já i druhá babička jsme se na chvíli vrátily domů od kadeřnice a pak už byly před našimi dvě auta, do jednoho jsem nastoupila já a do druhého manžel, a jelo se. Ano, do Prahy. Měl to být seuper den a taky byl. Vyjeli jsme v 10,30 hod. a vrátili se krátce před 19,00 hod.

Zajímá vás, proč jsme byli rozděleni? Protože v každém autě byly tři osoby, tak aby se v jednom autě nemačkalo pět lidiček, tak jsme se rozdělili.

Do Prahy jsme dojeli všichni včas, jeli jsme v tandemu stále za sebou, ještě chvíli jsme počkali v hale a pak jsme se už mohli všichni odebrat do auly školy, kde už jsme jednou Lukymu na promoci byli.

Celá akce trvala hodinu. bylo absolventů dost, ale byl to hezký proces. Začali hymnou, která byla živě zpívaná a taky studentskou hymnou. Ta zpěvačka byla úžasná. My seděli tentokrát hned v přední řadě, tak jsme všechno krásně viděli.

Luky s úsměvem

Končí jedna důležitá etapa života a končí pro Lukáše úspěchem. O vous mu utekl červený diplom, ale to není nejdůležitější, že? Zvládl vše v termínu a dobře, hned sehnal práci a je spokojený.

Odtud jsme se svezli třemi auty na objednané posezení a k obědu do restaurace Kolkovna ve Stodůlkách, kde jsme byli už párkrát a vždy jsme byli spokojeni.

Dary a přání jsme Lukymu předali, ale toto přání je specifické, dostal ho od maminky jeho dívky a mne to tedy úplně dostalo. Po otevření přání totiž spustila písnička od známé skupiny, která se mi moc líbí - začíná - Promovaní inženýři. Když jsme měli skleničky v ruce, že připijeme Lukymu na zdraví, půjčila jsem si tohle přání a otřevřela. Zahráli jsme si k přípitku a hned nám bylo všem moc dobře.

Musím ale ukázat, jak jsme byli spokojení a šťastní ještě před tou písničkou. Šli jsme se všichni zase fotit tam, kam směřovali i ostatní - vlastně už inženýři a kde jsme se fotili i při poslední promoci.

Organizaci opět měla v režii Laděnka, i když byla nemocná a hned poté jela ležet domů, tohle jako vždy zvládla krásně.

Tady je náš nový inženýr, s ještě teplým diplomem

Pak prý se vyfotí dva páni inženýři - otec se synem

A kdo měl po Lukym největší zásluhu? Ano, rodiče.

A hned za nimi byly na řadě babičky

a nesměl chybět ani děda, vždy měl Luky jen jednoho, ten druhý už je hodně dlouho na obláčku

Nesmí chybět ani jeho přítelkyně, už jsou spolu hodně dlouho

chodí spolu tuším sedm let a z toho tři roky spolu bydlí. Stále mají krásné vztahy, tak jim držíme palce, aby jim to vydrželo.

Tady se k nim přidala Lukyho sestra - Lada.

Ještě tady Laděnka se svou maminkou

Lukášek s rodiči a babičkou od své přítelkyně Ivanky

A to jsme my všichni, co jsme se tam sešli. Do restaurace ovšem nás přijelo deset, Laděnka prý byla ráda, že mohla už do postýlky, nic moc jí nebylo, tak jí držíme palečky, aby se uzdravila brzy.

No, tak už končím.Snad se vám budou fotky tak líbit jako mně.

Krásný podvečer přeje Ježurka

Proč je dobré nosit mobil?

14. listopadu 2018 v 14:24 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Není to tak dlouho, co jsem tady psala, jak jsem si nejspíš přisedla v autobusu mobil. Jinak jsem to neviděla, jedině, že se to muselo stát takhle. Syn mi obstaral hned nový, zprovoznil a tak jsem ho ještě požádala, aby mi někde koupil na ten mobil obal, aby víc vydržel, ale pro jistotu jsem při ranním nákupu nechávala mobil doma. Stejně mne rodina volala vždy odpoledne nebo k večeru a ti ostatní ať si zavolají později, no ne?

