Hlášení z nemocnice 5/5

Pátek v 16:49 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím všechny,

CT vyšetření nakonec nepotvrdilo předešlou diagnózu zúženého střeva, takže jsou doktoři zase... ne úplně na začátku, ale rozhodně ne na konci pátrání, jak se předtím zdálo. Babičku tedy čeká další vyšetření a propuštění z nemocnice se opět odkládá. Proto prosím, pokud s ní budete mluvit, nebo jí psát, neptejte se jí, kdy půjde domů. Všechny nás to samozřejmě zajímá, ale nikdo to zatím neví a už je z toho, chudák, sama celá frustrovaná. Zatím to předběžně vypadá na pondělí, případně úterý, ale takových předpovědí už to bylo, než si to lékaři vždycky pro jistotu radši rozmysleli, takže... Věřme tomu, že napořád tam nezůstane a až bude doma, tak bude doma. :)

♥,
L.
 

Hlášení z nemocnice 4/5

Čtvrtek v 16:15 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím čtenáře,

... a přináším další novinky ohledně vývoje babiččina stavu. Kolonoskopické vyšetření, které jsem zmiňovala minule, ukázalo, že ty její chronické záněty tlustého střeva jsou dle všeho způsobené tím, že ho má na jednom místě zúžené. To je ale problém, který se se dá řešit - buď opět kolonoskopicky (v podstatě "manuálním" roztahováním), nebo chirurgicky. Zatím to vypadá tu první, méně invazivní možnost, ale před chvílí byla babička ještě pro jistotu na CT vyšetření a zítra se na základě výsledků dozví, co, jak a kdy. Hlavní je, že zánět zatím ustupuje a dalšímu teď lékaři ví, jak předejít.

♥,
L.

Hlášení z nemocnice 3/5

13. dubna 2017 v 19:33 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím všechny čtenáře,

situace se zatím moc nezměnila - babička nadále zůstává v nemocnici, a protože se zánět nelepšil, dostala antibiotika a byla odeslána na další kolonoskopické vyšetření. Teď se tedy čeká na to, až nové léky zaberou, a byť je už jasné, že velikonoční svátky babička stráví v nemocnici, pokud všechno zafunguje, jak má, mohla by se domů dostat někdy v průběhu příštího týdne.

Všechny vás každopádně moc pozdravuje a obě přejeme:

 


Hlášení z nemocnice 2/5

7. dubna 2017 v 16:12 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Opět zdravím všechny čtenáře,

a přináším novinky ohledně babiččina stavu. Vzhledem k tomu, že lékaři čekají na výsledky všech možných odběrů a kultivací, vypadá to, že se její pobyt v nemocnici opět protáhne - je potřeba zjistit nejen to, co ji vlastně trápí, ale hlavně jak a čím tu infekci zahubit... a to vyžaduje čas. Každopádně, dnes se babička přestěhovala do nadstardardního pokoje, kde bude mít jak klid, tak soukromí, a léčba pokračuje. Říkala mi, že začíná pochybovat o tom, že ji pustí do Velikonoc, ale kdo ví - jako optimistka doufám, že bude doma dřív.

Všem přeji hezký víkend a především pevné zdraví. Usmívající se

♥,
Lada

Hlášení z nemocnice 1/5

5. dubna 2017 v 16:54 | Lada |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Zdravím čtenáře a čtenářky babiččina blogu,

pokud si vzpomínáte, v tomto článku se babička nedávno zmiňovala o tom, že jí zjistili zánět v tlustém střevě. Když byla v pondělí v nemocnici na kontrole, lékaři se rozhodli, že si ji tam pro jistotu ponechají a odléčí ho u nich. Včera, po výsledcích krve, jí nasadili prášky, ještě k tomu prý zvažují přidat antibiotika, a dřív než o víkendu ji domů nepustí - vše bude záležet na tom, jak rychle bude léčba zabírat.

Držte tedy babičce palce, ať jde všechno jako na drátkách a brzo ji máme zpátky.

♥,
Lada

Jarní kvetení

4. dubna 2017 v 16:59 |  JEN TAK
Koukám z okna, zatím venku nic moc nekvete, ale už se rozbaluje zlatý déšť a břízy se zelenají. Tak jsem prošmejdila tu moji květenu doma a myslím, že to zatím vypadá dobře.





Orchideje mi kvetou všechny. Tedy pardon, jedné jsem ulomila větvičku, tak tam není nic, ale jinak se rozkvetla i ta mini - to je ta poslední.

Lopaťák taky má dva květy



a fialky začínají. Teprve kvetou tři, čtyři ještě spinkají.

To jsou moje kvetoucí zatím všechny, ale dělají mi radost. Vám všem hodně radosti přeje vaše Ježurka.

Co kocouři a jaro?

2. dubna 2017 v 15:43 |  Kočičky a jiná zvířátka
No, jistě tušíte, že odpovím, že se s jarem u kocourů nic nezměnilo. Stále si chrupkají ostošest a jsou rádi, když přijde panička z práce domů.

Kocouři zkoumají nové kamarády - sežrat nebo nesežrat?