Tak zůstával mobil doma, vždy po příchodu jsem se koukla a dobrý, nikomu jsem nechyběla. Dnes ráno jsme se vypravili s manželem jako vždy ven, ale mobil jsem si vzala sebou. Manžel šel na neurologii na obstřik a já byla po roce objednána na oční, protože mám tu moji VPMD (věkem podmíněná makulární degenerace) a mám strach, protože vidím na mamince, jak je to strašné, když téměř nic nevidí. Jedno oko slepé úplně a na to druhé vidí jenom mlhu. Tam mi naštěstí doktorka potěšíla, že se můj zrak od poslední kontroly nezhorši. Tak aspoň zase jedna dobrá zpráva.

Tak teď jsem to vzala oklikou kolem Brna, ale už se vrátím k mobilu. Včera v podvečer mi došla SMS zpráva, že Česká pošta převzala pro mne balík k doručení. Objednávám si celkem pravidelně pomůcky, abych mohla fungovat aspoň s tou stomií. Ráno jsme se tedy vydali před osmou na zdravotní středisko, které nemáme daleko. Tam mi opět pípla v 8,05 hodin zpráva. Ano, hádáte určitě dobře. Byla to opět zpráva, že mi dnes bude balík doručen. Tak a co teď? Kdy tedy přijedou? Vzápětí jsem měla jasno. Bylo 8,15 hod a zvonil mi mobil, že mi vezou balík, jestli jsem doma. "Ne, nejsem, protože jsem dostala teprve v 8,05 hod. zprávu, že balík přijde, ale nečekala jsem, že už za 10 minut bez předchozího varování. "

Objednávám si vždy pomůcky tak cca na 2 měsíce a pro nás už je tento balík na nošení těžký, tak vždy požádám pošťáka, aby mi ho vzal nahoru, protože balík není převázaný, tudíž ho musím vzít oběma rukama a já bez zábradlí ty schody k nám nedojdu. A manžel též ne. Když nejsem doma, tak to u nás praktikují tak, že ho dají zpět na poštu, ale oznámení o tom mi dají do schránky ještě další den.

No, tak jsem neváhala, požádala jsem pana pošťáka, aby zazvonil na sousedku, že jsme s manželem u lékaře a jejich upozornění přišlo opravdu pozdě. Sousedku jsem doma chytla, bylo po ránu, tak ještě nikam nešla nakupovat a vysvětlila jsem jí situaci. Uff, to jsem byla ráda, že jsem ten mobil dnes sebou měla, aspoň jsem to všechno vyřídila rychle a hlavně dobře.


Ještě poznámka. Dnes je u nás krásně, svítí sluníčko, i když byla po ránu už pěkná zima.

Krásné dny vám všem přeje Ježurka

 


Změna je život

11. listopadu 2018 v 14:48 |  TÉMA TÝDNE
Tak jsem se na poslední chvíli rozmyslela, že vlastně mám taky co napsat na toto téma, i když jsem už víc jak dvacet let v důchodu.

Pracovala jsem většinu času v chemičce a více méně na jednom oddělení. Bylo to ve fabrice dost důležité oddělení, já měla na starosti vyřizování dokladů zaměstnancům závodu i i externím. Tedy vedle stolu okénko, kam chodilo vyřizovat různé doklady hodně lidí. A tenkrát jim bylo v podstatě jedno, že tam máme napsáno taky polední přestávku, ale zkoušeli to stále.

Je pravda, že jsem si někdy říkala, proč nejsem jako kolegyně, která styk s lidmi měla jen opravdu málokdy, ale na druhou stranu mi to nevadilo, byla jsem ráda, že mám pořád co dělat.

Když přišly změny v roce 1989, tak se i u nás měnilo hodně. Třeba vedoucí odboru vyšší i nižší. Pak se děly věci a na jedné odborové schůzi (tam jsme museli všichni) se navrhovaly změny ve vedení. Stalo se něco, s čím jsem nepočítala. Můj už nově jmenovaný vedoucí mi navrhl, abych dělala vedoucí oddělení a jeho zástupkyni. Přiznávám, že jsem měla sice čas na rozmyšlenou, ale spát jsem stejně nemohla.

Dřív jsem vedoucí dělat nesměla, proto jsem s tím nikdy nepočítala a teď najednou tato změna? Měla jsem z toho strach, přiznávám se, protože jsem byla vedoucí závodní stráže, kde sloužily převážně ženy a byla to ozbrojená složka. Ženy to byly většinou starší, a já se přiznám, že jsem se obávala, abych se pod něco nepodepsala. Měla jsem pod sebou čtyři směny a jednu ranní. Cca 110 lidí. Šéf mi dal docela velkou pravomoc, mohla jsem rozhodovat o tom, koho přijmeme nebo propustíme, případně potrestáme. No, šéf se dělal hezkým a já musela být za tu horší.

Ale nakonec jsem to přežila, práce se mi líbila, snažila jsem se být maximálně spravedlivá ke všem stejně, ale určitě to znáte, že to není vždy jednoduché. Ale můj vedoucí byl na druhé straně na mne hodný. Navíc mi přidal ještě funkci ekonoma oddělení a taky mi za to přidal na platě a díky tomu jsem si pak polepšila i důchod.

Na práci vzpomínám ráda a jsem ráda, když se ještě po dvaceti letech ke mně hlásí mí bývalí zaměstnanci a 99 % jich na mne vzpomínají rádi.

Tolik jsem se této změny bála a nakonec vše dobře dopadlo.

Krátké zprávy

9. listopadu 2018 v 14:17 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Psala jsem o mém vyšetření na dvou místech a dlužím odpověď. Ve středu mi přišla zpráva o kolonoskopii a následné histologii mého tlustého střeva. Je vše v pořádku a další kontrolu mi doporučili za tři roky, což si myslím, že je dobrá zpráva.

Když vidím, jak se kácí už v našem lese, nejsem z toho moc dobrá. Dnes mi dcera mého bratrance z Ostravy hlásila na Meassengeru, že bratranec včera zemřel. Je mi to líto, dost jsme se v mládí užili, jezdili jsme na prázdniny všichni k jeho dědečkovi na Vysočinu, tam se užilo legrace!


Našla jsem si tuto fotku, dobře se mi zapsala do paměti. Ten potůček tekl před domečkem, byl to takový srub, hodně starý, ale pro nás to bylo kouzlo. V potoce chytal bratránek pstruhy rovnou do ruky, na to se nedá zapomenout. Na fotce jsem zprava já, sestra a bratránek. Bráška byl ještě "na houbách".

Sestřenka, tedy jeho dcera mi říkala, že s ním jezdila po doktorech a prý říkali, že mu nic není. On byl nemocný už delší dobu, ale ne na umření. Tak to je asi normální stav našeho zdravotnictví, bohužel.

No, naštěstí se mám na co těšit. Za týden jedeme do Prahy na promoci vnuka Lukáše. Tak snad do toho nic nepřijde, jak do toho našeho plánovaného scuku s Kitty.

Všechny vás zdraví Ježurka

Radosti a strasti našich zvířátek

7. listopadu 2018 v 13:19 |  Kočičky a jiná zvířátka
Nedávno jsem psala o kočičce jménem Julinka, která teď žije u druhé babičky a také u syna a snachy. Popisovala jsem zdravotní strasti, jak s ní byli na zvířecí klinice v Praze. Kočička to nemá jednoduché i dál.

Včera mi poslala snacha SMS zprávu, že jsou s Julinkou zase u doktora, že dostává kapačku. A proč? No, nechtěla žrát, chudinka. Je takk hodná a trpělivá. Ptala jsem se, jak ji zklidnili, aby držela, ale nemuseli. Ona je opravdu hodně trpělivá, o to víc je nám jí pak líto. No, posuďte sami.