Jejich nejmillejší činnost, ale roztomilá, že?

Floriánek po probuzení je moc milý.

Jako miminko

Spíme na jedno oko, druhé je ve střehu

Hezky přikrýt a pokračujeme

Obrátím se na druhou stranu, ne?

Sladký spánek chutná pořád

A trošku do patra, taky dobrý

Juliánek měl zase nemocné očičko a Ladě dalo práci sehnat tu správnou mastičku. Tu co měla od kočičí doktorky napsanou prý už nevyrábí, tak znovu pro nový předpis

ale vyplatilo se, už se očičko zlepšilo.

Tady je vidět, že i kocouři přemýšlí. Lada byla dva dny po sobě celý den na služební cestě a tak jí po příchodu zalehli nohy, aby už zůstala doma.

Potěšili jsme se tedy s kocourky a už je necháme v klidu odpočívat a půjdeme raději na nádherné jarní sluníčko. Krásný zbytek víkendu přeje Ježurka

Je to zlatíčko

31. března 2017 v 13:47 |  RODINA
Včera přistála na našem společném účtu na FB zpráva od vnučky Terezky, která mne velmi potěšila. Určitě nejen mne, ale všechny, komu třeba svým jednáním pomůže. Terezka studuje v Praze na ČVUT a tuším, že krátce po příchodu na tuto školu se přihlásila k dobrovolnému dárcovství krve.

A jaká byla ta super zpráva? Včera po desátém odběru dostala BRONZOVOU PLAKETU Prof. MUDr. Jana Janského.

Krásná, že?

Samozřejmě Terezka pokračuje dál a mohu doslova říct, že jsem pyšná babička. Je to opravdu chvályhodné, pak že je mladá generace špatná, kdepak, zlatíčko to je.

A to je naše Terezka, už ji určitě znáte.

Vím, že ne každý může darovat krev, třeba ze zdravotních důvodů. Můj syn měl také dobré úmysly a taky dobře začal. Ale ze zdravotních důvodů (žaludeční vřed) mu to po devíti odběrech zakázali.

Za všechny potřebné lidičky Ti, Terezko, moc děkujeme.

Velký den

30. března 2017 v 9:54 |  RODINA
Dnes máme velký den. Tedy hlavně já a můj syn.

Před 55 lety jsem měla už všechno za sebou. Bylo mi necelých jednadvacet let, od půl sedmé jsem byla na porodním sále a v 8,50 hodin jsem se konečně dočkala. Synáček moc nespěchal, měl totiž omotanou pupeční šňůru kolem krku a tak to nešlo a nešlo. Pomohly kleště, myslím, že dnes už se tato metoda nepoužívá, ale tenkrát to jinak nešlo a syn byl díkybohu v pořádku.

Úplně v pořádku jsem nebyla já, měla jsem bílkovinu v moči, tak jsem musela zůstat ještě pět týdnů po porodu v porodnici, tenkrát ještě byla mimina jinde, přivezli mi ho jen ke kojení a nebo jsem se tam mohla chodit na něj dívat. Když jsem šla domů, říkali mému Ládíčkovi předseda kojenců. Byl tam nejstarší. Když se narodil, vážil pouhých 2,90 kg a měřil 51 cm. A vidíte, jaký je z něj statný mužský! Domů jsem tedy přijela začátkem května, skoro na mé narozeniny a za měsíc už jsme šli na druhý konec republiky. Ano, mému synáčkovi byly dva měsíce, když jsme se z okolí Brna stěhovali do našeho nového bytu, ale až sem do Litvínova. Nicméně se syn cítí stále jako Moravák.

Moji maminku jsem udělala babičkou v jejích necelých 42 letech. To dnes mladí začínají rodit. Ale my byli tenkrát šťastní. Neměli jsme tady nikoho, jen holý byt, naspořeno nic moc, ale byli jsme rádi, že máme zdravé dítě. Děti vždy byly, jsou a budou moje priorita.

Uteklo to jako voda. Dnes je mému prvorozenému 55 let.

To byla móda, co? Ale nám se to líbilo a evidentně byl i syn spokojený. Bylo to klidné a moc hodné dítě.

Tady se tváří jako nějaký mudrc, už začal chodit do školy.

Tuto fotku s jeho mladší sestřičkou, která má letos také jubileum, sem dávám proto, že se mi moc líbí.

Po dokončení základní školní docházky šel na místní gymnázium. Byl první ročník, který končil základní školu ve čtrnácti letech, takže maturoval už v osmnácti. Hlásil se na VŠ, ale nebyl na první pokus přijat. Na další zkoušky už jít nechtěl, ani se mu nedivím. Já s černým puntíkem a tak to neměl jednoduché. Šel na nástavbu na stavební průmyslovku, druhou maturitu dělal ve 20 letech a pak šel rovnou na dva roky na vojnu. To byly kruté časy.

Po návratu z vojny začal pracovat jako projektant v naší chemičce, kde vydržel hodně let, prakticky až do svého osamostatnění. Brzy si našel svoji manželku, ale to už všechno víte.