Trpělivá Julinka

Dnes musí s Julinkou ještě jednou na kapačku, ale v noci prý spala. Dostala včera ještě domů léky, vše bez problémů vezme a když jí pak dali nažrat, tak prý se do toho jídla pustila s takovou vervou, jako by nejedla týden. Dostala prý nějaký lék, který prý byl malý asi jako atom a syn ho měl rozdělit na osm dílů. To prý byla hotová alchymie, ale podařilo se jen na sedm dílků. Tak uvidíme, snad bude zase lépe, držíme jí všichni pěsti.

Na druhé straně vám popíši, jak akční je Wallinka, pejsek naší dcery. To jsem taky už zmiňovala, jaký je to divoch a nevydrží opravdu v klidu. Jak něco najde, musí to prozkoumat.

V neděli prý přišla za dcerou do obýváku a přinesla jí krém na tělo. To ona se vždy moc ráda pochlubí. Dcera jí ho samozřejmě zabavila a ona zase odběhla a za chvíli měla v tlamičce zase něco. Už moc nescházelo a málem ochutnala pálivé žvýkačky, už je měla ožužlané. Tak ji dcera opět vynadala, žvýkačky sebrala a Walli zase odběhla, aby se za chvíli zase objevila s něčím v tlamičce. To ale dceru vyděsilo. Měla krabičku léků, už pěkně ožužlanou, málem si už jeden prášek vyzkoušela. Pak dcera zjistila, že vše si vyndala z batohu vnučky, ale ten byl uzavřený. Ona si dokáže otevřít i suchý zip.


No vidíte, se zvířátky jsou nejen radosti, ale i starosti, konečně tak jako je to s námi, lidmi, že?

Zdraví všechny Ježurka

Budou výsledky?

4. listopadu 2018 v 14:09 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Psala jsem tady o tom, že jsem byla objednaná na začátek října na kontrolní kolonoskopii do Kladna. Další den jsem byla propuštěna domů a sestřička mi přišla se zprávou říct, že si mám za tři týdny zavolat na endoskopiské oddělení, jak dopadla histologie, protože mi tak ostatně jako vždy, odstranili jeden mrňavý polyp, měl 8 mm, ale vše se posílá na histologii. Sestřička mi zjistila i číslo telefonu, abych si mohla zavolat jak to dopadlo.

Tak jsem si konečně vzpomněla v pátek a zavolala. "Ano, máte to tady", řekla mi sestra, můžete se pro to zastavit. "Ale já jsem z Litvínova", řekla jsem sestřičce v nemocnici v Kladně.

"Jen mi řekněte, jak to dopadlo," řekla jsem, ale odpověď sestry mne zaskočila. Ptala se mne napřed jestli jsem to já, tedy jméno odsouhlaseno, pak se mne ptala na adresu, ale bohužel. "Ale já Vám to neřeknu," řekla, tak vám to pošlu poštou, adresu si odsouhlasila a já budu čekat.

Mnohokrát mi už dělali histologii na mé polypy z tlustého střeva a vždy byly negativní, tak nevím proč s tím sestřička dělala takové drahoty.

Minulý týden jsem byla opět po dvou letech na mamografii, kam jezdíme s dcerou. O tom už jsem taky psala. Je tam teď vše zjednodušeno, nemusí se čekat, až si pan doktor výsledky mamografie z kontroluje, můžeme jet hned domů. Prý dostaneme sms, pokud bude vše v pořádku. V opačném případě zavolají. Jen zase připomenu, že jsem doteď měla vše v pořádku. Sestřička mi dokonce řekla, bude-li se mně chtít, mám přijet zase za dva roky. No, řekla jsem jí, že se mi nechce nikdy, tak nevím.

Když mi asi po hodině, co jsme byly doma, zavolala dcera, jestli jsem už dostala sms zprávu, řekla jsem po pravdě, že ne. Dcera ano. Po dalších cca dvou hodinách mi volala s tímtéž dotazem znovu, že ta její kamarádka, co byla s námi, už také dostala zprávu, že je v pořádku, ale já stále nic. Zato dcera dostala tutéž zprávu ještě jednou. Asi to spletli.

No, mně opravdu nic nepřišlo, ale také mi nikdo nevolal, že by to nebylo v pořádku.

Tak nevím, proč zase žádná zpráva, ale já věřím, že vše bude v pořádku jako vždy, ale snad mi to někdy pošlou i písemně. Ostatně mé gynekoložce by měla už přijít písemná zpráva o výsledku mamografie.

Tak to vidíte, já už raději nikam nechci!

Zdraví vás Ježurka

Stále se něco děje

30. října 2018 v 19:44 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Už jsem tady nedávno avizovala, že se bude u nás opravovat střecha a v zápětí došlo i na výměnu balkonů, které už byly v kritickém stavu.

Se střechou jsme si fakt užili rámusu, já vím, že je to třeba, ale snad už budou končit. Ze začátku měli na všechno dost času a v práci se zrovna nepřetrhli a teď ke konci pracovali i o víkendech, ale jak! Ten kravál byl už fakt moc i v neděli a až tak, že jsem nemohla nejen telefonovat, ale ani jsme si nemohli něco říct s manželem, to byla snad sbíječka a rovnou nad naší hlavou. Manžel už říkal, že ta střecha snad bude zlatá!

Taky jsem psala o tom, že jsme byli vytopeni, měli to nahoře přikryté plachtou, ale jak byl cca 22. září ten hrozný vítr, tak nám zapršelo do bytů, bohužel, u nás na patře všem třem a v těch prostředních to proteklo až do 1. patra. Pak chodila pracovnice firmy a zjišťovala škody, vše fotila, aby to mohli předat pojišťovně.

U nás jsme měli fleky v chodbě a taky v obýváku. Právě dnes se přihlásil pán z pojišťovny, který si vše vyměřil a i ofotil, aby mohli vypočítat škodu. Teď jen nevím, jak a kdo to dá do pořádku, to se ještě uvidí. Nám prý pojišťovna pošle peníze a opravu si musíme zajistit sami včetně úklidu, tedy buď sami, nebo sehnat firmu. No, to mne fakt moc nepotěšili.

Brzy se mi mají ozvat další řemeslníci, tentokrát na koupelnu. Týden prý zase bude rambajs a binec. Budou koupelnu předělávat tak, že místo vany jsem si objednala sprchu, protože do vany už se mi těžko leze a koupat klasicky se stejně nemůžu. Tak už se těším, až to bude všechno za námi, ale budeme to muset vydržet. No, doufám, že pak bude chvíli klid, ale to už jsem hodně vepředu.

Snažila jsem se trošku vyfotit ten náš nový balkon, ale chtělo by to zvenku, a ne tak, jak jsem to fotila já, tedy byla jsem na balkoně a tak to tedy není moc vidět.







Tak, příště to vyfotím líp, slibuji.

Chtěla jsem dát tento článek ke zveřejnění, ale už jsem to nestihla. Prozváněl syn, že jedou pro nás a jeli jsme do Mostu na hřbitov. Syn se snachou jezdí pravidelně na hrob táty, tedy mého prvního muže a pak jsme jeli na druhý konec hřbitova do míst, kde jsou vsypy, tak jsme zapálili svíčku manželovo bratrovi, tedy mému švagrovi. Odpoledne byla pěkná zima a dost nás to vyfoukalo, ale splnili jsme, co jsme měli.

Klidnou dobrou noc vám všem přeje Ježutka

Boží dopuštění

27. října 2018 v 14:58 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Sobota. Řeknete si, že je to den jako každý jiný. Ale pro nás ne, přece to máme dnes trochu jinak. Jednak nechodíme do města nakupovat, byť jen chleba, ale většinou vařím, o víkendu i polévku, peču a peru. Dnes jsem si libovala, že to bude volnější. Těsto na "můj" štrúdl jsem si udělala včera a dala přes noc odpočinout do lednice. Jablka mi nedávno přinesl syn z vlastní zahrádky, které jsem ihned zpracovala na mrazák, tak to dnešní pečení nedá moc práce.