Toto jejich svatební foto jsem tady už prezentovala, ale dnes to k tomu patří. Brali se v roce 1986, to už je slušná řádka let, že?

Jeho manželka zrovna dodělala vysokou školu, tak se syn pochlapil a přihlásil se ke studiu na večerní studium ČVUT - staební fakulta. Byl to zápřah, zaměstnání, rodina - už měli i Laděnku, no a škola. Nedal se, školu úspěšně dokončil a tato promoce byla v roce 1992.

To už byly Laděnce čtxři roky a byla tam s námi. Její pověstná věta : "Mami, a to už teď bude tatínek ten inža?" se traduje od té doby často.

Později si ještě vzdělání doplnil a nyní pracuje jako OSVČ - autorizovaný projektat a statik.

V roce 1994 k nim přibyl ještě Lukášek a šťastná rodinka byla kompletní.

Ještě jen dodám, že už pár let hraje bowling se svým synem Lukym a jsou docela úspěšníí.

Vidím, že jsem se tedy pořádně rozjela. Už jsem sice synovi ráno telefonicky přála, ale ještě jednou:

HODNĚ ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ, POHODY, ZŮSTAŇ SVŮJ, JSME RÁDI, ŽE TĚ MÁME A MÁME TĚ VŠICHNI TAKÉ MOC RÁDI. A CO JEŠTĚ POPŘÁT? NO, SNAD I TY NĚKDY POZNÁŠ TO ÚŽASNÉ ŠTĚSTÍČKO A STANEŠ SE DĚDEČKEM.

Krásný den, milý synáčku přejeme oba dva.


Co je u nás nového?

29. března 2017 v 14:38 |  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
No, nového nic moc, články moc nepřidávám, není chuť ani energie. Měla jsem původně naplánováno, že konečně pojedu k mamince, abych jí tam aspoň trošku pomohla s úklidem, nákupem, očistou a tak. Už jsem tam nebyla ani nepamatuji, jen po novém roce na krátké odpolední návštěvě s dětmi. Jezdila tam chudinka moje sestra až z Brna. Už jsem se i na maminku těšila, ale zase - bohužel - nic.

Moje zdravotní problémy přetrvávají už nějak dlouho. Před týdnem jsem psala, že jsem byla na kontrole v gastroenterologické poradně. Tam mi dr. nic negativního nesdělil, ale asi jak se ve mně zase "pohrabal", tak mám problémy s vyprazdňováním, jde to často a s křečemi. Když už jsem si řekla, že je toho až moc a bolest byla dost velká, zavolala jsem si v pondělí ráno záchranku. Byli hodní, zeptali se na všechno, odvezli mne do nemocnice na vyšetření a světe div se - vzali sebou i manžela jako doprovod. Tam mi pan doktor po vyšetření řekl, že se diví, že mi ten zjištěný zánět tlustého střeva neléčí a je to patrně všechno kvůli tomu. Dostala jsem injekce, nové léky a když prý to nepomůže, tak se tam vrátím. A zase nás odvezli zpět domů. Oba dva. Byli opravdu moc hodní. Všichni.

Že bych byla fit, to tedy zdaleka nejsem, ale držím se zatím zuby nehty doma a hlavně, opět nemohu jet k mamince. Všichni mi rozumí, sestra ani maminka mi nic nevyčítají, ale mně je to moc líto. Co bych si tam ale počala v případě, že by mi bylo tak zle jako tady v neděli, to nevím. Je to konec světa, není tam ani pořádný signál a nikdo, kdo by mi pomohl. No, nedá se nic dělat, musíme všichni vydržet. Já stále ještě věřím, že ten můj nekonečný seriál zdravotních problémů taky jednou skončí. Krční páteř se jakž takž srovnala, ještě to není úplně ono, ale to už asi lepší nebude a naučila jsem s tím žít, jak mi radila moje neuroložka.

Nechci si stěžovat, vím, že i toto k mému věku všechno patří, ale píši to hlavně proto, abych se přiznala, že nemám moc chutí do psaní čehokoliv. Tak jsem si řekla, že to sdělím.

Dnes dopoledne zvonil pošťák. Co myslíte? Dostala jsem velikonoční pomlázku už teď. Jedna moje moc milá pravidelná návštěvnice mého blogu - Věruška K. - si po přečtení mého článku řekla, že se podívá u nich na Moravě, jestli tam mají kuřátka a co myslíte? Správně. Koukejte na tu nádheru!

Taková nádhera! Kuřátka různých velikostí, že se i manžel rozplýval!

A jako prémie tato sada nádherných pírek! Něco takového jsem ani nevěděla, že existuje!

Moje milá Věruško, moc děkuji, jsi opravdu zlatíčko a určitě se budu ssnažit ti to vynahradit.

Je vidět, že to je nakonec vyvážené, ne? Když je trápení nebo bolest, vyváží to radost z milého překvapení.

Venku se to dnes trošku zatahuje, ale teplo je, i když fouká vítr. Ale už pučí stromy i keře a to nám taky všem dělá radost. Krásné dny vám přeje Ježurka

Kam dál