Těsto jsem rozválela, naplnila a jednoduše upekla. Pohoda. Pak jsem jen vařila kuřecí vývar a hlavní chod jsem také vyndala z mrazáku.

Tak jeden úkol splněn.

Polévka mi také nedala moc práce, maso vařím v tlakáči, tak to bylo brzy. Zavařit a hotovo.

Měli jsme čas, tak jsme si ještě před obědem umyli nádobí. Manžel je mistr ve smažení cibulky, tak ji usmažil a já dala ohřát červené zeli na kamna a knedlíky, plněné uzeným do mikrovlnky.

Když jsem utřela nádobí, začala jsem připravovat oběd na talíře. Ještě si vezmu slánku, kdyby bylo potřeba, tak otevřu dvířka od kuchyňské linky a v tom rána, že by se ve mně krve nedořezal. Napřed jsem se lekla, co to bylo, ale to opravdu nešlo přehlédnout. Manžel se taky rozklepal a teď jsme viděli tu spoušť. Zelí, kam se podíváš. Na zemí, na kamnech na zdi, na kachličkách vedle sporáku, no prostě všude.

Kolikrát jsem manželovi říkala, aby mi nedával odkapávač nahoru na linku, že ho můžeme shodit, když tu linku otevřu. A právě to se teď stalo.

Toto je naše kuchyňská linka. Manžel, když na chvíli odkládá odkapávač, tak ho dává tady vpravo na tu linku nahoru nad kamna.

Tentokrát ji dal vedle a kus přečníval, tak když jsem otevřela nic netušíc dvířka, byla to ta řána. Odkapávač na zemi a všude okolo zelí. Aby bylo lépe vidět, bylo červené.

To je náš odkapávač a je vidět, že to zelí bylo fakt všude.

Jen jsem nebyla tak duchapřítomná a nevyfotíla jsem ten binec hned. Až bylo uklizeno. No právě, museli jsme s manželem oba přiložit ruku k dílu a vše uklidit.

Takto to vypadalo. Jak ten odkapávač letěl, bacil do lžíce, která byla v zelí a ta ho rozprostřela všude, kam se dalo. Tak jsem si řekla, že je vlastně dobře, že to nezavadilo o vařečku v té usmažené cibulce, to by byl větší binec a hlavně hodně mastný.

Manželovi se z toho všeho udělal hodně zle, že ani nemohl dojíst celý oběd. Škoda, že?

Tyto dva knedlíky už nedal, ale prý si je ohřeje k večeři jako předkrm.

No, je vídět, že se nám občas přihodí nějaké zmatky, ale co naděláme. Ještě, že manžel nedostal infarkt. Lekl se opravdu hodně. Ale věřím, že příště už dá odkapávač i na chvíli na své místo, které rozhodně není na lince.

Přeji krásný celý víkend. Vaše Ježurka

Krásný zážitek

24. října 2018 v 16:22 |  RODINA
Moje děti mají rádi Čechomor, hodně rádi. Dokonce se líbí i mé mamince, které je devadesátosm let. Jak se ttedy koná jejich koncert někde v dosahu, tak si to nenechají ujít.

Tentokrát měl Čechomor koncert v Praze v Rudolfínu s třicetičlenným orchestrem. Syn, snacha i dcera byli moc spokojeni. Krásný koncert v nádherném Rudolfínu, to nemělo chybu. Po každé písničce měli aplaus ve stoje.

Tak přidám aspoň pár fotek z tohoto krásného nedělního výletu do Prahy.

Lidí bylo všude dost.


Další fotka Prahy

Už je Rudolfínum před námi

Už se moje děvčata blíží

A jedno selfíčko, prosím

To už je uvnitř

Ještě krásný strop

Ještě prázdné orchestřiště

Už se čeká

Nádherný obraz



Kam dál